Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Pravda o světě za světem...

Děkuji paní Evě za zaslaní tohoto příběhu

Jmenuji se Eva a je mi 30 let. Ráda  bych touto cestou vyprávěla svůj příběh. Je na čase, aby stará tabu padla a pravda konečně vyšla najevo..ten kdo bude číst následující vyprávění mi může věřit a nemusí, protože každý máme vlastní svobodnou vůli činit rozhodnutí na naší cestě životem a každý máme tolik času, kolik budeme potřebovat, než zjistíme, kde se ukrývá pravda a vrátíme se domů.
 
Už jako malá jsem viděla svět jinýma očima než většina mých vrstevníků..Přicházelo to pozvolna a stále i když jsem žila svůj život, to bylo někde v pozadí. Viděla jsem energie, auru okolo lidí, když jsem o tom říkala mým rodičům mysleli si, že mám jen bujnou fantazii, ale nezakazovali mi to ani neříkali nic, co by mě odradilo jen to, abych se o tom nikomu nezmiňovala a tak jsem svojí schopnost odsunula do pozadí, ale byla tam stále, jen nepoužívaná, to se ale mělo změnit...
Když jsem dospěla do věku 13let stalo se mi něco, co se jen těžko popisuje, ale pravdou je, že jsem na to dodnes nezapomněla a myslím, že do smrti nezapomenu...Bylo dopoledne svítilo sluníčko a já se chystala s mým tátou na nákup do asi 1km vzdáleného obchodu v mé rodné vísce. Cesta autem proběhla v pořádku, zaparkovali jsme na parkovišti a vešli do obchodu. Pamatuji si přesně, že tam byla trochu větší fronta, byl to takový klasický obchod, kde je každý zákazník obsloužen jednotlivě tak, jak přijde a ostatní mezitím musí prostě počkat. Stála jsem před taťkou u chladícího boxu a v tom se mi udělalo špatně, dál už to znám jen z vyprávění, tedy to, co se dělo s mým tělem...To co se dělo s mým duchem bylo něco neuvěřitelného. Pro někoho to bude znít jako klišé, ale ano, pokud se ptáte na tunel s bílým světlem na konci, ano, byl tam. A já do něj pomalu plula prostorem. Takové světlo nikde tady na této planetě nenajdete nedá se popsat slovy. S mírem v srdci jsem byla připravená proplout dále, ale v tom se přede mnou zjevila šedivá postava tuším muže, v tom ta postava promluvila, že tam nemám co dělat a řekla mi dvakrát za sebou vrať se, vrať se! Pak to bylo rychlé proletěla jsem zpět tunel a najednou jsem se prudce nadechla zpět v mém těle. Vím, že jsem ležela na zemi. Prý jsem předtím spadla mému otci do náruče tak, že ztlumil můj náhlý pád. Mluvil na mě a byl vyděšený, byla jsem „pryč“ v bezvědomí asi 2-3minuty po celou dobu mi dával umělé dýchání i masáž srdce, nohy jsem měla zvednuté nahoru. Probudila jsem se a byla jsem zmatená, nerozumněla jsem tomu, pamatuji si jak mi silně pískalo v uších tak, že jsem skoro nerozumněla co mi táta povídá. Víte, co je na tom ještě zvláštní? Když se mi tohle přihodilo byla tam na nákupu i zdravotní sestřička, která mému otci pomohla..náhoda? (ne ty neexistují, ale k tomu se dostaneme později). Když jsem byla schopná vstát vzala mě ven na čerstvý vzduch zatím co táta nakupoval sedla si vedle mě a zeptala se ještě stále vyděšené a zmatené mladé holky viděla jsi něco? A tehdy se to stalo, vzpomněla jsem si na to, na všechno, vyprávěla jsem jí co jsem zažila a ona nebyla šokovaná, její výraz byl spíše zvědavost a pochopení, možná se s tím již v minulosti u někoho setkala. Vyprávěla jsem to i svým rodičům, ale moc mi nevěřili, přesto i po letech vím, co jsem viděla a zažila. Tohle je ale jen začátek příběhu, tady se tehdy něco ve mně změnilo a pomyslná brána se otevřela. Postupně jsem tento zážitek odložila do „šuplíčku“ stalo se a žila dál, jen jsem byla jiná.
 
Asi o rok později mamka koupila kalendář výklad karet od Dagmar Kludské a už ani nevím přesně jak, snad sama od sebe jsem si začala karty podle toho kalendáře vykládat. Na začátku jsem se učila z událostí, které jsem se dozvěděla z karet a ty se pak v budoucnosti staly. Někdy mě to štvalo říkala jsem si, že si to vsugerovávám a ono se to pak plní ať šlo o neúspěšné první lásky, lidi v mém životě, věřila jsem, ale má mysl s tím bojovala. Dnes už vím, že karty nikdy nelžou, že je možné nahlížet do pomyslné polévky osudu člověka (někdy je to pěkný guláš ;-) ) vždy zvedneme pokličku a podíváme se, co danou osobu trápí, co by měla vyřešit, kde udělala chybu, kterou by měla napravit, to vše se promítá do výkladu, minulost, přítomnost i budoucnost. Je to umění vidět v obrázcích osud a jsem za to vděčná, že jsem se to naučila, i když tam pravděpodobně už někde ten předpoklad byl. 
V létě roku 2001 se moje schopnosti rozjely v plné síle. Byl červenec tehdy jsem žila u rodičů. Užívala si léta, ale v noci jsem se bála spát. Pronásledovaly mně strašné noční můry, při kterých jsem byla schopná propotit postel pod sebou. Byly to sny, které se vyryjí do paměti jsou jako vzpomínky, barevné a realné, jako by je tam někdo vypálil a i po letech jsou plné bolesti.
V mém prvním snu jsem se ocitla ve vstupní hale ohromné budovy. Stála jsem tam a najednou na mne začaly padat trosky stropu. Okolo poletoval kancelářský papír a já věděla, že zemřu. Tíha trosek dopadla na moje tělo, nemohla jsem dýchat a vždy se probudila s výkřikem celá zpocená s rozbušeným srdcem a prudkým dechem. Tenhle sen se mi dosti často opakoval, trápil mě a tížil po mnoho nocí, nerozumněla jsem mu, ale neměla jsem z něho dobrý pocit, vždy jsem pak až do rána spala s rozsvíceným světlem. Na začátku září se moje sny změnily, byly ještě děsivější rozdělily se do dvou po sobě jdoucích. První sen se odehrával na louce. Viděla jsem krásně zelenou louku a najednou z oblohy do ní padalo letadlo, výbuch a trosky létaly okolo mne. Pak se zcéna změnila viděla jsem budovu, jak do ní naráží letadlo a ta se pak řítí k zemi. Budila jsem se zmatená, zpocená, bylo mi zle a pak už jsem nemohla spát. Ten pocit zoufalství, se ze sna přenášel i do reálného života. Pamatuji si, že jsem si šla zakouřit na balkon, koukala se na noční oblohu, viděla letět blikající letadlo a udělalo se mi znovu zle. Tenkrát už jsem to nemohla vydržet ty pocity zoufalství a bolesti, které ke mně přicházely skrze sny se stupňovaly. Po jedné balkonové cigeretě jsem si vybavila mou noční můru, pod tou tíhou pocitů, opřená o zeď sjela jsem po zádech do dřepu a začala brečet, třást se, ale proč brečím, co to je, nechápala jsem...když jsem se vyplakala šla jsem do kuchyně, kde byl můj táta a všechno mu řekla. Co vídám ve snech, a že mě to vnitřně ničí. Bylo 10.9.2001. Druhý den jsem pochopila, ale jen já, zbytek světa byl v šoku nad tím, co se stalo v New Yourku s dvojčaty. Svět se změnil, počátek etapy válek a lží ukrytých za honbou po bohatství za černým zlatem a nastolením nového světového řádu, což jsem měla odhalit později. Můj otec je mi jediným svědkem, ano a tehdy jsem se změnila, uvědomila jsem si, že vidím budoucnost ve svých snech. Tu noc po katastrofě se mi zdál ještě jeden sen jeho odkaz mě pronásleduje mnoho let týká se naší budoucnosti a myslím, že z části je ještě aktuální. Viděla jsem poušť a na poušti vojáky a vojenskou techniku. Honili člověka, a ten člověk, byl něčím zvláštní. Měl plnovous s pruhem. (Nevěřte, že on byl zabit až nyní, zemřel hned tenkrát..při prvních náletech). Pak se scéna změnila a já viděla po té poušti přijíždět černou vládní limuzínu. Dvěře se otevřely já vplula dovnitř. Vedle mě někdo seděl, neviděla jsem mu do tváře, měl na sobě černý oblek a pronesl větu: „víš a největší dopad to bude mít na Vaše děti“. Čí děti, moje Vaše? Já je budu teprve mít snad někdy a toto je 11 let staré proroctví. Věřte, že slovo dopad už jsem vyskloňovala snad ve všech pádech.. Pak jsem se probudila sice zpocená, ale už ne tak vyděšená jako předtím i tento sen jsem vyprávěla otci. Tenkrát mi řekl, ty jsi to věděla a to je něco co si nedokážete nikdo představit, když víte, záhy se dostaví pocit viny a výčitky ať chcete nebo ne jsme lidé a s lidstvím souvisí i emoce ať dobré, či špatné obojí je naší součástí, my si jen v průběhu života volíme stranu, ke které se přikloníme. Vina a výčitky to bylo to, co mě na dlouhou dobu zaplavilo. Mé srdce a rozum v rozporu, říkala jsem si: „já to viděla“, „já to věděla“, proč jsem neznala to místo. Začala jsem si říkat, že nejsem dost dobrá, že jsem „nějaká jasnovidka“ úplně k ničemu (tady pro Vás slušně řečeno) a v duchu jsem zanevřela i na Boha, zlobila jsem se. Mohla jsem je varovat, kdybych to věděla, mohla jsem je zachránit, kdybych to rozpoznala, nemuselo se to stát, plno otázek s otazníkem na konci, dlouho mi trvalo, než jsem tohle období překonala. Možná tím, že jsem si tohle co se stalo dávala za vinu  jsem se zablokovala a sny byly, ale já si nic nepamatovala. 
 
Co však mohu říci s odstupem času nikdy se mi při mých vizích nepodaří určit přesné místo katastrofy. Mohu jí jen vidět, prožít s lidmi a vědět, že se to stane, že se to má stát, že je to vyšším osudem lidí, lidstva. A to je to na co si nikdy nezvyknu, ta bolest, když víte, vidíte dopředu, možná budu znít jako naprostý blázen, ale i tak i když mě to bolí vnitřně jsem za to vděčná. Mnohokrát jsem se ve svých snech topila s lidmi při povodních, viděla jak se na mně valí bahno, jak mě zasypávají trosky při zemětřesení, vykolejuji ve vlaku, trosky letadel, ale jsem pořád zde a možná silnější, než kdy předtím, ano toto je jedna z mých vlastností, vidět budoucnost. Ironií je, že ne všechno, jen něco, jen některé katastrofy, což se mi do dneška nepodařilo zjistit proč. Pravděpodobně kdybych viděla vše, zákonitě bych se zbláznila...Některé katastrofy jako třeba zemětřesení dokážu vycítit i když nespím. Přichází ke mne jako pocit náhlého bušení srdce, jak to jen popsat.. Z mého žaludku přejde chvění, které vystoupá až k mému srdci a to se pak prudce rozbuší i když stojím vydýchaná, udělá se mi divně a vím, že se to stane, většinou do 2-3 dnů. U zemětřesení to jde rychleji, stejně tak u tropických bouří, pamatuju si, že loni v létě jsem se málem složila na zastávce, když jsem jela do práce a v Americe měl být zakrátko hurikán. Kolikrát mám nohy tak vláčné, někdy mě to rovnou pošle k zemi, ale neomdlím, jen nedokážu stát, někdy brečím a nemůžu se zvednout, jak si to jen vysvětlit? Asi dokážu zachytit nějakou energetickou změnu předcházející těm událostem. Dodnes nevím, jak to přesně funguje, ale funguje to...někdy je to hodně nepříjemné a omezuje mně to v mém normálním životě, ale zatím to zvládám. Ptáte se zda je to dar nebo prokletí? Tak to se dá od sebe jen těžko rozlišit, já to beru jako dar. Jednou se mi také stalo, že jsem seděla v podvečer asi 2 roky zpátky na terase, na chatě a když jsem se dívala do lesa, viděla jsem oheň, bylo to zvláštní skrz mou mysl se promítaly plameny do reálného světa, myslela jsem si že jsem divná, že si něco vymýšlím, ale do 3 dnů vypukl veliký požár tuším v Rusku, hořelo a nemohli to uhasit. Tenkrát byla veliká škoda na lesích i úrodě. Někdy jsem viděla ve snu přívalovou vlnu (ta tenkrát způsobila škody v Itálii) i zemětřesení, které jí postihlo v tomto čase jsem předpověděla, bohužel. Jak ubíhá můj život, občas něco vidím a vím dopředu, že se to stane.
 
Když se Vám tohle děje začnete si pokládat otázky, kdo jsem a proč já, proč to jiní nevidí a začnete po tom pátrat, zběsile se rozhlížíte okolo Vás zda to jiní taky necítí...Zjištění může být docela šokující..věříte na posmrtný život? Na reinkarnaci? Na to že už jsme tu byli mnohokrát předtím? Začněte, protože je to tak, v našem těle sídlí nesmrtelná duše.
Ptáte se a jaký mám pro tohle důkaz? Jak jsem již psala mé sny se plní, proto těm které si pamatuji jasně i po probuzení přikládám velký význam. Bohužel tohle zjištění mám spojené s bolestí stejně tak jako katastrofy, které jsem viděla a prožila. 
Víte, otázka života a smrti je pro každého z nás choulostivá, když ještě žila má babička domluvily jsme se, že mi dá vědět a svůj slib dodržela! Pamatuji si na ten večer, když mi táta zavolal, že ji našli mrtvou. Brala jsem jí jako svojí druhou matku, měly jsme úžasný vztah, dokázala jsem se jí vyzpovídat ze všech mých trápení, věděla o mě věci, které nevěděla ani moje máma. Den před její smrtí jsme si dlouho povídaly o všem možném o mém životě, o životě mé sestry. Byl to úžasný hovor. Možná díky tomu jsem se dokázala i o něco lépe přenést přes to, že nás najednou opustila. Bylo mi hrozně, ten kdo ztratil někoho blízkého jistě pochopí o čem mluvím. Po jejím pohřbu asi 3 dny na to se mi zdál sen, viděla jsem jí sedět na pohovce v pokoji. Ten sen byl tak živý, nemluvily jsme, ale i tak to bylo myslím rozloučení. Byla jsem za ten sen tak vděčná, že jsem jí mohla ještě vidět. Poté se dlouho nic nedělo, bolest pomalu ohlodal milosrdný zub času. Asi rok po její smrti jsem se chystala navštívit rodiče, jelikož momentálně žiji s mým manželem ve městě. V noci se mi zdál sen, viděla jsem hřbitov, náš rodinný hrob zarostlý plevelem. V tom snu mi byla ještě ukázána motyčka taková „třízubá“ ne ta klasická obdélníková. Po probuzení jsem byla naštvaná, věděla jsem přesně, co se stalo. Bylo to volání a prosba z druhé strany, prosím vyplej nám to tam, věděla jsem přesně, že se máti na to „vyprdla“. Po příjezdu k rodičům jsem hned uhodila na mámu a ta se mi přiznala, no víš Evino, já myslím, že to tam bude zarostlé, já tam dlouho nebyla (má to 200m od baráku). Já mami, já to vím myslíš, že je normální, že musím přijímat takové zprávy, když tohle má být samozřejmostí? Moje máma na nadpřirozeno nevěří, dívá se na mě jako na někoho nenormálního (možná jí trochu děsím, když se třeba zeptám už se přehnala ta ničivá přívalová vlna a ona ne a já tak asi zítra ještě je čas..) , ale tenkrát se v ní možná něco hnulo a ten hrob šla vyplejt se mnou. Vzala jsem si i tu spec. motyčku a měli pravdu, bez ní bych se s tím plevelem lopotila ještě teď. Vzala jsem i písek a když jsem skončila s pletím vysypala jsem ho okolo, pak zapálila svíčku a s pocitem už to tu máte hezký jsem přidala i modlitbu a vnitřní tak zase příště...Mamka to sice nepřiznala, ale  snad mi možná i uvěřila, že občas vím věci, které si jiní neumí představit. Od té doby čas od času cítím babiččinu přítomnost, vím že mně navštěvuje, dívá se co dělám, dává na nás pozor, ale to jak to funguje jsem se dozvěděla až později.
 
Věříte na to, že jsme sami a nebo věříte na někoho, kdo nám pomáhá a provází nás životem? Někoho kdo nás utěšuje, když se náš život stává trpkým a nesnesitelným, když nemáme sílu jít dál? Pokud si myslíte, že jsme sami, mýlíte se a Vaše cesta porozumnění je teprve na začátku. Nebudu  nikoho nutit, aby jste změnili přes noc svůj názor, mohu se pouze pokusit otevřít Vám oči a srdce, ale pravdou je, že nejsme nikdy sami. Mluvím o andělích o strážcích, poslech, kteří jsou s námi v každém okamžiku našeho života od narození až do naší smrti (datum smrti každého znají). Šokující a bláznivé nebo si říkáte, mám takový pocit? Mít takový pocit je správné. Někteří lidé a jsou mezi námi to vědí, jen se to bojí přiznat. Bojí se toho, že je společnost nepřijme, že budou vypadat divně, nenormálně, když přiznají existenci andělů, ale proč vlastně, kdo určuje hranice, kde jsou? To jen my se omezujeme ve své mysli, vládne nám strach, pořád se něčeho bojíme. Bojím se o to a o to, ve finále všechny naše strachy jsou vlastně formy lásky. Říkáte si, ale to není možné to mi nedává smysl..pak tedy přemýšlejte a zjistíte, že to tak skutečně je. Teď zpět k našim ochráncům. To co jsem zjistila o andělích, co jsem mohla zjistit (pokud to není jejich top secret), je fascinující a pro někoho to bude šokující zárověň. Když se člověk narodí jsou s ním. Vlasně jsou s námi už od počátku stvoření našeho ducha(duše), každý má zrovna takové, kteří se mu podobají. Nemyslím podobou obličeje, ale podobou duševní, mají podobný styl uvažování přizpůsobený té či oné osobě. Podoby mohou měnit. Jednou mohou vypadat jako dítě, podruhé jako starý muž, někdy se s nimi setkáváme ve snech bez toho, abychom si to uvědomovali. Musíte pochopit, že pro ně jste vy jako osoba nejdůležitější osobou na světě. Jste pro ně vším a snaží se Vám pomáhat v různých životních situacích. Musíte je však nejprve s pokorou v srdci poprosit, protože mohou zasahovat jen v případě, že si to vy sami budete přát. Jak jsem již zmiňovala úvodem je to otázka naší svobodné vůle. Není to složité můžete poprosit nahlas: „andělé strážci moji pokorně Vás prosím, o Vaši pomoc v mém životě“. Můžete také poprosit o nějaké znamení a to se dostaví, nemusí se to stát nutně ihned, ale až to nebudete čekat najednou o sobě dají vědět, vždy tak, aby jste to pochopili. Na světě však existuje mnoho andělů, kteří nebyli „přivoláni“ poprošeni o pomoc. Není to smutné? Nechcete to změnit? Každému z nás se dostává pouze tolik, kolik je schopný unést a pochopit. 
Jak se projevují? Mnoho lidí jejich projevy pociťuje a vlastně o tom ani neví. Může to být např., když ležíte v posteli večer a chcete spát, ale na čele cítíte jakoby chlad nebo šimrání na takzvaném třetím oku (mezi obočím a začátkem nosu) než jsem zjistila, že jsou to oni, často jsem si přikrývala hlavu a říkala si brr, to je mi na ní zima :-D. Další jejich oblíbené místo je na hlavě, jakoby lehonce cuchají vlasy, např. sedíte v klidu v práci a cítíte tahání, až se zničeho nic musíte podrbat a je to spojené s lehkým chladem někdy brněním. Rádi také chladí záda, nohy někdy ruce. Což je super hlavně v létě, když je děsnej pařák :-) to si rochtám a říkám eštěee. Myslím, že u hodně lidí jsou vnímáni jako chladní. Možná, že někdo cítí teplo, to však nemám potvrzeno, neříkám však, že to není možné. Můžete to i vyzkoušet, až budete večer ležet v posteli před spaním (v místnosti stálá teplota a zavřené okno, to přesvědčí i nevěřící) natáhněte ruku a obkružte prostor okolo Vás. Jistě narazíte do něčeho „studeného“ postupujte pomalu okolo celého těla, hledejte v prostoru, nahoře i dole. Povedlo se nebo je cítíte někde na Vašem těle právě teď? ;-)   
Další zajímavá událost se týká svatebního dne, pokud se pár rozhodne uzavřít manželství, při tomto slibu je jedno, zda na radnici nebo v kostele, Vám bude přidělen další anděl. Je tak nějak umístěn mezi Vámi a jeho posláním je udržovat manželství v lásce, stará se o Vaše vztahy většinou jsou zaměřni přímo na lásku. Mám ověřeno z vlastní zkušenosti. Po svatbě, den dva po obřadu jsem najednou měla pocit, že se okolo nás něco změnilo, že je něco „v prostoru“ jinak. Ptala jsem se mých andělů: „kluci něco je jinak já to cítím“ a oni mi přes automatické psaní odpověděli, že nám byla přidělena další andělská bytost se zaměřením na lásku a rovnou mi napsali i její jméno. Tento anděl s Vámi zůstane, i když se pár rozvede, i poté se Vás snaží spojit zpět. 
Pro mě i po takové době, co o nich vím, jsou naprosto fascinující. Prosím, neurážejte a nenadávejte jim, jsou tu pro Vás, chrání Vás. Většinou mají lidé rovnou 2 anděly strážné. Můžete zjistit i jejich jména. Buď Vás prostě napadnou (máte je vepsané ve svém srdci, ale přeci jen jste na to zapomněli) nebo se jich můžete zeptat přes automatické psaní, ale nedoporučuji to zkoušet začátečníkům bez dozoru někoho, kdo už to vyzkoušel a ví, jak se chránit před jinými entitami, které mohou být i negativního zaměření (ano, okolo nás je děsnej „provoz“). Pokud ze začátku při seanci bude tužka kroužit dokola nebo dělat kolečka, je to dobré, znamená to „Ahoj“ jsme rádi, že jsi navázal(a) s námi spojení. Možná se nedostanete dále než přes nesmyslné čáry, věřte chce to cvik a trénink, než se ledy prolomí a začnete psát slova. Kdo vytrvá však spojení najde a bude se zlepšovat. Pokud jméno stále nebudete znát, nemůžete si ho vybavit a  automatického psaní se obáváte, nevadí, můžete je znova pojmenovat, anděl Vaše nové jméno přijme, tak velká je jeho láska k Vám. Také se pouze s Vámi mohou dostat na tuto planetu. Jsou i lidé u kterých je počet andělů vyšší u mě jsou to tři (a ano znám jejich jména). Andělé jako takoví v sobě mají zastoupenou jak mužskou tak ženskou část, ale většina si volí zda bude více inklinovat k mužské části, či ženské. Jsou různě a všemožně zaměřeni. Většinou v nás probouzejí talent a skryté vlohy. Někteří se zaměřili na uměleckou dráhu, někteří jsou zaměření na léčení, jiní zasvětili svojí existenci pouze lásce a starají se o vztahy mezi námi lidmi. Nic však není pevně dané a vždy mohou pozměnit obor zaměření a podporovat v nás to, pro co jsme se právě rozhodli. 
Vždy se dokáží na náš problém podívat s nadhledem, který my zrovna postrádáme a mohou nám pomoci ať už v podobě snu nebo vnitřního vnuknutí.
 
Ptáte se kdo vlastně jsou? Jsou stejní jako my z jednoho „těsta“ většina z nich jsou duše lidí, kteří zde žili před námi a došli poznání, vrátili se domů a ukončili proces inkarnace (znovuzrození). A rozhodli se pro to, že budou našimi ochránci, jiní zde byli od počátku a nikdy neprošli procesem, to z nich však nečinní méněcenné. Ano a teď Vám to došlo že? To kdo ve skutečnosti jsme, jsme andělé! Ti jež jsou na cestě poznání, kteří si sami zvolili cestu inkarnace. Taková je pravda a jen málo lidí to o sobě ví.        
Stejně tak jako existují na naší planetě druhy lidských ras také v „nebi“ (jiné dimenzi úzce spojené s tou naší) existují andělé a archandělé. Zde si nejsem jistá, zda archandělé jsou výše nad normálními anděli, protože, co je normální, kde je pomyslná hranice myslím, že tak jako tak každý odvádí dobře svojí „práci“ poslání...Nicméně nejznámějším zde je archanděl Michael. S tím jsem měla tu čest setkat se i v jednom z mých snů a musím říci je to „kořen“ :-D třeba se povede i Vám.
Má za úkol odvádět duše lidí na druhou stranu, zbavovat nás strachu, ale také je ochráncem před nechtěnými entitami uvízlými z nějakého důvodu zde na zemi (násilná náhlá smrt, odmítnutí pokračovat dále v inkarnacích, sebevraždy, nepřiznání si úmrtí), které mají tendenci vázat se na lidi, vysávat z nich energii a způsobovat jim např. deprese, bolesti, únavu, nechuť k životu, pocit marnosti a nepotřebnosti. Proto všem doporučuji také na něho se obrátit. Stačí „modlitba“ prosba vyslaná od srdce, která je myšlená upřímně, nebojte se všechny naše myšlenky i slova jsou slyšet a přání bude doručeno přes naše anděly. A jedná se o archanděla není omezen prostorem ani časem, může být na několika místech najednou (nemusíte si předem dojednávat schůzku :-) ). Může „vyčistit“ prostor okolo Vás a také Vám pomoci. Má ještě naprosto úžasnou schopnost a to je přetnout „nepotřebné vazby“. V průběhu života si je my sami utváříme. Stačí pouze to, že myslíme na nějakého člověka a tím dojde k pomyslnému napojení se. Tyto napojení nám mohou ubírat energii. Nevědomky při pomyšlení na daného člověka aniž bychom to měli v úmyslu, mu můžeme energii odčerpávat, ale i posílat. Některé staré vazby na lidi jež prošli naším životem jsou opravdu nepotřebné a těch se můžeme zbavit požádáním ho o to. Nemusíte se ničeho obávat vazba může být zrušena jen v případě, že si to  přejeme, proto vazby na rodinu, rodiče, sourozence, které si přejeme ponechat zůstanou. Musím upozornit, že vazby se po čase mohou znova obnovit, je to takzvaně stále se opakující proces v průběhu celého života...Je dobré čas od času nechat si je odtrhnout (je to jako když vysypete v PC soubory a složky, které byly předtím vyhozené v koši, ale zkušený IT technik je dokáže opravit myslím tím Vás) může se Vám značně ulevit, jak po zdravotní stránce tak té duševní.
Někdy se Vám může stát, že okolo sebe uslyšíte znenadání praskání v nábytku, či televizoru. Ano některé takové jevy jsou způsobeny změnou teploty v místnosti, ale některé při stálé teplotě se vysvětlit takto nedají. Někdy se takto projevují entity, andělé, které jsou pozitivního zaměření a znamená to, že je to pravda, že s Vámi souhlasí, ať už jste se např. s partnerem dohadovali o koupi nové TV nebo jste řešili něco vážného. Ještě jsem chtěla dodat něco k sebevražedníkům lidé tohle nedělejte, život je dar! Vím, že někdy dokáže pořádně kopat do zadku (pamatujte na to že tenhle scénář života jste si psali vy! Krize nás posouvají a formují a vždy existuje řešení), pokud se dá nějak tomuto činu předejít udělejte to, obraťte se na pomoc rodiny, přátel, známých, lékařů, kohokoliv. Vždy Vám přeci někdo podá pomocnou ruku! Protože pokud takový čin uděláte je to průšvih, Stvořitel to sice zvládne, dokáže s tím existovat a časem se posunete dále, ale jaké jsou následky pro Vaši duši to těžko říci.. Existuje 12 dimenzí, ale co je v které nevím a kterou budete v případě hloupého rozhodnutí procházet... Může se Vám stát, že nás pak budete moci pozorovat co děláme, ale to je vše.. někteří zdatnější, kteří jsou v tomto prostoru déle mohou posunovat věcmi, můžete slyšet nářek nebo smích, vrzání a šramocení, toto se však děje velice zřídka, jedná se o místa s bohatou historií, hrady, zámky, bitevní pole atp.. V jistém čase a prostoru energie, která byla vypuštěna v zoufalství a strachu ze smrti stále existuje...
Hlavní je přestat se bát možná jsem někoho naprosto rozhodila, říkáte si to je děsivý, ale je to tak a takhle to funguje, nic s tím neneděláte. Můžete se pouze učit a poznávat, rozvíjet se a moudře se rozhodovat.
 
Nyní, když víte o Michelovi Vám přiblížím automatické psaní, pro ty jež by měli chuť to vyzkoušet a něco se dozvědět. Pokud se rozhodnete pro seanci, měli by jste být v klidu, uvolnění a dobře naladění. Vezměte si papír nejlépe A4 a obyčejnou tužku. Zapalte svíčku, může být jakákoliv barva kromě černé. Každý snad máte doma čajovou.. Uklidněte své myšlenky a poprošte, aby k automatickému psaní přišel i Michael. Můžete ho zavolat třeba touto prosbou: „Archanděli Michaeli, přijď, prosím, ke mně. Potřebuji tvoji pomoc s tímto automatickým psaním, aby jsi na něho dohlédl, aby se se mnou spojili pouze moji andělé strážní a nikoliv někdo jiný". Pak vezměte tužku do ruky a přiložte k papíru, buďte uvolnění, mějte uvolněnou ruku, ale v kontaktu s papírem. Položte nahlas otázku: „jaká jsou jména mých strážných andělů“. Po chvilce by jste měli cítit chlad u své ruky a tužka by se měla začít pohybovat. Jak jsem již psala pravděpodobně při prvním spojení (nebuďte zklamaní) nakreslíte kolečka = v překladu „Ahoj“. Časem by se to mělo zlepšovat a budete schopní dostávat odpovědi na otázky, které Vás trápí, pokud to bude možné Vám na ně odpovědět neboť některé otázky nemohou být zodpovězeny. Většinou kreslí ležatou 8 symbol nekonečna nebo tužka stojí na místě. Po ukončení seance vždy poděkujte za pomoc, svíčku můžete nechat dohořet nebo sfouknout. Přeji mnoho zdaru!   
 
Jak to vlastně je s naším světem? Žijeme v dualitě, duální dimenzi. Co si pod tímto pojmem představit? Dualita se dá rozdělit do pojmu dva to znamená rozdělení dvěma, dvě složky. Dobro a zlo, muž a žena, světlo a tma, slunce a měsíc, život a smrt atd.. Můj nejoblíbenější symbol, který dokáže naznačit a vysvětlit tento pojem, je symbol „jing jang“ pocházející ze staré Číny.
Co tento symbol přesněji dokazuje se dá jednoduše rozebrat na to, že ve tmě existuje stopa světla a ve světle existuje stopa temnoty. Nebo-li v každém, kdo zasvětil svou podstatu konání „zla“ v sobě nese známku „dobra“ a každý kdo koná „dobro“ v sobě má něco „temného“.  Tento proces je v neustálém rozporu, nikde nekončí ani nikde nezačáná, přesto spolu dohromady tvoří dokonalý celek.  
 
Nyní je asi na čase položit si zásadní otázku. Je tedy nad námi něco jako bůh? Odpovědí je ano, je. Pro ty, kdo stále ještě pochybují to bude asi šokující, ale rozhodla jsem se psát o pravdě a toto je pravda. Na  zemi existuje mnoho druhů náboženství, žádné však není úplně správné, spíše je to taková malá skládačka puzzle. Od každého se dá použít nějaká část, a při použití té a té části se Vám seskládá finální obraz. Ten jež je nad námi se jmenuje Stvořitel. Je to Stvořitel prvotního všeho a všech, náš otec i matka. Jednou jsem byla zoufalá a frustrovaná nad osudem lidí a chtěla jsem svým andělům položit otázku. Poprosila jsem je, aby mi napsali jméno toho, kdo jest nad námi a bylo mi odpovězeno právě toto. Byla jsem však stále na rozpacích, při seanci jsem měla zapálenou čajovou svíčku, která byla zapálena již po druhé a většinou tyto svíčky hoří jen slabým plamenem (což byl i můj případ a jak jistě víte málo kdy se na tom něco po celou dobu změní)...Prostě si líně hořela skoro skomírala. Při požádání, aby tedy přišel k automatickému psaní Stvořitel se tato svíčka rozhořela do úžasně svítícího plamene cca 1 cm vysokého z ničeho nic a vydržela tak do té doby než jsem poděkovala za odpověď a seanci ukončila. Pak se stáhla do malého plamene, kterým hořela předtím. Můžete mi věřit a nemusíte, takto se mi to však stalo. Pro mě to jako důkaz stačí ;-) Víte on s námi stále a rád komunikuje, není v tom nic složitého. Veškeré naše akce, činy spouští reakce, on je vidí a umožňuje nám prožívat. Tenkrát jsem se ho ptala, kde je pravda a on mi řekl pravda je v tobě. Což je něco naprosto krásného, univerzální odpověď krátká a logická zároveň. Nehledejte v tom složitosti, on je v nás a my v něm. Je ve všem přítomen, v kamenech, rostlinách, lidech, obloze, vodě...je to tvůrčí síla obdařená nekonečnou inteligencí. Něco tak obrovského si jen těžko dokážeme představit. Existuje příběh nevím zda je pravdivý, rozhodně je však něčím úžasný, proto ho sem musím napsat:
Kdysi dávno prý žily všechny vytvořené duše v naprosté harmonii a lásce obklopené Stvořitelovým světlem. Jedna duše však začala vést rozhovor se Stvořitelem. Přišla k němu a ptala se ho: „víš znám jen naprostou harmonii a lásku, ale já bych chtěla také prožít odpuštění“...Stvořitel se zamyslel a řekl: „hmm věděl jsem, že tohle přijde, máš totiž dobrodružnou povahu...ale k tomu abys prožila odpuštění tě budu muset obalit temnotou“... Dušička přemýšlela a odešla. Za čas se vrátila a dušiček přišlo víc, s tím, že ta chce zažít odpuštění, ta smutek, ta žárlivost, ta zlobu...Stvořitel řekl: „nuže dobrá, aby ti z Vás, kteří chcete zažit tyto emoce, jelikož všichni jste dobří, budete zahaleni do závoje temnoty. Musíte se však mezi sebou domluvit co, kdo komu provedete, ublížíte, aby ten druhý mohl tobě odpustit“. Dušičky zajásaly, ale pak náhle nadšení vyprchalo a uvědomily si, že pokud jedna ublíží té druhé, bude možná na dlouho ztracená v temnotě.. sestry a bratři na dlouhou dobu od sebe oddělení... Přesto však touha objevovat a prožít zvítězila a my byli zahaleni závojem zapomnění, jsme ti kteří si mezi sebou vzájemně domluvili určitý „scénář“ života, abychom mohli prožít, cítit...Na konci cesty „scénáře“ života je Váš podpis – nezapomentě na to, vy sami jste si toto zvolili! Ať už je Vaše životní etapa a zkušenost sebevíc zdrcující, je to Vaše volba (jen cest poznání může být více a mohou být různé, co však máte prožít prožijete tak jako tak). Vy sami sobě jste bohem, se světlem i temnotou ve stejném poměru, záleží jen na Vás jakou stránku osobnosti si vyberete a budete jí prezentovat vůči ostatním...
     
Jak jsem již psala my jako lidé máme schopnosti, které někteří z nás potlačili a někteří je naštěstí stále mají. Díky tomu vidím svět jinýma očima a jak jsem již psala jsem vděčná, i když mi to někdy dává dost zabrat. Procházela jsem díky tomu různými obdobími, kdy jsem věřila a nevěřila. V mém hledání někoho, kdo to má podobně jsem narazila na jednu osobu a dlouho jsem se odvažovala zda jí mám zkontaktovat. Večer před tím, než jsem napsala první e-mail Martině se mi stalo něco neuvěřitelného. Do té doby jsem nevěděla, že to lze a je možné. Myslela jsem na ní na to jestli se jí mám ozvat a před usnutím, těsně na hranici bdělosti a snění se mi náhle zjevila „fotografie“ ženy s černými vlasy, až jsem sebou v posteli cukla...přemýšlela jsem nad tím, co to bylo, ale spánek mě přemohl. Druhý den se můj pocit zoufalství a následného odhodlání poslat e-mail vyplnil. Napsala jsem jí a kupodivu jsem dostala i odpověď a v hlavičce e-mailu měla svou zmenšenou fotku. Trochu mě polilo horko, jelikož vypadala přesně jako ta, která mi byla večer před tím „poslána“ do mé mysli. Dokonce jsem jí o tom i psala a ona odpověděla, že to pro nás dvě má jistě velký význam, což po čase vím, že mělo. Ona je pro mě taková vrba :-) která mi dosti pomohla se se spoustou věcí vypořádat. Jednou takhle teď možná budu znít neuvěřitelně, možná někdo řekne tak a dál nečtu, ale tímto způsobem jsem na hranici bdělosti a spánku uviděla podobiznu Ježíše Krista. Musím to sem zakomponovat také, protože popisuju to, co jsem viděla i zažila, tak že je tam také. To co mě fascinovalo byla jeho zlatá svatozář...Teď to vypadá, že jsem zaměřená na křesťanskou víru, ale věřte, nejsem pokřtěná a v kostele jsem byla naposledy ?? kdy. A bibli jsem četla jen v dětském vydání s obrázkama a pár příběhama jako malá. No, stalo se mi to! Vypadal dost podobně, tak jak ho ztvárňují na obrázcích v kostelech. Polodlouhé hnědé vlasy po ramena, vousy, tuším že hnědé oči, ale co bylo zvláštní byla svatozář okolo jeho hlavy.. v kostelích jí vykreslují vyplněnou zlatou, tahle byla také jako v kostelech zlatá, ale v ní byly složité symboly a vzory. Těžko se to popisuje slovy musíte mi prominout. 
Ještě mám jeden zajímavý zážitek, který se mi stal. Často jezdíme s mužem na chatu jednou jsme takhle spali, hluboká noc, léto v loni a mě se zdál živý sen. Jakoby jsem vstala z postele viděla kamna, která máme v místnosti, šla chodbičkou a chtělo se mi strašně moc tančit a radovat se. Mám to tam ráda i za normálního bdělého stavu, ale tohle bylo tak plné energie. Kroutila jsem se a tančila trala la, bylo mi úžasně, šla jsem směrem do předsíně a tam rozhrnula závěsy, ve snu úplně stejné jako ve skutečnosti jen místo tmy, která by tam za bdělého stavu byla, bylo okolo mne příjemné žluté světlo. Po rozhrnutí závěsu jsem jakoby chytla ten obraz toho, co jsem viděla do ruky se slovy přenes to! Díky tomu jsem si uvědomila svůj sen. Ale to, co jsem viděla bylo naprosto úžasné! Byla to zvláštní krajina, hlavně byla vidět louka na, které nevím proč byly stvoření podobné pávům, ale nebyli to úplně pávi byli větší, která si v klidu užívala volnosti a pastvy. Hledala jsem na internetu  páv ve snu a tady je výklad: 
Moudrost páva
Páv čte mezi řádky a ví, co je i za slovy schováno. Odhalí všechna tajemství spojená s minulými životy, které již uplynuly. Páv nám sdělí mnohá tajemství kvůli čemu jsme se narodili. Páv pohladí naše srdce, neboť o moudrost jež skrývá v sobě, rád se s námi podělí. Svoje vědění mezi ostatní rozdělí.
Význam symbolu páv: duše, duch, minulé životy, regrese            
Což naznačuje mnoho..navíc, když jsem hleděla na tyto nádherná stvoření ohlédla jsem se při tom na zavřené dveře od chaty, za nimiž náhle začalo prosvítat zářivé světlo (takové jaké jsem viděla jen tam..). V tom jsem se zalekla a vlítla zpět do těla a pak se probudila, srdce mi bušilo a v šoku jsem rozsvítila lampičku a posadila se na posteli. Chvíli jsem přemýšlela, co se vlastně stalo, pak mi to došlo moje duše vylétla z těla a takovou šikovností mi sdělila (dala zažít pocitu) jaké to je i s odkazem pro mojí budoucnost. Mohu říci, že zažít tohle je zvláštní a nádherné zároveň, začnete se na vše dívat z jiného úhlu.  
Když již popisuji zvláštní schopnosti také se musím zmínit o čtení myšlenek vím, že pro někoho je to naprosté tabu „neházejte však flintu do žita“. Stala se mi taková věc jednou takhle v jednom nejmenovaném obchodě si kupuji svačinu. Stojím ve frontě se svou houskou a salátem. V hlavě prázdno. Paní přede mnou už platí pokladní a najednou slyším v hlavě: „ještě to lízátko“. Já ježiš jaký lízátko, co mě to napadá za blbosti já chci jen tohle co mám?? A najednou ta paní přede mnou udělá dva kroky, natáhne se a vyndá si jedno lízátko ze stojanu. Pro mě trochu šok: „říkám si kurňa já jí slyšela“?!? Slyšela jsem to, na co myslela. Řeknu Vám dlouho jsem si jí prohlížela..nevím jak, ale stalo se mi to. Podruhé, sedím takhle v práci a za nedlouho mě má vystřídat kolegyňka. Mám hotovo a už jen čekám, najednou přiběhne a jediný, co jsem zaslechla bez toho, aby otevřela pusu bylo slovo výpověď.Tentokrát to bylo silnější jako by tu myšlenku po mně hodila. A já si v duchu říkám, kruci..jdu za ní a nenásilně se jí zeptám, tak abych nevzbudila podezření..Tebe něco trápí? Ona mi to vysypala, jo chtěla bych tu skončit. A opravdu po delším čase zde skončila. Našla si pro ni lepší místo, moc jí to přeju! Jak toto vysvětlit? Ono všechno co „vysíláme“ ať už vnitřně nebo mluveným slovem je přeci slyšet. Možná, že se stačí naladit na nějakou vlnu a pak to jde samo, pokud je mysl toho druhého člověka otevřená. Z výzkumů je i prokázané, že např. dvojčata se dokáží na sebe zaměřit na dálku a vycítit jestli je s tím druhým něco v nepořádku, tudíž proč by nemohlo být možné i toto? Navíc je pravděpodobné, že to má souvislost i s vazbami, které si nevědomky vytváříme na druhé.
 
Ráda bych se také zastavila nad reinakrnací duše. Ano, zase se najdou tací, co začnou říkat to je hloupost, žijeme jen jednou...tak třeba jsem někoho přesvědčila již ve výše popisovaném zážitku s mojí babičkou nebo mým prvotním příběhem. Budu doufat, že ano, protože tak jako tak to všichni později zjistíte. Představte si dimenzi, do které odejdete po své smrti, můžete tomu říkat třeba „nebe“. Opravdu se v ten moment sejdete se svými blízkými, kteří na Vás čekají. I kdyby jste přišli „později“ a oni byli zařazeni do procesu znovuzrození, vždy se s nimi setkáte, protože na druhé straně plyne čas úplně jiným způsobem a vy se můžete přenést do časové osy jejich přítomnosti tam. Také po každém námi odžitém životu zůstane stopa tzv. otisk, záznam našeho žití, který zůstane na druhé straně navždy uložen v prostoru a čase. S blízkými budete moci normálně komunikovat, poznají Vás, budou o Vás vědět naprosto vše neboť jakmile zemřete a projdete dále pochopíte v okamžiku všechno a všechny. Pokud na někoho ještě živého dcera, syn, manžel budete vzhlížet v tomto „novém stavu“, uvidíte proč jsou takoví jací jsou, nebudete je soudit, protože uvidíte jejich očima a pocítíte jejich emoce. Také uvidíte naprosto vše, co je v budoucnosti čeká, proto mají naši blízcí tendence nás hlídat, často navštěvovat a někdy i varovat před nebezpečním. Smutné je jen to, že my je nejsme schopní vidět, možná někteří citliví jedinci ano. Proto pokud Vás někdo opustil a máte nevyřešené spory je dobré s chladnou hlavou tyto problémy si vyříkat odpustit (nevadí můžete zapálit svíčku, myslet na něj/ní a mluvit, nebo zajít na hřbitov a mluvit, vím, že to zní šíleně, ale oni to uslyší). Není nic pěkného, když se pak takový člověk na Vás dívá z druhé strany a mrzí ho to, co děláte a že jste mu neodpustili nebo že jste tak zahořklí. Tím, že to necháte plavat se může stát, že tento problém, ten samý budete spolu řešit v dalším životě, tomu se říká karma. Neseme si sebou své „hříchy minulosti“ a dokud je neprožijeme, nevstřebáme a neodpustíme, budou se nám opakovat. Je to proto, abychom se poučili. Navíc neřešené problémy jsou pro naší duši jako chřipka pro tělo, může se Vám usadit na jakýkoliv orgán a vy to pak pocítíte i v normálním životě. Co poradit vím, že je to sakra težké, ale zkuste akceptovat každou bytost ať už lidskou nebo zvířecí, ať už Vám kdokoliv provedl cokoliv snažte se na něho nezlobit a říkat si: „dělá jen to co umí“ je na nějakém stupni na své „cestě“ a má svůj příběh. Odpouštějte protože, odpuštění je dar a má vlastnost léčit každou duši. A navíc všichni jsme z jednoho „bratři a sestry“ jen jsme to zapomněli. Jak dlouho pak pobýváte na druhé straně než se znova narodíte je u každého individuální. Dosti často se stává, pokud vše postupuje dobře, že se třeba narodíte v další generaci svých dětí je to šílené to takhle napsat, ale např. já můžu porodit třeba chlapečka a v něm bude duše mého pradědečka nebo dědečka. Jedná se přeci o rodinu, ale nemusí to být pravidlem také to může být někdo z příbuzných, známých nebo dobrých přátel. Samozřejmě si dotyčný  nebude pamatovat na svůj předchozí život a v tomto bude mít zvoleny nové životní cíle.
Víte a teď se asi budete ptát a co když jsou tu vrazi, zločinci co ti jak to s nimi je? No pravdou je, že půjdou do „nebe“, do stejného jako vy, „peklo“ není. Každý se zastaví před světlem, bude mu puštěn film života a následně bude puštěn dovnitř. Ponesou si však karmické činny a ty jim budou zůčtovány v následujícím životě. Né nebude z nich patník, na který čůrají pejsci (jak rád používal můj bývalý kolega) žádné z forem jednoho vývojového druhu by nepomohlo, kdyby se stala formou vývojově nižší. Proto se my rodíme do lidí nebo druhu tomuto odpovídajícímu alespoň to je zásadním pravidlem (to zajišťuje náš vývoj), ale i v pravidlech existují vyjímky...pokud však někomu hodně ublížíte, vražda, závažný zločin např. sexuální atd...je velká pravděpodobnost, že v dalším životě budete nějakým způsobem postižení, temná duše, špatné tělo, následky...ale to není důvod nenávidět druhé nebo postižené, naopak mít pochopení a odpuštění buďte lepší, zvolte si lepší stránku svého já... 
Asi poslední šokující odhalení je o nás lidech o čtyřech druzích našich ras dělíme je: Bílá-europoidní, Černá- ekvatoriální, Žlutá- mongoloidní a Míšenci. Když Vám napíšu že 4 druhy mimozemských ras stvořili (těla) člověka k obrazu svému? Protože když budete trochu přemýšlet už v knize Genesis a Bibli se píše že: „bohové stvořili člověka k obrazu svému“. Bohové v množném čísle... né Bůh (jako jeden)...a tohle vše se dělo se svolením Stvořitele (pravého a jediného „Boha“)...a rada na závěr nikdy nevzhlížejte k žádnému člověku, který Vám bude slibovat hory doly, jen sami k sobě neboť pravda je ve Vás... 
A tak jdu dál svým životem vidím některé věci dopředu, pomáhám, když mě o to někdo požádá promluvím si s ním, příp. mu vyložím karty, ale nikdy si za to nevezmu ani korunu, protože to není správné, snažím se ho povzbudit, aby překonal své trápení i když také jako my všichni vedu své  každodenní boje :-) Nepovažuju se za nadčlověka jen jsem dostala dar vidět, který je občas i dost tíživý, ale jsem za něj vděčná a přijala jsem ho jako svoji součást..Snad můj příběh dá někomu alespoň nějakou naději nebo impulz pro změnu ve vnímání světa okolo nás. Děkuji za přečtení ať je dobro s Vámi i ve Vás.                        
 
   
        
Poodhalení daru živlů (šestý smysl), „intuice“      
 
7.3.2014
 
V tomto povídání o pravdě bych ráda poodhalila, jak můžeme cítit moc živlů a planety Země i v sobě...Jak jistě někteří vědí v našem těle je 7 hlavních čaker, ti co neví si doplní znalosti na internetu, tam je popsáno vše, ale mě nyní nejde o hlavních 7 jde mi o dalších plus mínus 80 tisíc vedlejších, které vedou v celém našem těle, od hlavy po ruce, trup až k nohám, jsou všude, je to síť a tyto malé čakry nám za pomoci hlavních sedmi ukáží blížící se nebezpečí, varování přichází za pomoci prstů na našich rukách...pravá znamená Evropu, levá svět alespoň tedy pro mě. 
Jednotlivé prsty značí jednotlivé živly...energie se kumulují předtím než se někde na planetě projeví většinou můžete odhalit blížící se nebezpečí cca 3 dny do předu... s místem, kde k tomu dojde je to horší, věřte mi kdybych to dokázala už bych lidi dávno varovala, ale třeba se najde někdo kdo to dokáže...určitě tam někdo takový je, když ne dnes, možná zítra....
Naše tělo je tvořeno elementy, proto citlivější lidé cítí pohyby těchto živlů, říká se tomu šestý smysl a ten je u těchto lidí otevřen, protože příroda na nás jako na lidi ještě nezanevřela ani po tom co jí děláme, ale otázka je jak dloho se k ní můžeme takto chovat? 
Pokud jste otevření šestému smyslu, ti jež v sobě nesou živly, budete rozpoznávat tyto příznaky před blížící se katastrofou.... Bolí Vás v zápěstí a následně se bolest přenáší do nějakého prstu nebo prstů, nejprve bolí trochu a pak to odezní, čím blíže časově ke katastrofě tím více se příznaky stupňují navíc se poté prsty samy od sebe začnou zatínat, nejblíže ke katastrofě v nich jakoby cuká a jsou zaťaté...Navíc bolest může kolovat i v těle, pažích, zádech jsou to energie, které budou ničit a toto je varování pro Vás... 
Palec a ukazováček sněhová bouře ( vedlejší příznaky, nevolnost)
Prostředníček hurikány (vedlejší příznaky zvracení), vlny tsunami (deprese pocit chci brečet z ničeho nic) 
Prsteníček zemětřesení (vedlejší příznaky bušení srdce, třes těla)
Malíček sopky a sesuvy půdy (vedlejší příznaky neklid)
další možné kombinace na prstech...
Malíček a prsteníček probuzení sopky po zemětřesení
Prsteníček a prostředníček zemětřesení s následnou vlnou tsunami
Voda-povodně ty cítím „depresemi“ chce se mi brečet i když opravdu žádný problém nemám
Pro pochopení přikládám obrázky, co který prst znamená, úspěšnost předpovědi 85%
Není snadné s tímto žít, ale tak to prostě je...vím, že mnoho lidí toto označí za bláznovství, nemoc atd. upřímně je mi to jedno, nebyli jste na chvilku mrtví tak jako já...    
Jiní v tom budou vidět zázrak, upřímně i to je mi jedno... tady to máte.. jak s tím naložíte? Je někdo kdo dokáže určit místo?
                         

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode