Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Vyrůst na svých chybách

Netrapte se tím, co jste dosud nezvládli, neodsuzujte se za svá selhání a netrestejte se za své pády. Vidím, jak se takto chováte k sobě i druhým. Raději se pokuste v sobě nalézt sílu, která vám příště dovolí stejnou situaci zvládnout líp. Buďte k sobě upřímní – někdy je pohodlnější zvolit nenáročnou cestou neúspěšného před dřinou předcházející vítězství.

Ale věřte, já se takto na vás nedívám. A za žádné vaše hříchy vás neodsoudím a neztrestám. Ve skutečnosti neexistuje nic jako hřích, ale o tom jsem hovořil již mnohokrát. To vy sami se trestáte vlastními pocity strašlivé viny, která potom ve fyzickém životě nabude podobu nemoci, neúspěchu či samoty.

Přestaňte už s tím nečinným sypáním si popele na hlavu!! Často je snazší se potrestat za své nedobré skutky přivoláním nějaké nemoci, která poté zamezí upřímné sebereflexi a hlavně nápravě, než se pokusit dát věci do pořádku. Protože o to v tomto celém procesu jde, to je primární smysl. Nestojím o to, abyste se zatracovali a snižovali svoji hodnotu, či se trestali přivolanými neštěstími, která vám dovolí upadnout do iluze, že sami moc trpíte a že jste neudělali nic, co nebylo způsobeno vám. To není cesta růstu. To není způsob dosáhnutí klidu a harmonie, po kterém všichni toužíte. To není způsob, jak vyrůst na svých chybách.

Pohleďte na své slabosti a hříchy, chyby a rozhodnutí, za které se v hloubi duše odsuzujete k životu ve strachu a osamocení. Nestojím o vaše zatracování se ani pokoření. Nepřijímám vaši pasivní odevzdanost přijmout trest po smrti - jediným trestajícím budete vy a trestem bude váš smutek nad prozřením, že jste mohli mít všechno, jen kdybyste více věřili a více milovali.

Chci po vás něco víc. Něco, co skutečně odpovídá vaší velikosti a schopnostem, něco, čím ukážete sami sebe ve své podstatě. Chci po vás - a věřte, že je to jediná cesta ke změně, po které voláte, abyste přijali jako vesmírnou pravdu, že všechna vaše selhání vás mají v konečném výsledku posílit, pokud naleznete odvahu je uvidět upřímně a beze strachu. Že všechna vaše selhání byla původně příležitostí neselhat. Ale že i každá promarněná šance nabízí další příležitost – učinit rozhodnutí příště šanci nepromarnit.

Je tak snadné se odsoudit, stejně jako všechny kolem sebe! Je tak snadné odsoudit váš svět jako zkažený a nemožný nápravy. Je velmi snadné podlehnout strachu, že už nic nezmůžete a čekat, co bude potom - v příštím životě nebo v mukách pekelných.

Ne, chci po vás mnohem víc. Chci, abyste s velikostí a sílou sobě vlastní pohlédli na svoje slabosti a chyby, a abyste sami v sobě přiznali všechno zlé či nevyrovnané, co jste kdy komu způsobili včetně sebe. Odolejte nutkání utéct a pociťte se zodpovědní za své tvoření.

Bude to prozření plné bolesti.

Ale jakmile se vzpamatujete z temnoty, kterou v sobě uzříte, budete silní a očištění. Už vás nebudou strhávat zpět démoni, které v sobě nyní nepřiznáváte a potlačujete. Myslíte, že když před nimi utíkáte, že zmizí? Když je potlačujete, že vás neovlivňují? Pohlédněte na ně a pojmenujete je, připusťte si, že jsou vaší součástí a poté se takto přijměte. Teprve pak se můžete skutečně milovat.

Zní to jako milionkrát omleté poučení, ve kterém již dávno nevidíte sílu. A přece je právě toto jediným způsobem, jak se přijmout se vším všudy, jak si dovolit pocítit a prožít sebelásku, čistou a přímou, která má za následek lásku k ostatním. Nejlepší cestou, jak přestat odsuzovat druhé, je přestat odsuzovat sebe.

Jedině, když se sami uvidíte jako velicí, pocítíte úctu a lásku k sobě, a pochopíte, že za chyby se nemáte trestat, nýbrž na nich vyrůst, pak teprve budete schopni nad vším nezvládnutým v sobě zvítězit. Zvítězit ne silou, ale pokorným přijmutím.

Ještě budeme o tomto veledůležitém procesu sebepoznávání hovořit později.

Vaší možností, jak se setkat s Bohem je hluboké sebepoznání. K tomuto je vaším nejlepším nástrojem upřímnost a nejlepším průvodcem odvaha.

Na konci tohoto spisu mnozí z vás uvidí toto prohlášení z nové perspektivy.

 

Je rozdíl mezi pokorným uvědoměním si své velikosti a božskosti a mezi pyšnou sebeláskou a arogantní sebestředností. V těchto pocitech, abyste se neztratili a nepodlehli pýše a pocitu povýšenosti, která vám dovolí manipulovat druhými a sílit na nich - a sobě tak velmi škodit, se můžete vyhnout a vyvarovat neustálou konfrontací se svojí Duší. Váš pocit při usínání vám napoví. Vaše tiché setrvání v Mé přítomnosti vám napoví. Je už mezi vámi mnoho výtečných učitelů, kteří vám ukáží, jak uslyšet své moudré Já, jak pocítit svoji Duši, jak rozvinout vnitřního pozorovatele, jak rozeznat ego od čistých pohnutek. Jak v sobě nalézt sílu postavit se bolestem a strachům valícím se ať už mezi pokoleními či ve společnosti, a nepodlehnout.

Pokuste se na selhání ostatních dívat z nové perspektivy. Vzpomeňte na všechny svoje slabosti. Pokuste se i na ty nejhorší mezi vámi dívat alespoň bez nenávisti či odsuzování. Špatné skutky padlých chápat jako projevy jejich ztracenosti a nevědomosti, nikoli jako skutky vycházející ze zla. Jakkoli tomu nevěříte, i ti nejodpornější z vás, kteří vykonali ty nejhnusnější zločiny, jsou stejnými Dušemi jako vy. Záměr, se kterým přišli do tohoto života – i když se jim nepodařilo se na něj rozvzpomenout - byl stejně směřující k dobru a růstu jako ten váš.  Je v nich stejný kus Mne, jako je i ve vás.

Přemýšlejte o tomto – co když ti nejvíce padlí jsou těmi odvážnějšími Dušemi? Co když padli prostě proto, že vzali na sebe příliš těžký úkol, který poté nezvládli? Často slyším vaše odsuzování třeba dětí alkoholiků, kteří nakonec také propadnou slabosti. „No jo, jablko nepadá daleko od stromu. To bylo jasný, že z toho kluka nic nebude.“ Ale co když si ta padlá Duše ve své odvaze zvolila těžší úkol než vy a šla do té násilnické a nefungující rodiny záměrně, proto, že věřila, že dokáže zastavit tu cestu slabosti a pomůže všem v jejich vnímání sama sebe. Vědomě si zvolila náročný úkol v neláskyplném prostředí z čisté lásky k Duším, kterým chtěla pomoci prozřít.

Nepíši toto jako danou pravdu o všech hříšných, jen nabízím inspiraci k přemýšlení.

Není na vás, abyste ostatní odsuzovali za cokoli, co provedli. Cítím potřebu tato slova rozvinout, aby nebyla špatně pochopena, překroucena a zneužita.

Neříkám, abyste zločiny mezi vámi omlouvali těžkým dětstvím, dávali neustále dokola další a další šance aniž byly předchozí využity a neumožnili nést důsledky jednání každého. To by bylo velmi mylné a nešťastné a neprospělo by to ani viníkům. Chytejte zločince mezi vámi! Trestejte je přísně a spravedlivě. Netolerujte žádné násilí, podvody, krádeže či uplácení. Buďte věrni vašemu systému trestání zločinů jakožto nezbytného prostředku k zachování stability společnosti a k udržení pravidel života ve společnosti tak dlouho, jak dlouho bude tomuto účelu skutečně sloužit. Toto vaše jednání je naprosto logické, správné a nevyhnutelné. Je velmi lidské.

Ale Božské bude, když při trestání viníka dle daných pravidel k němu nepocítíte odpor ani povýšení. Když i v těch nejpodleji se chovajících uvidíte ty, kterými skutečně jsou - padlé Duše, které přecenily své síly nebo se jim nedostalo v životě tolik pomoci jako vám. Anebo Duše, které si potřebují prožít sami sebe jako odpadlíky, třeba proto, že v nich v předešlých životech nebylo ani krapet pochopení pro takové.

Neopovrhujte hříšníky, buďte rádi, že nežijete jejich životy a připusťte fakt, že na jejich selhání či růstu se podílíte jako společnost všichni.

 

Zdroj: ROZVZPOMÍNÁNÍ - Helena Nebeská

https://gaia2010.sk/ Tento text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdroje i s aktivními odkazy.

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode