Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Vaše příběhy

ŽIVOT

Před více než půl rokem, jsem potkala svého, teď už bývalého přítele...Jmenuje se David. Když jsme se poznávali, byl takový jakože zakřiknutý, nebo nevím jak správně to definovat. Bál se lásky, bál se toho dát mi své srdce, bál se ublížení, zrady. jenže já ho i tak moc chtěla. Asi tak jako každá holka, když vidí pěkného kluka. jenže mě David zaujal něčím jiným. Netvrdím, že by nebyl pěkný, to je, ale byl roztomilý, hodný, milý i když se bránil tomu se zamilovat. Ze začátku jsme si hodně psávali. jenže pak přišel den, kdy já se dostala do nemocnice, protože přišly srdeční problémy. A my se s Davidem do téhle doby neviděli. Jen si psali a volali. Ale i přesto jsem se dokázala do něj zamilovat. a on to po čase udělal taky. Já věděla, že v něm mám oporu, že když mě bude něco trápit tak se můžu obrátit na něj. Že je tu jen pro mě. Čekala jsem na ty dvě krásná slova od něj "Miluji tě" dočkala jsem se. Strašně to potěší a zahřeje u srdíčka, hlavně proto, že je to oboustranné. Měsíce plynuly a my stále byli spolu. Sice každý den nebyl nejlepší a už to někdy málem dopadlo koncem. ale i přesto, jsme zůstali spolu. Po čase jsme začli plánovat společné bydlení. Že se David ke mě nastěhuje. Pak jsme začli plánovat dítě. Které jsme si chtěli pořídit přímo pod stromeček. Jako dáreček. Bylo to všechno moc krásné, plány, vědění, že mám někoho koho miluju a on miluje mě. Byla to jako pohádka. kdy princezna potká svého vysněného prince a ví, že spolu budou navždy. David se strašně změnil, ale k lepšímu. Byl opatrnější, dával na sebe pozor, byl ohleduplnější a všechno. Bylo to vše stále moc krásné. I když nám jeho nejlepší kamarád Pepa nepřál lásku a vztah, a i když jsme se sem tam pohádali zrovna k vůli němu. I přesto jsme byli moc šťastní. Ale pak se něco změnilo. Jakoby se David začal vracet do starých kolejích a svého starého života. Často jsme se hádali. a byli na sebe hnusní. Spíše David, když se pak začal vymlouvat na ponorkovou nemoc, kterou jsem neznala. A teď i pochybuji, že něco takového existuje. Strašně mě trápilo, když jsem jednou, nebo dvakrát slyšela Davida plakat. A pak mě strašně mrzelo, když on slyšel plakat mě a bylo mu to jedno. Před nedávnem mi sprostě nadával, člověk, kterého já hluboce milovala a stále miluji. Omluvil se, ale stejně se vymluvil na ponorkovou nemoc. Ještě pře pár dny mi říkal, že mě miluje, že mu chybím.Teď mi oznámil, že ho zaujala jiná, s kterou se schází, když mě řekl, že jde ven s kamarády. S tímhle přišla šílená rána do srdíčka. Ptala jsem se ho, jestli ho můžu alespoň obejmout...jeho odpověď byla: "Asi ano". Asi, tři písmenka a kolik bolesti způsobily. S tímhle "asi" přišlo hodně otázek, co se mi honilo hlavou, spousta otázek, začínajících na proč, ale vím, že odpověď nikdy nedostanu...Ale ta důležitá otázka byla, jestli si dělal nebo nedělal půl roku ze mě srandu. Protože jak může člověk, co tvrdí, že miluje navždy a nepřestane, že pokud se rozejdeme tak jinou hledat nebude, tak jak může přestat milovat ze dne na den? a pokud si ze mě utahoval, tak proč? Nikdo mi neodpoví, ani on... Já můžu jen čekat, čekat na to, že čas tohle zahojí, že čas zahojí tu hlubokou ránu v mém srdíčku. Když si vzpomenu na to, že je s jinou, je mi na zvracení a budu doufat, že tohle jednou skončí, že to přejde a hlavně prosím, aby brzo... I přesto všechno, co mi udělal, jak moc mi ublížil a ubližoval, ho nedokáži nenávidět, asi je moje láska natolik velká, že nejde přestat milovat...Přesto všechno mu přeji hodně štěstí...A pokud si tohle někdy přečte, tak chci, aby věděl, že ho miluji a milovat budu...Bohužel...

Martina

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode