Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Moje cesta do Shambally...

Žádám mého strážného anděla, ať vede mé ruce při psaní .......ať mi pomůže si vzpomenout na všechny detaily mého zážitku.......

 
.................  zklidňuji své myšlenky, uvolňuji tělo, jako při meditaci, 
uvolňuji své vědomí..........
prosím archanděla Michaela, ať mě vezme do Shambally, do duchovního města andělů a všech světelných mistrů, 
kteří v této realitě přebývají.....
Brní mě tělo, nějaká část mého těla se uvolňuje....
Michael říká : "Následuj mě", jsem úplně odevzdaná, uvolněná.....
Rozvlňuje se přede mnou prostor, vstupuji tam, nebo vplouvám, vidím různé tmavé bytosti, proplouvám astrálem, nevšímám si toho, jsem v takové kouli ze světla, jsem chráněná, je to chvilka 
a jsem tam........... v Shamballe...........
stojím tam rozhlížím se, nic nevidím jen světlo, po chvilce mám krátký vhled na bílé bytosti, všichni mají zlatou auru a září....., 
je jich tam hodně, všichni něco dělají, někteří hrají na nějaké hudební nástroje, 
všichni jsou krásní, zářiví, je tam neskutečný klid a já mám krásný pocit... pocit domova......
Ptám se, jestli se tam můžu rozhlédnout a podívat se, jak to tam vypadá...........
Ptám se na svůj pozemský život, na své poslání, co mám ještě udělat, odpověď je, že to přece vím, že proto jsem nepřišla... 
ptám se dál..., ptám se na to, co potřebuji znát, vědět,... na svůj osobní život... mám spoustu otázek........ 
přichází jedna odpověď za druhou......vše mi začíná dávat smysl.....
Ptala jsem se, kam se můžu podívat..., jak je to tam velké...., vnímala jsem tam spoustu prostoru a takových místností, které byly jakoby oddělené, přestože to tvořilo celek z těch krystalů.
Oni říkali, že jsou tam jakési učební místnosti, kde se učí různé věci, např. různé nové technologie, to jsem říkala, že mě až tak nezajímá, pak že je tam sál očištění, tak tam jsem hned chtěla, aby mě vzali..........
Někdo mě chytil za ruku, to jsem jasně cítila a šla jsem do té místnosti, opět to byl takový krátký vhled, ale přesto jsem si to stačila prohlédnout...uprostřed byl takový sloup z tekutého krystalu, vypadal jako když proudí, jakoby ten sloup byl celý v proudu, zkrátka v něm něco proudilo ze zhora, tak jsem koukala, odkud je to napojeno a nebylo to vidět, vypadalo to jako nekončící někde nahoře. Řekli, ať tam vstoupím, do toho krystalu a byl to moc zvláštní pocit, když jsem tam vstoupila. Cítila jsem se jako pod pod silným proudem vody, která protéká celým mým tělem nejen zvenku, ale i zevnitř .... ze začátku jsem cítila, jako by mi až nadskakovaly všechny orgány v těle, jak to bylo silné, jako by tam energie narážela a pak postupně po nějaké chvíli už jen volně protékala,
jako bych stála pod proudem vody.... a bylo to moc hezké, koukala jsem zase nahoru, odkud to proudí, ale nebylo to vidět.
Pak mi řekli, že to stačí, ať vystoupím, tam jsem vylezla a ptala jsem se, jak to dělají a oni mi to trpělivě vysvětlovali a ukazovali, 
z čehož už si nic moc nepamatuji, jen to, že andělé krystalů řídí ten proud a starají se o něj a že je to čistá nebo jedna z nejčistších energií, tak nějak to říkali.....
Pak jsem šli odtud ven, já se ptala, jestli se můžu ještě někam podívat. Ptali se, kam bych chtěla a já říkala, že bych chtěla do místnosti rozpomenutí se...., prozření...., pochopení... věděla jsem, že něco takového tam je, ale nemohla jsem si vzpomenout, 
jak se to správně jmenuje.
Řekli, že to mi musí být dovoleno tam vstoupit, ať počkám....
Tak jsem čekala, pak někdo přišel, zase mě chytil za ruku a vedl někam....
Když jsme tam vstoupili, tak celá jedna stěna zářila víc než ty ostatní, bylo to jak paprsky slunce, rozzářilo se to úplně na plno, 
jako bych byla přímo proti slunci, musela jsem zavřít oči, celou mě to prozařovalo a já jsem najednou byla úplně jako "v sedmém nebi", s pocitem, co nejde popsat, byla jsem součástí všeho tam a všude, byl to neskutečně nádherný pocit, trval po celou dobu, co do mě ty paprsky zářily a nějaký hlas tam řekl: "Ty jsi tvůrcem svého života" a já najednou začala říkat : "Já jsem tvůrcem svého života" a pořád jsem to opakovala, ale neříkala jsem to hlavou, ale tak nějak jinak, jako by vším...., jako celou sama sebou...., ale to také není ten správný výraz, nevím, jak to napsat, asi jako bych v tu chvíli byla i větší než jsem...., jako kdybych se rozpínala všude.....a celé mé Já,  to říkalo za mě...., ale pořád jsem to byla já, těžko se to dává do slov.....
Pak jsem říkala a opakovala : "Já tvořím svou realitu, já tvořím svou přítomnost a zároveň i budoucnost"
To celé trvalo nějakou chvilku, po celou dobu šly do mého těla ty silné paprsky toho světla, které mělo barvu slunce. 
Pak to přestalo zářit, vlastně nepřestalo, jen se to jakoby trochu ztlumilo, ale pořád ta stěna zářila.
A já tam stála v úplném úžasu....... a všimla jsem si takového kola, ptala jsem se, co to je,..... pomyslela jsem si, 
že to vypadá jako mayský kalendář, vypadalo to jako hodně staré a najednou jsem to roztočilo a já šla k tomu blíž, abych si to prohlédla a ty obrázky na tom jsem chtěla vidět zblízka a slyšela jsem hlas, který říkal, že je to kolo mého života, této inkarnace 
a že si můžu v této realitě sama měnit a vybírat, že i věk si můžu určit sama.
A jak to řekli, tak se to kolo zastavilo a najednou se to začalo točit obráceně proti směru, já jsem se lekla a přiskočila jsem k tomu blíž a říkala jsem "ne tam už ne" a hned se to zase zastavilo a pomalu se to začalo točit normálně po směru.
Říkala jsem, že prozatím nechám vše, tak jak je.....
Pak nevím, jestli se mě někdo ptal a nebo jsem to já pochopila z té situace, že si tam můžu hned něco přát, tak jsem si přála.... několik osobních věcí.... dále jsem říkala, že chci pomáhat lidem a že bych chtěla také hojnost všeho, hlavně duchovní hojnost, 
víc všemu rozumět a chápat a využívat to nejen pro sebe, ale i pro pomoc ostatním lidem. Nebylo to slovem, ale v prožitku.....
Jak jsem to řekla, tak jsem cítila doteky na hlavě a na 6.čakře, čili třetím oku, cítila jsem to hodně silně, jako kdyby se mi tam někdo vrtal a něco tam upravoval, tak jsem jen tak stála a čekala, až to bude hotové. A když to udělali, tak jsem se ptala, jestli si můžu přát něco ještě pro někoho jiného, bylo mi to dovoleno..... tak jsem si přála............
A oni řekli : "ale to už je víc než jeden" a mě to přišlo směšné v tu chvíli, jak to řekli, připadalo mi, že to říkají v legraci, tak jsem se smála. Oni mi říkali, že jsem vždy ve svém životě myslela víc než na ostatní než na sebe. Pak mi to připadalo, jako kdyby někdo šel někam k té zářivé stěně, jako kdyby se radili, protože chvilku se nic nedělo, bylo ticho....
byla tam po celou dobu taková vznešenost....., taková posvátná místnost to byla...........
a já tam byla tak šťastná a vděčná, že tam můžu být......
Po nějaké chvíli se zase jakoby rozzářila ta stěna a takový mohutný hlas řekl, něco v tom smyslu, že od této chvíle až navždy je pro mě otevřená cesta hojnosti a pak to samé ještě jednou zaznělo, pro toho, komu jsem to přála a jakoby dva paprsky z toho vyšly..... to celé bylo v pocitech v prožitcích i ty slova .. neumím to popsat.....
Pak mě zase někdo vzal za ruku a řekl, že je čas návratu, mě se nechtělo, chtěla jsem si to tam ještě užít a prohlédnout, 
ale zároveń jsem cítila, že to je dost, co pro mě udělali a řekli, že se tam můžu kdykoliv vracet....
Pak jsem cítila, jako když couvám zpátky tím prostorem a vracím se pozadu a dívám se tím směrem, kde jsem byla a říkala jsem ještě ne, ani jsem pořádně neviděla, jak to tam vypadá, těch obrazů bylo málo....
uviděla jsem ten chrám ... asi tisíce věžiček už zdálky, jak jsem se tomu vzdalovala a všechny zářily a svítily bílou a fialovou barvou.....až se to ztratilo úplně a já sebou škubla a byla jsem zase v posteli.......
cítila jsem se celá  prozářená,  byl to pro mě neskutečně krásný zážitek..........
 
Ležela jsem a užívala ten pocit, okolo mě všude byly andělské energie a já jim děkovala, všem jsem děkovala..... za vše, co mám, za svou rodinu, za své děti, za všechny přátele, za partnera, který mi je oporou na mé duchovní cestě..... až mi z toho všeho tekly slzy a já je nemohla zastavit.... chvilku mi i bylo by líto, že nejsem tam, ale tady......když tam je jen láska a tady i bolest....... 
ale andělé mi hned říkali, že i tady to může být krásné, když si to vytvořím a připomněli mi, že já jsem tvůrcem svého života.......
Pak mi říkali, že jsem spojená těmi stříbrnými vlákny přes kódy v auře a napojená na ty různé energie ze Shambally, protože každá ta energie je jiná a má jiné účinky, proto je univerzální a dá se s ní čistit, léčit, posilovat, chránit, atd, prostě cokoli, jen tam dát záměr......tak jsem si uvědomila, že jsem vnitřně věděla, že Shamballa je pro mě tou nejlepší energií, co znám a také mi to dokazovaly mé zkušenosti s léčením a používáním této energie. 
A také jsem si vzpomněla, jak před pár léty, když jsem toto zasvěcení měla, jsem prosila anděly o větší sílu a větší napojení, 
abych s tou energií mohla hodně pomáhat lidem a ležela jsem, měla jsem otevřené oči a do ložnice doslova přiletěla oknem taková hodně zářivá stříbrná koule, velikosti větší než míč a letěla ke mě a vstoupila do mého těla někde v oblasti solaru a mě se začalo celé tělo třást a vibrovat, byla jsem z toho vyřízená, nevěděla jsem co to znamená, takto jsem se třásla víc jak půlhodiny. Nevěděla jsem co mám dělat tenkrát, říkala jsem si, co to zas je, aby mi ten třes nezůstal. A volala jsem mé kamarádce Janě a třásla se mi ruka s mobilem a třásl se mi hlas a já se třásla celá a snažila jsem se jí to říct a ona mi na to s naprosto klidným hlasem řekla, že jsem si přála větší dávku energie, tak že mi jí andělé dali, že jí mám, ať jsem v klidu, než se s tím mé tělo srovná a přijme tuto energii, tak že se budu třást a pak to přejde..... a pravdou je, že od té doby jsem se dokázala víc napojovat na lidi a více cítit jejich radosti, starosti, nemoci i  bolesti..............................
 
Milena

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode