Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Osho o lásce

Dítě nikdy neumírá…nikdy nic neumírá.

Dítě existuje, je stále tady,

Obalené jinými zkušenostmi…

Obalené dospíváním,

Pak mládím,

Středním věkem,

A stářím…

Ale dítě je stále zde.


Jste stejní jako cibule,

Vrstva za vrstvou,

Ale když budete loupat cibuli,

Brzy uvnitř narazíte na čerstvější vrstvy.

Pokračujte hlouběji a naleznete stále čerstvější a čerstvější vrstvy.

Totéž platí o člověku:

Pokud nahlédnete hluboko do jeho nitra,

Vždycky objevíte nevinné dítě…

A kontakt s tímto nevinným dítětem je léčivý.


(Osho, Divoké husy a voda)

 

Je něco velmi hlubokého v pocitu být pochopen, velmi významného. Láska s sebou vždy přináší osamění. Samota vždycky přináší lásku. Láska a samota nejsou nikdy odděleny. Lidé myslí něco jiného. Myslí, že když jsi zamilován, jak můžeš být sám? Nedělají rozdíl mezi samotou a osamělostí. Když jsi zamilován, netrpíš pocitem osamělosti. Osamělost je negativistický pojem, znamená to, že nemůžeš být bez druhých. Bojíš se být sám. Cítíš se osamělý, zbytečný, přehlížený, nikdo tě nepotřebuje. Bolí to. Naproti tomu samota je jako květina. Slovníky tvrdí, že samota a osamění (lonelliness a aloness) jsou synonyma. Nejsou. Jsou to naprosto odlišné fenomény. Osamělost je poranění a může se vyvinout v rakovinu. Na osamělost umírá více lidí, než na jakoukoliv jinou nemoc. Svět je plný osamělých lidí. A protože jsou osamělí, dělají spoustu hloupostí. Osamělý člověk se začne přejídat, jen aby se cítil více "plný". Osamělý člověk začne pít alkohol nebo brát drogy, protože na sebe chce zapomenout. Osamělost je tak škaredá, strašidelná, smrtelně vyhlížející, že před ní chce uprchnout. Osamělý člověk sedí hodiny před televizorem. Až ho pálí oči, ale kam má jít? Co má dělat? S kým komunikovat? Lidé přestávají komunikovat. Přestávají mluvit jeden s druhým: ve většině případů mluví jeden na druhého. Lidé zapomínají, jak se dotknout druhého. Žijí blízko, vedle sebe, ale nikdy se nepotkají. Dokonce i přátelé, manželé, milenci se nikdy nepotkávají. Lidé běží životem vedle sebe a doufají, že třeba zítra už se potkají. Ale to je jen naděje, to je iluze, která udržuje věci v chodu. Svět je plný osamělosti, a proto lidé utíkají k drogám, sexu a nejrůznějším zábavám, kterí jim alespoň na chvíli pomůžou zapomenout na jejich osamělost. Rány osamělosti skrýváme - za velký majetek, barvy představení, hodně peněz, ale nic z toho jizvy osamělosti nezahojí. Můžete vlastnit největší dům na světě a stejně se uvnitř budete cítit stejně osamělí, jako v malé chatrči. Lidé hledají spojence, přátele, ale protože jsou všichni osamělí, pravý vztah nedokáží navázat.
Vztah nemůže vyrůstat z potřeby. Vztah je založen na přebytku vnitřní energie, nikdy na nedostatku něčeho. Jestliže je jeden člověk potřebný a druhý také, pak se budou oba snažit využít toho druhého, pak to nebude vztah, ale vykořisťování, využívání. Nebude to soucítění, nebude to láska, přátelství, bude to oslazená hořkost. Cukr rychle vyprchá: byli to jeden a druhý osamělí, dnes jsou osamělí společně, a to bolí ještě víc. Nejsmutnější věc na světě je vidět pár, milence, kteří jsou oba osamělí.
Samota je něco naprosto jiného. Samota je květina, lotos ve vašem srdci. Je to něco pozitivního, zdravého. Je to radost být sám sebou. Radost vlastního prostoru. Když má člověk rád, je sám. Samota je nádherná. Je to požehnání. Ale cítí a vědí to jen ti, kteří milují. Protože jen láska dává odvahu k samotě. Jen láska vytváří kontext, podstatu samoty. Jen láska vás naplní tak hluboce, že nepotřebujete druhé. Láska vás naplní tak, že můžete být sami a v extázi. Láska a samota jsou dva póly stejné energie. Je dobré to pochopit, protože někdy se stává, že milenci si neposkytují navzájem prostor pro potřebnou samotu. Protože ze samoty láska čerpá čerstvou energii. Když jsi sám akumuluješ energii, až do okamžiku, kdy začneš přetékat - a právě to se pak stane láskou. Pak jdeš a sdílíš to se svým přítelem, s kýmkoliv, koho miluješ. Máš teď dost, aby ses podělil. Máš dokonce příliš mnoho a nemůžeš se podělit. A není to tak, že těšíš druhé - druzí těší tebe. Když je mrak těžký, musí pršet. To je prospěšné poli. Déšť je vítán, přijat. Když se květ otevře, vůně se začne šířit do okolí a je vděčna větru, který ji roznáší do všech směrů. Když je někdo sám, shromažďuje energii.


Energie je život, potěšení, rozkoš, láska. Tanec, oslava. Když je dost energie, vše je možné. Někdy se pak stane písní, jindy láskou, a jen je.li příliš mnoho energie, může se stát orgastickou. Mnoho lidí se miluje, ale nemají nejmenší ponětí o tom, co je to orgasmus. Protože jsou už vyprázdněni. Když se milují, jsou už prázdní. Nemají energii, kterou by mohli sdílet s druhým. Jejich orgasmus je nanejvýš genitální. Malá, běžná věc. Nic s duchovní úrovní. Je to jako vysmrkání. Když se vysmrkáš, cítíš se líp. Je to jako podrbat se na zádech. Je to příjemné. Jsi uspokojen. Orgasmus ale není uspokojení. Orgasmus je oslava. Orgasmus je setkání. Setkání tebe skrze jiné, se vším. Orgasmus je vždy božský. Ten druhý je dveře a ty vejdeš. Orgasmus je věc duchovní, ne sexuální. Ti, kteří považují orgasmus za problém sexuální, nic nepochopili. Nevědí nic o sexu, o orgastické zkušenosti. Orgasmus je samádhi. To ale lidé nevědí, protože se potkávají, protože se potřebují, ne proto, že překypují energií.


Tedy (paradoxně): když miluješ, zjeví se hluboká potřeba být sám. Praví milenci jsou ti, kteří svému partnerovi poskytují dostatek svobody být sám. Brzy tak budou plni energie a mohou si ji navzájem nabídnout. Jsi-li sám, vyvstane velká touha sdílet. Všimněte si toho rytmu! Když miluješ chceš být sám. Jsi-li sám, brzy budeš chtít milovat. Milenci se setkají a rozejdou, setkají a rozejdou, je v tom rytmus. Rozchod zde není konec lásky. Rozchod je setkání se samotou a následně s krásou, radostí, energií. A když jsi pln radosti a energie, vyvstane nevyhnutelně potřeba podělit se. Radost, kterou si člověk hlídá a zadržuje, není k ničemu. Radost je větší než člověk, a proto se nedá schraňovat. Je to povodeň. Nemůžeš to zastavit. Musíš se zvednout a hledat lidi, se kterými se podělíš. A to je to, co se stává zamilovaným i osvíceným. Když byl Buddha osvícen, byl tak přeplněn energií, že se musel podělit, čtyřicet dva let chodil od vesnice k vesnici a nepřetržitě se dělil o svou radost. To je to, co já dělám s vámi. Nejsem učitel. Nemám co bych vás učil. Jsem tu, abych se podělil. Jsem přeplněn. Dokážete-li mne přijmout, budu vám vděčen.
Sdílení povstává s přebytku. Osvícení, buddhovství, vědomí Krista, to jsou mosty k Bohu. Nekonečný zdroj energie vám bude k dispozici. Můžete pak rozdávat donekonečna. A čím více rozdáte, tím více dostanete. Samota v tomto bodě dosáhla svého vrcholu. Mistr je ta nejosamělejší osoba na světě. A mistr je ten, kdo nejvíc na světě miluje.


Podvědomě je to s citem a soucitem. Cit, vášeň, to je něco běžného. Stane-li se ale cit nekonečný, přeměňuje se na soucit. Zkušenost, že láska je i samota, je nádherná, Jsou to dva aspekty stejné kvality. Řekla jsi děkuji. Pochopilas. Jsem šťastný, žes dokázala pochopit to spojení mezi láskou a samotou. A ty jsi obé - nikdy nesklouzni jen k jednomu. Vybereš-li si jen jedno, obojí zemře. Dovol obému být být šťastné. Stane-li se a budeš-li sama, využij toho. Stane-li se a budeš milovat, využij toho a žij. Samota je vdech, láska je výdech. Zastavíš-li jedno nebo druhé, zemřeš.

www.skola-esoteriky.cz
 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode