Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Partner duše

      Partner duše - tento pojem jsem znala pouze z knih nebo z internetu. Vždy jsem si představovala, že když někdo potká partnera své duše, tak že je to krásné. Setkají se dvě duše, které si to nahoře slíbily. Představovala jsem si, že to musí být velmi silné, že to člověk musí poznat hned, zkrátka, že se to musí vycítit.
       Tak jsem si to představovala, až do té chvíle, dokud jsem já nepoznala partnera své duše. Přehlédnout se to tedy opravdu nedá, je to velmi silné, je to dokonce tak silné pouto, že člověk jde přes vše, udělal by cokoliv, jen aby s tímto člověkem mohl trávit všechen svůj čas. Nevidí, neslyší různá varování, musí si prožít to, co si prožít má. K zamilovanosti se to nedá přirovnat, protože zamilovat se člověk tak rychle nedokáže. U partnera duše je pocit, že ho znáte celý život, nejen jeden, ale spousty životů.
Dokonce vám mohou problesknout před očima i různé situace, kde jste se viděli a setkali. Dokonce i před tím než ho potkáte.
     Tak jsem to měla já, slyšela jsem jeho hlas, slyšela jsem opakovaně věty, které mi říkal. Cítila jsem jasně jeho energie.
A pak jsme se setkali. Všechny ty věty, které jsem slyšela, zazněly znovu, ne jednou, ale stále. Od první chvíle bylo jasné, že se známe. A že k sobě patříme. Tak jsme to cítili oba dva. Jen my dva, všichni ostatní mě jen varovali.
     A teď bych to mohla zkrátit a napsat : měli pravdu, lhal, sliboval, nedodržel a ublížil.
I přes tuto pravdu musím napsat, že jsem s ním prožila jedno z mých nejkrásnějších období mého života.Bylo to velmi krátké, ale intenzivní, plné lásky. Ta láska tam byla cítit. Pro někoho nepochopitelné, ale kdo něco takového prožil, tak to pochopí.
     On mě přisel něco naučit. A naučil. Naučil mě odpouštět, naučil mě vážit si sama sebe jako člověka. Dávat si sama pozor, kam až se dá zajít a podle toho posunout své hranice. Nenechat sebou manipulovat.
To byl jeho úkol, to byla jeho lekce pro mě, na které jsme se někdy tam nahoře domluvili. 
A on to dodržel. Přišel, odvedl svou práci velmi dobře a odešel. Neodešel dobrovolně, ale po mé výzvě.
     Po celou dobu tohoto krátkého vztahu, i když mi připadá, že byl nekonečně dlouhý, byli moji strážní andělé ve velmi těsné blízkosti u mého těla. Vždy jsem je cítila u sebe, ale tentokrát byli stále jakoby před mýma očima.Ani na chvilku se nevzdálili. Poprosila jsem je o určité důkazy, které jsem nutně potřebovala pro vyřešení problémů, které nastaly. Během pár dnů důkazy byly, sice jiné, než ty které jsem si přála já mít, ale byly. A bylo vyřešeno. Díky mým andělům jsem dokázala odpustit a podívat se na to celé tak nějak jinak, Jakoby zezhora. A viděla jsem, že nebylo možné se tomu vyhnout, musela jsem si to prožit, abych pochopila, odpustila a naučila se, co bylo třeba.
 
     Velmi mi to celé připomnělo příběh "
Malá dušička a Bůh" od Neala Donalda Walsche. A jsem si jistá, že to tak funguje.
    Ti, kteří se mají radi, tak se domluví a přijdou se na Zem něco vzájemně naučit. A ta velká láska tam je, jen jí kolikrát nevidíme pro své utrpení, pro své bolesti. Nevidíme, že jsme se přišly něco naučit, že to nutně potřebujeme pro náš růst. Záleží jen na nás, zda toto rozpoznáme, zda pochopíme a jestli odpustíme. Pokud neodpustíme a nenaučíme se to, co jsme se přišly naučit, tato lekce nás nemine, stejně přijde. Pokud tato lekce přijde od partnera naší duše, je to o to více bolestnější, protože je tam láska. Chcete jí vymazat, potlačit a už nikdy necítit. Ale ona zůstává... Ona je totiž věčná.... Je vaší součástí, je vaší duší... 
Je partnerem vaší duše...

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode