Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

pár slov o lásce, naší mysli a učení....

    „Lásce se není možno naučit, lásku si není možno koupit a není možné ji vyučovat. Vzniká uvnitř jednotlivce jako odpověď na zevní impulz. Jedinec nemá možnost ovládat její vznik. Když jednou vznikne, může se dále vrstvit nebo tříbit, ale nikdy ji není možné zničit. Fyzická smrt nemá žádný vliv na skutečnost její existence. A láska jako energie není závislá na časoprostoru, ani není jeho součástí.
   Je to vyzařování, které nelze uchopit a podržet si ho. Místo toho je možné ho vnímat. Prožívat, jak proniká skrz jedince, který k ní přidává další vrstvu, jež vzniká efektem tohoto prolínání. Ta energie se v důsledku toho posiluje a jedinec se stává jejím trvalým dárcem i odběratelem.
   Není tedy divu, že v důsledku silného zdůraznění romantického mýtu mnoho lidí tvrdí, že ve svých vztazích prožívají něco, co bychom mohli nazvat Velkou láskou. Není tomu tak. Jediným způsobem, jak se lásky můžeme dotknout, je skrze společné sdílení životních zkušeností. Ani tehdy však nic nezaručuje, že Velká láska vznikne. Ale na druhé straně, ona bude postupně ovládat vás. Přestože to knihy doporučují, nemusíte pracovat na jejím rozvoji. Čas zde nehraje roli. Čím hlubší a intenzivnější je sdílená zkušenost, tím méně času je potřeba k jejímu vzniku.
   Jiná lákadla nemusí být vždy destruktivní nebo bezcenná, ale bezpochyby spadají do jiné kategorie. Rozdíl spočívá v tom, že Velká láska je nezničitelná a věčná a rovněž nikdy není závislá na místních obyčejích či zvycích. Například přátelství může být považováno za stín Velké lásky anebo přinejmenším za něco jí velice blízkého. Největší problém zde však spočívá v chybné identifikaci. Nezřídka jsme chyceni v pasti domněnky o tom, že jsme našli Velkou lásku, často s katastrofálními následky, kdy námi ,milovaná' osoba neodpovídá našemu ideálu.
Nejdůslednějším a nejzřetelnějším projevem Velké lásky je snad mateřská láska. Bezvadně odolává veškerým zkouškám, i když je často ve velké míře poplatná společenským zvyklostem.
   Nejpodstatnějšími charakteristickými vlastnostmi Velké lásky je, že nezaniká spolu s fyzickou smrtí a že ji v průběhu fyzického života není možno uhasit. Z nutnosti, slušnosti anebo důvodů, které nemůžete ovlivnit, lze lásku sublimovat, ale i tak navždy zůstane ve vás, jemně vyzařujíc ve vašem nitru. 
   Proč se věta ,Dokud nás smrt nerozdělí' stala součástí naší kultury, je dodnes záhadou. Snad byla vymyšlena proto, aby se osoba, která nadále fyzicky žije cítila citově svobodná a mohla vkročit do dalšího manželského svazku a dále skrze plození potomků zabezpečit udržení lidského druhu. Jiný úhel pohledu nedává žádný smysl.
   Velká láska je tím nejryzejším projevem Vnitřního já."

 

   Systém pozemského života je souborem nástrojů a my se učíme, jak je používat.  
V Systému pozemského života se učíme také měřítkům. Je to polaritní prostředí, ve kterém je umožněno srovnávání. Učíme se, co je teplo a co zima, co znamená být silný a co slabý, hladový či sytý, rychlý anebo pomalý, smutný nebo radostný, muž nebo žena, přítel nebo nepřítel, láska nebo nenávist – tento výčet nemá konce.
   Učíme se využívat energii mnoha různými užitečnými způsoby. Používáme fyzickou energii uvnitř, ale i vně našich těl. Prožíváme a usměrňujeme mentální energii bez toho, abychom přesně věděli, jak funguje, jelikož nám to připadá zcela přirozené.
   Využíváním naší Lidské mysli se učíme tvořit skrze způsoby a metody, o kterých jsme ani nevěděli, že existují, jelikož jsou v časoprostoru něčím unikátním a některé z nich jsou zcela specifické. Jsou totiž dostupné výhradně a pouze v tomto systému, nikde jinde. Otevírá to cesty k výrazovým prostředkům vymykajícím se jakýmkoli možnostem popisu. 
   Stejně tak se učíme hodnotit krásu. Nacházíme ji ve skalách, statných jedlích, bouři, vlnách na oceánu, západech slunce, jemných slovech, vysokých mrakodrapech, hudebním akordu, levhartím skoku – a opět ten seznam nemá konec. Ale hlavně krásu nacházíme v tom, co si jiné lidské bytosti myslí a co dělají, v jejich a našich emocích. Tedy učíme se hrát si a smát se.
   Každá věc, kterou se učíme – není důležité, zda velká či malá anebo zdánlivě bezvýznamná, má velký význam Tam – mimo časoprostor.
Dá se to plně pochopit až tehdy, kdy se setkáte se zkušenější bytostí v Systému pozemského života, která „přebývá" Tam. Pak se dozvíte, a nebude to pouze domněnka, ale přesvědčení, že učit se být člověkem je hodno jakékoli ceny.

 

   Je zapotřebí podívat se zblízka na něco velmi unikátního – na náš myslící proces.
Současné teorie mají za to, že kromě aktivit, jejichž podstatou jsou zvířecí instinkty, je naše myšlení rozděleno do dvou základních kategorií. Můžeme je rozdělit na ty, které vyvěrají z levé mozkové hemisféry, a na ty, které naopak pocházejí z hemisféry pravé. Pamatujte si ale, že tyto názvy jsou pouze symbolické a pouze velmi volně provázány s tím, co si pod pojmem „levý" a „pravý" obvykle představujeme.
   Levá hemisféra je ta část nás, která dohlíží na to, aby vše bylo uděláno. Má na starosti analytickou a intelektuální oblast činností.
Tady mají svá místečka naše matematická a jazyková centra; odtud pochází naše logické uvažování, naše vědecké metody, náš organizační talent a učitelské schopnosti a mnoho, mnoho dalšího. Je to právě aktivita levé mozkové hemisféry, která nás odlišuje od zvířat. Je i zdrojem našeho optimismu typu „to se dá zvládnout".
   Naše pravá hemisféra je úplně jiná. Z ní pocházejí vjemy formy a prostoru, krásy, intuice, emocí a navíc všechno to, co levá hemisféra nedokáže pochopit anebo zařadit, včetně lásky, přátelství, inspirace atd. Pravá mozková hemisféra je zděšena představou, že v levé hemisféře se může zrodit způsob, jak spočítat či klasifikovat lásku či přátelství. Pro pravou hemisféru jsou tyto kvality posvátným územím. Může to znít paradoxně, ale naše pravá hemisféra je současně i generátorem našich negativních pocitů.
Když se trápíme nad nějakými výpočty, dominuje levá část našeho mozku. Když posloucháme hudbu, štafetu přebírá hemisféra pravá. Mozek je na vrcholu svého výkonu tehdy, když myšlenkové procesy probíhají v mozku současně a jsou integrované, sjednocené a synchronní.
   Již odedávna probíhá jakási skrytá kulturní válka, která se teprve v posledních letech dostává na povrch dění. Totiž ti, u kterých dominuje levá mozková hemisféra, považují ty, u kterých vládne ta pravá, za neschopné existence v Systému pozemského života. To vše do té míry, že pak mají sklon se k nim chovat s nedůvěrou, dokonce i s pohrdáním. Na druhou stranu zase ti, u kterých převládá pravá hemisféra, pohlížejí na ostatní takovým způsobem, že jim chybí představivost, že jsou nudnými materialisty či necity bez duchovních hodnot.
Nyní je na čase ukončit tu nerozumnou válku a konečně uvést na pravou míru to nebezpečné nedorozumění.

 

   Naším hlavním a základním cílem, kromě výuky skrze zkušenost lidské existence, je nabývání a rozvíjení toho, co označujeme jako intelekt - vědomí levé hemisféry. Není nutno, abychom podobně takto rozvíjeli vlohy hemisféry pravé, jelikož je již dávno vlastníme. Přinesli jsme si je sebou – nějakým způsobem jsou nám vrozeny.
   A právě tyto způsobilosti levé hemisféry se neobyčejně cení, když pobýváme na návštěvě anebo se vracíme Tam, mimo časoprostor.
   To levá mozková hemisféra identifikuje omezení našeho vývoje, které existovalo před naším pobytem zde. Pouze funkce levé hemisféry mohou proměnit Neznámé ve Známé, rozptýlit strach, umocnit zkušenost, otevřít nové obzory, zlomit falešné světonázory. Právě levá hemisféra chytá každou myšlenku, informaci anebo inspiraci vysílanou z anebo skrze pravou mozkovou hemisféru a nutí ji k činnosti. Podle jakýchkoliv standardů se nic cenného nemůže stát opravdovým a skutečným, dokud to neprojde levou částí mozku.
   Pravá hemisféra zůstávala nezměněna po celá tisíciletí. Nerozvíjela se a je úplně stejná, jaká byla vždycky. A opačně – vědomí levé hemistery se vyvíjí neustále, buď záměrně, anebo z nutnosti.
   Pravá hemisféra, jelikož je vůdčí, často nutí levou k činnosti takovým způsobem, jako by chtěla zničit tisíce let evoluce. Mezitím levá polovina mozku neustále sbírá využitelné myšlenky a inspirace pravé hemisféry a proměňuje je v něco nesmírně cenného. Toleruje neproduktivní schémata pravé hemisféry do té doby, dokud jí nezkříží cestu.
   Tady jsou dvě definice, které jsou podstatné pro náš Odlišný pohled:
 
Levá hemisféra se rovná Lidské mysli (rozumu) pozměněné Systémem pozemského života.
 
Pravá hemisféra je prostředkem, skrze který se vyjadřuje naše Vnitřní já. Je to nadčasová, nefyzická část nás samých, která není dotčena a ovlivněna Systémem pozemského života.
 
   Celý vtip spočívá v přinucení pravé a levé hemisféry k simultánní a synchronizované činnosti, a to tak, že levou hemisféru neustále pobízíme k tomu, aby se stále více účastnila činnosti Tam. Neměli byste upřednostňovat jednu část mozku na úkor druhé.

 

   Vždycky vězte a pamatujte si, že jste „něčím více než pouhým fyzickým tělem". Dovolí vám to vidět všechny jevy v Systému pozemského života z patřičné perspektivy.
   Udržujte si své dočasné postavení. Ze své vlastní volby a v tom nejpřesnějším slova smyslu jste lidské bytosti. Po celou dobu vaší zdejší návštěvy je tato vaše volba platná. Můžete sbalit své zkušenosti a odejít kdekoli a kdykoliv si přejete, bez jakékoli kritiky či trestu od kohokoliv. Pokud je již vaše Lidská mysl uspokojena, učiňte tak přes místní zvyklosti a tlaky. Toto nepochopí ti, kteří jsou závislí na Systému pozemského života, ale to už je jejich problém.
   Těšte se ze života v Systému, maximalizujte svoje výhry a prohry – ale nebuďte na tom závislí. Zbavte se zlosti na způsob, jakým tento systém funguje, na zdánlivou nespravedlnost, na nepoctivou převahu, brutalitu, zatvrzelost, faleš. Tento svět je záměrně navržen jako dravý – a proto představuje dokonalý výukový stroj.
   Cvičte si svoji Lidskou mysl co nejvíc, uvědomujte si však přitom, že je to pouhé cvičení. Stavějte nádherné výtvory, řešte „problémy", rozplývejte se nad vůní květin a západy slunce, skládejte hudbu, zkoumejte „tajemství" fyzického vesmíru, vnímejte vjemy linoucí se ze všech pěti vašich smyslů, vstřebávejte nuance blízkých vztahů a situací. Plně prociťujte radost a smutek, empatii a soucítění – a skládejte si všechny tyhle emocionální vzpomínky do svého cestovního zavazadla.
 

 

To, k čemu dochází Tam, mimo časoprostor, nepočítá s obvyklými standardy Systému pozemského života.

 

Není počátku ani konce. Je pouze změna.

Není učitele, není žáka. Je pouze vzpomínka.
Není dobro ani zlo. Je pouze projev.
Není spojování ani dělení. Je pouze jednota
Není radosti ani smutku. Je pouze láska.
Není většiny ani menšiny. Je pouze harmonie.
Není zhušťování ani entropie. Je pouze pohyb.
Není bdění ani spánku. Je pouze bytí.
Není omezení ani náhody. Je pouze plán.

zpracovala jsem z knihy Návrat k pramenům - Robert A. Monroe

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode