Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Jak správně odpouštět?

Odpuštění je počátek léčby nemocí, neodpuštění brání prožívání lásky a radosti. Obviňování druhých je nejjistější způsob, jak se svého problému nezbavit. Odpusťte rodičům, blízkým, partnerům, přátelům, událostem, „osudu“ i sobě.

OD – PUŠTĚNÍ = PUŠTĚNÍ (bolesti, viny, smutku) OD sebe

? – jak poznám, že jsem neodpustil – když na danou událost či osobu pomyslím, proběhne tělem negativní emoce, neklid, pokud necítíme klid při takové vzpomínce, ale nepříjemné pocity, ještě jsme neodpustili, jen pocity potlačili. Projděte si své pocity, včetně bolestí z dětství a zbavte se zátěží.

1. „Uvědomte si, že to, co vám druzí udělali, nemělo nic společného s vámi, každý žije ve svém vlastním snu. Bylo to jejich emoční peklo, které neuměli zvládnout, a proto svůj emoční jed předali vám.“ M.Ruiz „Láska, vztahy a přátelství“.

2. Odpuštění je akt sebelásky a sebeúcty, neboť negativní pocity, viny, hněv, odpor, ovlivňují procesy ve vašem těle a mají své následky (špatný tlak, poruchy hormonální a nervové soustavy, paměti, trávicí soustavy, toxikace organismu, závislosti, záněty, psychické problémy, poruchy smyslových orgánů, revers – neplodnost, rakovina, strach, deprese, agrese, problémy ve vztazích….) Odpuštění je proces, který děláte pro sebe, je výrazem lásky a úcty k sobě, chtění prožívání radosti a propuštění nadvlády ega, projevem naší svobodné vůle, rozhodneme se být tvůrcem reality, ne obětí událostí.

3. Zdraví, láska, štěstí a radost jsou v přítomném okamžiku, pokud jste neodpustili, jste stále spojeni s minulostí, a proto máte v některé oblasti svého života problém. Žijeme-li v minulosti nebo strachem o budoucnost, nemůžeme si prožít přítomnost. Jsme od sebe odděleni, proto nás neuspokojují vnější podmínky, které jsou třeba i realizovány (práce, vztah, rodina, dovolená…)

4. Odpuštěním vypustíte emoční jedy nahromaděné ve vašem systému. Je to nejlepší, co můžete pro své zdraví a pohodu udělat.

Odpuštění neznamená!

1. že je prohřešek, který se stal, smazaný, že událost neexistuje; jen vy už k ní nebudete mít negativní emoční napojení;

2. že se může prohřešek opakovat; odpuštěním nepřipouštíte opakování ubližování, pokud se tak děje od stejných lidí nebo podobnými událostmi, podívejme se do sebe, čím to dovolujeme a přijímáme opakovaně projevy neúcty, protějšek nemá potřebu jednání změnit, proč by to dělal a vážil si nás, když si nevážíme sami sebe;

3. že protějšek nedluží omluvu; dluží, ale je to jeho dluh na jeho cestě životem, s kterým se bude vypořádávat, my tady nejsme od vyměřování velikosti splátky, vynucování omluvy je agrese a i když se někdy vynucením docílí, pokud není omluva upřímná, nemá v energetickém systému platnost.

Prohlášení => všechny opakujte 3x a poté vnímejte, co vám přichází na mysl, jaké cítíte emoce a vše negativní si také sestavte do prohlášení “ i přestože cítím, myslím…., mám se rád/a a přijímám se“ i přestože cítím bolest ve spojení s (jmenujte osobu, událost..), mám se rád/a a přijímám se a dovoluji si znovu cítit lásku;

- i přestože nedokážu odpustit, mám se rád/a a přijímám se a rozhoduji se přijímat lásku;
- i přestože nevím, jak se zbavit tohoto pocitu (strach, bolest, nedůvěra….), mám se rád/a a přijímám se,
- i přestože mám obavy říct si o své práva, mám se rád/a a přijímám se,
- i přestože nechci odpustit, mám se rád/a přijímám se a důvěřuji životu,
- i přestože nechci opustit destruktivní strategie, mám se rád/a a přijímám se,
- dovoluji si cítit lásku, harmonii a radost ve svém srdci,
- věřím v přirozený proud láskyplného života,
- dovoluji si prožívat úctu,
- vše, co jsem prožil/a bylo přínosné pro můj život, mám se rád/a a bezpodmínečně se přijímám.

Co mi brání v odpuštění?

1. Já sám, protože odpouštět je pro nás přirozená vlastnost, s kterou jsme se narodili, neodpouštět jsme se naučili. Nechci se spojit se svou přirozeností.

2. Ego – roste náš falešný pocit důležitosti, já jsem ten, kdo rozhoduje, zda bude druhý v nemilosti, pokud neodpouštím, nepoužívám mysl ve svůj prospěch, ale ona používá mě, manipuluje se mnou.

3. Chtění udržovat vztah s tím, kdo ublížil. Nechci s touto osobou přerušit vazbu, a pokud neodpustím, jsem s ní stále v určitém vztahu. Odpuštěním ji ze svého života propustíme. Chceme to doopravdy?

4. Nedostatečná sebeúcta – myslíme, že si zasloužíme trest, viník žije již svým životem, na událost pravděpodobně zapomněl, ale my se zmítáme v bolesti.

5. Agrese – pokud máme potřebu odplaty, jsme taky agresoři, nepoučili jsme se z bolestného prožitku a přejeme ho druhému, sdílením neodpuštění stále připomínáme – taky forma odplácení, sobectví, jsme na tom energeticky stejně jako útočník.

6. Nechceme se zřeknout naděje, že změníme minulost – nežijeme v přítomném okamžiku, působíme stres celému tělu.

7. Nepochopení, že když na událost myslím, tak ji emoční systém prožívá znovu, takže protějšek nám ublížil jednou, ale my si opakováním události v mysli ubližujeme třeba po 100té, neboť naše buňky zaznamenají a zpracovávají pocity vyvolané reakcí na událost, a to se děje, i když na ni znovu myslíme, trestáme se opakovaně, jsme k sobě krutější než údajný viník.

   zdroj : https://budstastny.cz/

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode