Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Matka země

....Mohla bys pro čtenáře tohoto rozhovoru uvést, kdy jsi zažila velmi intenzivní komunikaci s Matkou Zemí? Můžeš zmínit příběh, o kterém jsi prozatím nikde nemluvila?

Ano, existuje jedna událost, která mi vytanula na mysli, a která se odehrála před časem v Austrálii. Byla jsem na svém turné po tomto kontinentě, když jsem v jeden konkrétní den zažila něco, co mě navždy změnilo. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem měla před přednáškou. Pokaždé, když se připravuji vést přednášku nebo seminář, vyhledám si předem klidné místo někde venku, abych se modlila a v duchu žádala o vedení a pomoc. Je to má příprava po emocionální a duchovní stránce ještě před tím, než začíná samotná přednáška nebo workshop. Tentokrát mě to zavedlo do nedalekého krásného parku. Namířila jsem si to přímo ke stromu, který měl nejsilnější vyzařování ze všech. Stála jsem u něj, abych se energeticky propojila a mohla v duchu vyslovit své modlitby. Po uplynutí nějakého času jsem ukončila své modlitby a vracela se zpátky na místo konání. V té chvíli jsem si uvědomila, že krystal, který nosím vždy zavěšený na krku, tam není. Zpanikařila jsem. Ten krystal byl pro mě nesmírně důležitý. Nosila jsem ho na krku od doby, kdy jsem se stala Little Grandmother a od té doby jej nikdy nesundala. Byl se mnou na všech posvátných místech, které jsem od té doby navštívila, byl přítomen všem obřadům, znamenal pro mě to nejcennější mezi všemi ostatními předměty, které mi patří. Běžela jsem zpátky do parku, abych ho našla. Hledala jsem ho všude. Snažila jsem si uvědomit, kudy jsem před tím procházela. Zdálo se mi nemožné, že bych o něj mohla přijít. Jak bych mohla ztratit něco, co mi bylo tak blízké? Něco, co bylo tak blízké mému srdci? Dala jsem se do pláče s vědomím, že se musím vrátit zpátky na přednášku, protože už v té chvíli měla začínat. Uvnitř byla zaplněná celá místnost posluchači, kteří na mě čekali. Začala jsem vysílat své modlitby, aby mi bylo pomoženo. Pomozte mi ho prosím najít! Měla jsem takové napojení na ten krystal, že jsem si ani nedokázala představit, jak budu schopná uskutečnit přednášku bez něj. A tak jsem se modlila, dokud jsem nepocítila známý příjemný pocit uvnitř mě samé. Věděla jsem, že je to Matka. Jako obvykle mi řekla: „*Dítě*, zklidni se, všechny věci se dějí z nějakého důvodu.“ V té chvíli to však bylo pro mne nepřijatelné. Vysvětlovala jsem, že ho zkrátka musím najít. Ona však klidně zopakovala, že mám nyní už jít zpátky. Upřímně jsem byla z takové odpovědi velmi zklamaná. Ztráta krystalu mě zraňovala, stále jsem se nacházela ve stavu paniky, srdce jsem měla zlomené. A na to mi Matka Země řekla, abych se vrátila zpátky na akci. Byla jsem tak smutná, nesmírně smutná, když jsem vcházela na pódium. Po mnoha hodinách, kdy se přednáška blížila k závěru, jsem zmínila téma týkající se krystalů. Vysvětlovala jsem jejich význam, jak jsou cenné a mocné a zároveň jsem u toho pociťovala bolestnou ztrátu nad krystalem, který měl být v té chvíli na mém krku! Za moment se zvedla jedna žena, která však nevypadala jako typický účastník mých přednášek. Měla neupravené vlasy, kousky oblečení neladily k sobě. Působila velmi neklidně a roztřeseně. Téměř každý poposedl na židličce, když začala hovořit. V jedné ruce držela velkou flaštičku plnou tabletek tišících bolest. Sdílela s námi pocity z toho rána, kdy se rozhodla ukončit svůj život. Šla pomalu parkem, aby ulehla pod jeden ze stromů. Vedle sebe si položila to velké množství pilulek a vodu, připravená rozloučit se se životem. Poslední, co ji napadlo, bylo, že požádá: „Pokud existuje nějaký důvod, abych žila dál, dej mi prosím znamení“. V té chvíli pocítila, že je pod ní nějaký předmět, který ji tlačí. Posadila se, aby mohla uchopit, co jí v té chvíli tlačilo do zad. A pak řekla, že našla tohle a všem ukázala můj krystal. Popisovala, jak si ho prohlížela, dokud neuviděla nápis, který tam byl vyrytý a zněl: “Tvůj život má smysl.“ A mně v tu chvíli vstoupily slzy slzy do očí. Vzpomněla jsem si, jak můj přítel, stařešina Essawue, vyryl do krystalu tento nápis, než mi jej věnoval. Žena si pověsila krystal kolem krku a podala mi flaštičku s pilulkami. Nikdy jsem ji neřekla, že ten krystal byl můj. Jak bych mohla? Nyní byl její. V uších mi znělo, co mi Matka Země šeptala, než jsem začala s přednáškou: “Každá věc má svůj význam.“
To celé mě naučilo, abych nebyla vystrašená ze ztráty něčeho, co pro mě mělo velký význam, protože vše má svůj hluboký smysl, i přesto, že ve chvíli, kdy se tak děje, nám to nedochází.
Často nepoznáme důvody, proč se některé věci dějí právě takovým způsobem. Namísto toho, abychom se strachovali a byli vnitřně nešťastní, si můžeme být jistí, že „vše se děje za jistým účelem“. Nikdy na ten den nezapomenu.

celý rozhovor  ZDE

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode