Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Osudový partner aneb proč nám přichází do života - Cvičení  -  zdenka blechová  

 

Zjistila jsem, že cokoliv se stane,

jakkoliv zlé se to zdá - život jde dál a zítra bude líp.

Zjistila jsem, že kdykoliv se pro něco rozhodnu srdcem,

je to správné rozhodnutí.

Zjistila jsem, že když má člověk nesnáze, nemá je sám.

Zjistila jsem, že se mám ještě hodně co učit.

Zjistila jsem, že lidé zapomenou na to, co jsem řekla, co jsem udělala,

ale nikdy ne na to, jaký měli vedle mě pocit. 

 

     Zavřete oči a zkuste si před sebou představit svého partnera. Partnera si pak posaďte napravo nebo nalevo vedle sebe. Totéž udělejte se svou duší. Představte si svou duši v jakékoliv podobě a zkuste si ji posadit opět napravo nebo nalevo.

     Pokud jste si svou duši posadili nalevo, je to v pořádku. Posadili jste si ji blízko svého srdce a to je váš domov, takže se začínáte mít rádi, nebo už se máte rádi. už máte duši "na pravém místě" a srdce není tudíž volné a nemůže ho kdokoliv obsadit. Vždy na prvním místě ve vašem srdci budete vy, to znamená vaše potřeby a pak teprve potřeby druhých a to je v pořádku.

     Pokud jste si dali duši napravo, žijete ještě hodně rozumem a to znamená, že se snažite ještě dělat věci ne citově, ale rozumově: Aby mě měl někdo rád, abych se zavděčila, aby o mě druzí smýšleli dobře; ještě se nemám ráda a tak mi více záleží na okolí, než na sobě. Srdce je volné a tak ho může kdokoli obsadit a kdokoli se v něm zabydlet. Ale co se stane, když někdo začne obývat mé srdce? Protože tam je on, ne já, začnu vše dělat pro něho a ne pro sebe a to je cesta do pekel. To vždy skončí špatně. Začnu plnit přání druhého a postupně se začnu stávat jeho otrokem. Ten druhý si mě pak bude stále méně vážit, ale já na něm budu stále více závislá. A když mě opustí, bude mě to stát hodně sil, dostat ho ze svého srdce. Dokud tam bude on, nemá nikdo jiný šanci.

     Když mám ve svém srdci svou duši, nebojím se, že ten druhý odejde, mám se natolik ráda, že tomu druhému dám svobodu: Pokud chceš být, budu ráda a pokud nechceš, nedá se nic dělat. Už nikoho nevlastním a protože jsem sama propojená se svým vlastním já - duší, nebojím se zklamání. Ve vztahu dělám věci přirozeně a tak, jak je cítím. Nemám co skrývat a dávám se tomu druhému celá, taková, jaká jsem a když ten druhý náhodou odejde, nemrzí mě to, udělala jsem vše, co jsem mohla, takže v sobě nemám žádné výčitky.

     Pokud žiji vztah ještě uměle, to znamená, snažím se dělat vše pro toho druhého, můžu mít v sobě časem výčitky, pokud mě ten druhý opustí, typu: tolik let jsem mu obětovala, to jsem si nezasloužila, tolik jsem pro něho udělala, atd. Ale to není láska, to je rozum, který si nyní počítá, co vše investoval. Láska nepočítá, ta jen dělá co cítí a nic neočekává. 

     Proto mi bylo divné, že partner řekl: "Tolik let jsem s tebou propásl, nestojíš mi za to, abych se s tebou trápil." Nebo žena: "Obětovala jsem mu nejlepší léta". Ale vždyť nám tam bylo fajn a to neznamená, že když teď není, že máme právo to tomu druhému vyčítat. Hlavou přemýšlíme, co vše nás ten vztah stál a co vše jsme do něj investovali.

     Pokud jsme si dali partnera napravo, žijete ještě rozumový vztah, aniž si to uvědomujete. Je-li partner nalevo i duše nalevo, již se umíte mít ráda a tím mít ráda i ostatní bytosti. Jste doma a věříte si. Tím mizí strach, očekávání, zklamání.

     Nyní si opět zavřete oči a zkuste si představit své srdce. Před sebou vidíte své srdce. Podívejte se, která polovina je větší? Ta levá nebo pravá, srdce máte před sebou. Pokud jste viděli levou polovinu větší, stále žijete z minulosti, pokud jste viděli pravou polovinu větší, jdete k sobě a začínáte se mít rádi.

     Opět zavřete oči a představte si ve svém srdci květinu. Pokud je květina čerstvá, rozkvetlá, vaše duše se cítí dobře. pokud je květina zvadlá, je zapotřebí začít dělat něco ke své spokojenosti.

     Jeden muž mi povídá: "Měl jsem krásnou rozkvetlou růži, viděl jsem pravou stranu větší, duši jsem si posadil k srdci a přesto se necítím spokojeně." To neznamená, že když se cítíme na vědomé úrovni špatně, že se cítí špatně i naše duše. Naopak, většinou když uděláme krok k sobě, musíme v sobě ukotvit nové myšlení a víme, že už to nebude jako dříve a obáváme se toho, co bude a máme v sobě zmatek. Ale duše uvnitř nás se raduje, konečně mu to došlo, konečně začal se sebou něco dělat. Má směr, proto se cítí dobře. Když se snažíme v životě být za každou cenu veselí a snažíme se nepřirozeně podlézat ostatním, můžeme se  cítit na vědomé úrovni dobře, ale duše se necítí dobře. Duše si říká: "Co to zas vyvádí, kdy už začne se sebou něco dělat?" Vždyť nejdůležitější je právě práce s naší duší, nic jiného v tomto životě pro nás není důležité.

     Většinou, když jsem se cítila mizerně nebo jsem byla nemocná, přišla mi informace, že se uzdravuji. Takže dnes tyto stavy vítám. Vím, že se ve mě rodí něco nového a něco starého umírá. Je to někdy bolestný proces, ale výsledek stojí za to. Vždy, když udělám opět další krok vpřed, vděčím vesmíru za nové myšlení a nechtěla bych se vracet ke starému vzorci chování.

     Období přeměny myšlení je provázeno změnami nálad. Během dne se vám může změnit nálada několikrát. Je to nepříjemné a mnohdy jste zmateni, co se to s vámi děje. A protože je vše obsaženo ve všem, tak si všimněte, že nás poslední dobou provází i náladové počasí. Občas je sluníčko, občas prší, občas je zima a občas zas teplo. A totéž se děje uvnitř nás s našimi náladami.  Tím, že se povyšujeme ve svém vědomí, i nás se týkají nejen naše nálady, ale i nálady naší planety, neboť i planeta prochází fází očisty a směřuje do vyšších sfér.

 

přepsala jsem z knihy "Osudový partner aneb proč nám přichází do života" od Zdeňky Blechové

 

 

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode