Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Kdo vy jste....opravdu

Ať jste si kdy o sobě mysleli cokoli, skromného či nadneseného, není to, kdo jste vy. 

Je to prostě jen myšlenka.

Pravda, kdo jste, ta se nedá myslet, neboť je zdrojem všech myšlenek.

Pravda, kdo jste, to nemůže být jméno ani popis. 

Slova jako duše, světlo, Bůh, pravda, já, vědomí, univerzální inteligence, božství, sice mohou navodit štěstí pravdy, přesto nedokážou popsat nezměrnost toho, čím opravdu jste. 

Za kohokoli se máte: dítě, dospívající, matka, otec, starý, zdravý, nemocný, trpící, osvícený - vždycky až za tím vším je teprve pravda o Vás. 

Není pro vás ničím cizím, je tak blízko, že nemůžete uvěřit, že jste to vy sami. 

Není dotčena domněnkou, že jste hloupí či osvícení, zatracení či vyvolení. 

Pravda, kdo jste, s tím nemá nic společného. 

Vždy jste byli svobodní a neuvědomujete si to jedině proto, že se vážete k nějaké myšlence, kým teď jste. 

Ta vám v tom ale nebrání, protože tím stejně jste. 

Ta vás od toho jen odděluje. 

Teď vás pozvu ponořit pozornost do toho, co tu vždycky bylo a čekalo, než se samo uvědomí. 

Kdo jste doopravdy? 

Jste nějaký obraz ve vaší mysli? 

Jste nějaký pocit ve Vašem těle? 

Jste nějaká emoce, procházející vaší myslí a tělem? 

Jste tím, co někdo řekl, že jste, nebo tím, co to chce po svém? 

To jsou některé z mnoha způsobů mylného ztotožnění. 

Všechny přicházejí a odcházejí, rodí se a zanikají. 

Pravda o tom, kdo jste, nepřichází a neodchází. 

Byla tu před narozením, během života i po smrti. 

Tuto pravdu je nejen možné objevit, ale právem vám náleží. 

Každá myšlenka, že to není nic pro vás, že teď není pravý čas, že si to nezasloužíte, že na to nejste připravení, že už přece víte, kdo jste, to jsou jen triky mysli. 

Je načase zkoumat myšlenku "já" a zjistit, nakolik platí. 

V tomto dotazování se otevře vědomá inteligence, kterou se konečně poznáte. 

Hlavní otázka, kterou si můžete vždy položit, je: Kdo jsem já? 

Tahle otázka vás nepřímo provází celým životem. 

Každá činnost,samostatná či společná, má kořen v hledání sebepotvrzení. 

Většinou na to hledáte přijatelnou odpověď a utíkáte od nepřijatelné. 

Jakmile se toto vyjasní, impuls a síla této otázky usměrní hledání pravé odpovědi, která je neuzavřená, živá, a naplněná stále hlubším vhledem.

Střídavě se vám to bude dařit, až po nějakém čase, dříve či později, zjistíte, že nic z toho, kým jste, ať už to pojmenujete jakkoliv, není uspokojivé. 

Dokud se ta otázka nezodpoví opravdově,ne jen formálně, budete stále toužit na to přijít. 

Protože ani za co vás mají ostatní, v dobrém či zlém, ani za co se máte sami, žádné určení vám nepřinese trvalou jistotu. 

Okamžik rozpoznání, že se tu nehodí žádná odpověď, ten je zásadní. 

Často se o něm mluví jako o bodu duchovního dozrání, okamžiku duchovní dospělosti. 

Od tohoto bodu můžete vědomě pátrat, kdo skutečně jste. Ve své síle a prostotě otázka "kdo jsem já?" vrhne mysl zpět ke zdroji osobního ztotožnění, k základnímu předpokladu: jsem někdo. 

Spíš než tomu ze zvyku věřit, zkuste pátrat do větší hloubky. 

Snadno zjistíte, že výchozí myšlenka "jsem někdo" vede ke všem možným úskokům: 

jak být někdo lepší, někdo zabezpečený, někdo spokojený, někdo v pohodlí, někdo úspěšný. 

Ale jak se tato myšlenka zpochybní, mysl se setkává s "Já",kterému o takové věci nejde. 

Říká se tomu pátrání po sobě samém. 

Nejzákladnější otázka "kdo jsem já?" je ta nejvíce přehlížená. 

Trávíme většinu času tím, že sebe či druhé ujišťujeme,že jsme někdo důležitý, někdo nedůležitý, někdo velký, někdo malý, někdo mladý, někdo starý, nikdy však nezpochybníme základní předpoklad:,kým opravdu jsme.

Jak víte: tohle je, kdo jsem?

Je to tak? Vážně?

Když obrátíte pozornost na otázku "Kdo jsem já?", možná spatříte někoho s vaším obličejem a tělem, ale kdo o něm ví?

Jste předmětem, který pozorujete, nebo pozorností toho předmětu?

Pozorovaný předmět přichází a odchází: rodič, dítě, milý, nemilý, osvícený, vítěz, poražený.

Všechna tahle ztotožnění přicházejí a odcházejí.

Ale jejich uvědomění je tu stále přítomné.

Vaše chybné ztotožnění s nějakým předmětem pozornosti vede ke krajnímu potěšení či ke krajní bolesti a k nekonečnému kruhu utrpení.

Jste-li ochotni zastavit chybné ztotožňování a přímo a plně odhalit, že jste samotnou pozorností a ne ta dočasná ztotožnění, pátrání po "já" v myšlení skončí.

Když se otázka "kdo?"sleduje nevinně, čistě, po celou cestu k jejímu zdroji, přichází veliké, překvapivé zjištění:

Nikdo takový tu vůbec není!

Je tu jen nepopsatelné, nezměrné poznávání sebe sama jako neoddělitelného od všeho dalšího.

Jste svobodní.

Jste celiství.

Jste nekoneční.

Není pro vás žádné dno, žádná mez.

Každá myšlenka o vás se objeví ve vás a zase zmizí ve vás.

Vy jste pozornost, a pozornost je vědomí.

Ať teď zemřou všechna ztotožnění.

Nechte je být a sledujte, co zůstane.

Co se nikdy nezrodilo a nikdy nezemře.

Zažijte úlevu z odložení břemene sebepotvrzování.

Uvědomte si neskutečnost toho břemene.

Zažijte radost, která je tady.

Odpočívejte v nekonečném míru vaší pravé přirozenosti, než povstane jakákoli myšlenka "já".

české titulky ZDE

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode