Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Rozhodnout se svobodně a neposuzovat druhé

Nepodléhejte falešné představě, se kterou se můžete setkat v mnohých duchovních směrech – totiž, že život v bohatství a slávě je tím plytkým, zatímco člověk žijící v chudobě a konající všeobecně uznávané dobro má blízko světci. Odkrývejte motivy, ptejte se neustále – proč? Na motivu a důvodu záleží víc než na samotném ději. O síle a důležitosti motivu při jakémkoli konání si budeme ještě hodně povídat.

Většina z vás nevidí do emocí a pocitů druhých – ten tichý a o staré rodiče pečující soused je možná nešťastný z toho, že v sobě nedokáže nalézt sílu a odhodlání se více prosadit. Přesto, že po tom touží, má talent a tento svůj skromný život, kdy naplňuje dokonale a poslušně všechna očekávání druhých, nenávidí a svůj život cítí jako marněný, nedaří se mu to změnit. Možná, že to, co se jeví jako láskyplnost, je ve skutečnosti zlobou vycházející ze smutku a pocitu nenaplněnosti. Možná se svými rodiči nesetrvává z lásky k nim, jelikož cítí, že takto to má být a je to tak dobré pro všechny zúčastněné, možná je pouze svázán slepou poslušností a despotismem a s každou miskou polévky svým blízkým posílá také nenávistné výčitky.

Pochopte, já nenabádám, abyste se nestarali o své blízké. Jen říkám, že k tomu, abyste udělali šťastné své okolí, což je jeden z nejvíce povznášejících pocitů, musíte nejdříve udělat šťastnými sebe. Vaše chování může vypadat jakkoli šlechetně, pokud ale vychází ze strachu, udolanosti, neschopnosti se vzepřít, výčitek svědomí nebo pokrytectví, na úrovni duší a z pravdivé perspektivy nepomůže nikomu. Princip této zákonitosti a nezbytnost upřímného pojmenování vašich pohnutek k čemukoli jsem již mnohokrát vysvětlil.

A co ten další soused, tak tichý a svědomitý? Možná že skutečná příležitost k jeho růstu spočívá v odvaze vybočit ze starých kolejí a nechodit do jistého zaměstnání, ale místo toho najít odhodlání snažit se prorazit svým rebelujícím uměním, pro které tak vášnivě a tajně plane, syrovým, odvážným a pravdivým, kterým by možná ostatním mohl pomoci v náhledu na svět. Jeho úkol nespočívá v tom stát se slavným a bohatým – i když je to možným důsledkem, ale v tom, nalézt v sobě odvahu a oproti očekávání všech a nesebevědomí své odhalit nitro a konat podle představy sebe samého. Ne proto, že bohatství či umění by mělo být samotným růstem, ale proto, že jeho Duše se ještě nikdy nezažila jako silná a následující své touhy a možná právě pro tento prožitek si do tohoto života přišla. S plným čistým vědomým toho, jak poté s nabytou sílou naloží. A možná, dokud tohoto nedosáhne, jakkoli se onen mladík chová slušně a nedovolí si porušit jediné společenské pravidlo, jakkoli je jeho chování ostatními schvalováno, jeho Duše pláče, protože ona poslušnost a nevybočení z proudu je ve skutečnosti neodvahou následovat svůj vnitřní hlas.

Snažím se vám říci, že pokud chcete lépe porozumět zákonitostem života a více chápat chování své i druhých, je nezbytné, abyste se snažili podívat se hlouběji než jen na samotný děj. Každé chování a každá pohnutka vychází z určité motivace. Pokud dokážete tuto motivaci, zdroj jednání, uvidět a upřímně pojmenovat, uvidíte vše pravdivěji a život pro vás potom nebude mnohdy tak matoucí.

Žádná jedna Cesta není jediná, žádný Záměr není lepší než jiný. Každý volíme, co potřebujeme ke svému růstu, každý se potřebujeme zažít různě a odrazem vaší velikosti je neposuzovat životy druhých a zabývat se jedině vlastními motivy a způsoby naplnění. Neodsuzujte nikoho, ať se vám jeho konání jeví jakkoli odsouzeníhodné. Za prvé je velmi vzdálené Bohu kohokoli soudit a za druhé – jak víte, jaký prožitek ten který člověk potřebuje pro své prozření? Jak můžete vědět, jak se kdo z vás potřebuje zažít? Zaobírejte se jedině sami sebou, snažte se přijít na to, kým jste, snažte se vystihnout slovy, kdo jste a poté tuto svoji představu vyjádřit utvářením vašeho života.

Nehodnoťte se a neporovnávejte se s ostatními. Nesrovnávejte, zda je váš podíl na práci světské a zapojení do proudu kolektivního rozvzpomínání stejně veliký jako ostatních. Nepřemýšlejte o tom, zda druzí budou vaše poslání či konání společensky uznávat. Nepodléhejte pocitům zmaru, že neocení vaši malou práci na velkém díle. Ujasněte si priority. Co je pro vás důležité? V očích koho chcete vypadat velicí?

Pokud si odpovídáte, že jste zmítáni obavami z hodnocení a závislí na ocenění jiných, nevadí, oceňte se za schopnost takto upřímně se uvidět a vraťte se k práci na sobě, abyste se dokázali lépe zakotvit ve vlastním středu. Pochopte, jediný, kdo vás musí vidět být velikým, jediný, na jehož názoru na vás záleží, jste vy sami.

Věřte, že Božskost vás všech je stejná, do každého z vás jsem vložil stejně veliký kus sebe a pokud vy tomuto budete důvěřovat, velice vás to osvobodí, zbaví vás to toho neustálého ustrašeného ohlížení se, jak jste vnímáni ostatními. A jakmile přestanete být závislí na hodnocení druhých, pocítíte skutečnou svobodu k realizaci vašich tužeb a představ o sobě, protože se už nebudete zabývat tím, jestli jsou vaše plány jimi schvalované, ale pouze tím, jestli svým jednáním či tvořením vyjadřujete sami sebe.

Toužíte učit děti v mateřské školce, ale je to společensky neprestižní povolání za málo peněz? Máte strach, že lidé vaši realizaci pochopí jenom jako nenáročné hraní si s dětmi? Ano, takto bez jiskry se dá dělat samozřejmě každé povolání. Ale jen vy znáte zdroj a motivaci – chcete tuto práci, protože se vám nechce sáhnout po ničem vyšším? Nebo si tu práci volíte právě proto, že ji chápete jako nejvyšší, protože cítíte touhu a vnímáte svoji schopnost utvářet děti a připravovat je na život láskou a budováním jejich sebeúcty? Chcete pracovat s dětmi, protože je vaším darem, který ostatní nemají, uvidět v nich hned v počátku ty, kterými se jednou mohou stát? Chcete je posílit a podpořit jejich talenty, abyste jim pomohli získat vyšší představu o nich samých? Pak by byla škoda pro všechny zúčastněné, kdybyste tento svůj Dar nevyužili, protože byste se více zajímali o to, co si myslí ostatní, místo, abyste se řídili tím, co říká váš vnitřní hlas.

Stále máte pocit, že práce s dětmi v mateřské škole je nedůležitá? Že není nijak výrazně zapojena do duchovní osvěty světa a že z ní vlastně nevyplývají žádné veliké zázraky a souvislosti? Fyzický výsledek všeho je přímo závislý na pravdivém motivu, ze kterého vychází. Rozhodněte se utvářet svůj život a tím pádem celý svět tím nejlepším možným způsobem, kterého jste schopni. Způsobem, který nejlépe odpovídá vašim tužbám a rovině poznání.

Pociťujete se jako nesmírně osvícení a chápající a vnímáte se jako duchovnější člověk než třeba ona zamlknutá prodavačka v zapadlém obchůdku? Důležitější pro záchranu světa? Nevidíte žádný její přínos do duchovní transformace, které jste dnes součástí? Přemýšlejte nad tímto - třeba sama a bez peněz, ale přesto s láskou, vychovává své dvě děti. Třeba jim vštěpuje, přesto, že žijí v nedostatku, že nepoctivé obohacení se je nedůstojné a nepřijatelné. Třeba přesto, že se jí nedostává uznání ani pomoci od nikoho, učí své děti solidaritě a nutnosti pomáhat a chránit. Přesto, že má spoustu starostí, učí své děti, že život je nádherný dar a je třeba se tak k němu chovat. Třeba jim, byť sama přímou cestu k osvícení ještě nenastoupila, umožňuje zabývat se duchovními poznáními, protože respektuje jejich touhy. Třeba svým dětem poskytuje tolik nepodmíněné lásky a pocitu sebehodnoty, že oni pak jednou v dospělosti naleznou v sobě sílu pro náročné rozhodnutí vycházející z odvahy a dobroty, které ovlivní životy vás všech.

Důkazem, že míříte k Mistrovství je, když bez jakékoli blahosklonnosti pociťujete pokoru k životu těch z vašeho pohledu nedůležitých a nejmenších. Slyším vaše námitky – jak si můžu upřímně vážit života bezdomovce? To ale neříkám, nesklouzávejte do alibistického uhýbání – pokora není obdiv ani oceňování. Pokora znamená, že se nebudete pást na malosti druhých a bez pocitů povýšenosti necháte každého pracovat na jeho životě, protože víte, že životy vás všech jsou otázkou vývoje. Pokora a láska vám dovolí radovat se z každého vlastního úspěchu, aniž byste zmiňovali neúspěchy druhých.

Vaše Záměry se různí, vaše životy jsou rozdílné a okolnosti růstu jiné. Úkol každého z vás pro život je jiný, každý potřebujete zvládnout a vyrůst z jiné své slabosti či nedokonalosti. Není Záměrem každého v tomto jednom životě duchovní učení a rozšiřování Boží pravdy otevřeným způsobem. Kde by potom byla rovnováha a různorodost? Pociťte radost, pokud se vám daří jít vlastní cestou a neposuzujte životní cesty jiných. Nemyslete si – ten, který je osvícený, nemusel ještě nutně překonat tu největší překážku, nemusel ještě nutně vynaložit nejvíce snahy a víry. Je snadné rozvíjet duchovní poznání a objasňovat Boží pravdy, když nemusíte řešit starosti existenční a nežijete v neustálé nejistotě, jestli dokážete zaopatřit své dítě.

Nevíte o sobě navzájem, kolik kdo máte za sebou životů, jak dlouho vám trvalo dostat se na úroveň vnímání světa, na které jste dnes. Třeba, byť dnes jste se sebou spokojeni a na sebe hrdí, jste k tomu potřebovali třikrát více času a selhali mnohem častěji, než ostatní.

Nesrážím vaši radost nad sebou samými, jen varuji před despektem nad těmi ostatními.

Ta opuštěná prodavačka s dětmi možná prožila velmi naplněný život a na úrovni Duše velký růst, protože jejím Záměrem bylo právě dobře a s láskou vychovat své děti. Možná v minulosti pod tíhou bídy se vzdala svého dítěte a potřebovala další život na zvládnutí toho stejného lépe. Protože vězte, Vesmír je velmi laskavý a poskytne vám tolik opakovaných příležitostí, kolik potřebujete. Budou vás potkávat tak dlouho stejné či svojí skrytou dynamikou podobné události, budete tak dlouho stavěni před ve svém principu podobná rozhodnutí, dokud se jednou nerozhodnete nejlépe, v Pravdě nejvyšší. Budete tak dlouho stavěni do podobných situací, dokud se je nenaučíte řešit ku nejvyššímu užitku všech, včetně sebe. To je vývoj vás všech, takto neustále stoupáte, stupeň za stupněm, směrem ke Mně.

Vést děti k jejich nejlepším možnostem a s láskou je vychovat ve svobodné osobnosti, to není úkol pro slabou Duši. Moudrost Duše prodavačky se projevuje tím, že si pro život volí Záměr, jehož zvládnutí je pro ni nezbytné v další Cestě. A růst v jejím lidství nastává, když tento Záměr naplní. A tato životní situace, přesto, že na svém počátku možná vypadala beznadějně a ženu naplňovala zoufalstvím a strachem, skončila díky jejímu jednání v pravdě mnou již vyjeveného Božího zákona, že „každá situace má ve Vesmíru řešení ku nejvyššímu užitku všech zúčastněných“.

Najděte činnost, která vás naplňuje. Každý se může zapojit do proudu povznášení světa dle svého. Nikdo z vás není opomíjen, není mezi vámi jediný, kdo by neměl čím přispět. Protože každý z vás může přispět tím nejdůležitějším – prožitím šťastného života. Stačí se rozhodnout, že chcete v sobě nalézt to nejvyšší. Poproste Vesmír a nemějte pochyb. Hledejte, bádejte, přemítejte sami v sobě, čím se můžete realizovat ku radosti své a užitku ostatních. Nebuďte zbytečně vážní ani dramatičtí, prostě najděte něco, co vás baví a naplní vás dobrým pocitem ze sebe samého. Co vám pomůže pocítit vlastní hodnotu. Váš život je vývoj, plynutí a přeměna. Nebuďte zbytečně vážní, vždyť toto všechno je hra! Žijte přítomným okamžikem, vašimi momentálními nápady a pocity a neřešte, co bude za deset let.

Činnost, která vede správným směrem, poznáte podle toho, že vás nebude vnitřně vyčerpávat a budete z ní vy mít dobrý pocit a ostatní pravděpodobně užitek. Nedejte se zmýlit, že to musí být nějaká „duchovní záležitost“, není to pravda, a ani by to nedávalo smysl. Kdyby všichni jenom rozjímali, kdo by pekl chleba? Rozjímající se může podělit o moudra a odkryté obzory a druhý k tomu přinese voňavý chléb. A společně jsou oba povzneseni na těle i na duši.

Skláním se před vaší velikostí a moudrostí, pokud na konci této knihy pochopíte, že žádná vaše činnost není méně podstatná, pokud pochopíte, že jediné měřítko, podle kterého byste měli posuzovat, zda se podílíte na Boží práci, je váš pocit vnitřního uspokojení a to, zda se ve svém životě posouváte směrem dopředu a jestli při tom sem tam postrčíte i druhé.

Takže – co vám jde? Co vás baví? Při čem se cítíte dobře? Jste například jedni z těch, kteří dokáží vydělat peníze ze dne na den? Kteří srší nápady a vidí peníze „válet se na ulici“? Jste obdarováni schopností z malého obchůdku po čase udělat obchodní centrum? Svět obchodu a peněz vás baví, snadno se v něm orientujete a vyděláváte spoustu peněz, aniž byste při tom po někom šlapali? Je pro vás snadné vydělat peníze tam, kde jiní opětovně selhali? To je skvělé, tedy to dělejte!

Vydělávejte spousty peněz a proměňte je v radost! Věnujte se činnosti, ke které máte talent, užívejte čestně vydělaných peněz v hojnosti a radosti a rozdávejte! Každému, kdo potřebuje a přitom vaší pomoci ziskuchtivě nezneužije, každému, kdo nemá tento váš talent a koho můžete třeba jen na chvíli pozdvihnout. Ukazujte lidem, jak mohou vydělat peněz, učte je svá moudra a dělte se o vše, co máte a umíte! Umíte vydělávat peníze - tedy to dělejte! Vydělejte spousty peněz a uspokojte všechny své potřeby, pořiďte si vše, co vás potěší a jinému neublíží a vydělávejte dál! Vydělejte milióny a postavte domy pro chudé! Vydělávejte a rozdávejte, nakrmte hladové! Jednou, občas, pravidelně. Obdarovávejte vědomě, to je důležité, pociťujte radost nad sebou samými. Obdarovávejte penězi, ale přitom v nich vždy viďte radost a pomoc, kterou se v konečném důsledku stanou. A věřte, že budete stále bohatší.

Nedejte se zmást, že jste komerční činností vzdáleni Bohu. Při konání v Pravdě vždy záleží na motivu více než na čemkoli jiném. Vždyť se rozhlédněte – je mezi vámi mnoho takových, kteří své bohatství užívají ke skutkům lásky a dobroty. Žádný materiální přebytek z vás zbloudilé neudělá, to vám hrozí jen, když ztratíte Vizi a když zapomenete, k čemu všemu dobrému můžou vaše peníze posloužit.

Vždyť co by mohlo být podobnější Bohu než to, když někdo skrze své schopnosti obdaruje a nakrmí potřebné? Peníze nejsou špinavé, je to jeden z tisíců Božích nástrojů, jak někomu pomoci. Nikdy nevíte, co vykoná nebo jak vyroste člověk, kterého vy jste pozdvihli a podpořili jej ve chvíli materiální nouze. Dávejte, aby jiní mohli dát. A i když se stane, že druzí již nepředají dál energii, která se k nim skrze vás dostane, vy se o to již nestarejte.

Nepochybujte, že vaše místo v Boží práci je nezaměnitelné, neb nikdo nemá v duši klid na hledání nejvyšších tajů, když ho zebou nohy a kručí v břiše. Bez zakotvené, naplněné a zharmonizované první čakry, místa naplnění existenčních tužeb a nabytí jistot pro pocit bezpečí, ve kterém se člověk může dále rozvíjet, by nebyla žádná vyšší poznání.

Žádná, jakákoli činnost, konaná vědomě i nevědomě, ku radosti své a užitku ostatních, není ve svém vyšším smyslu a konečném důsledku ničím jiným, než zapojením se do Boží práce a realizováním vesmírného plánu.

Umíte něco, čím můžete druhé pozdvihnut. Tedy to dělejte, tak dlouho, jak dlouho vás to bude bavit a vašemu životu to bude dávat smysl.

Není na vás - a je to pro vás varováním, že máte někde na začátku svého vývoje cosi nezvládnutého - posuzovat důležitost životů jiných a velikost jejich Záměrů. Neposuzování je jedním ze znaků mistrovství.

Události, děje a růst, které Mistra přivedly až k Osvícení, je zásluhou mnoha lidí, je výsledkem různých koincidencí a jejich správného pochopení. Je ovlivněno mnoha prožitky vlastními, ale také rozhodnutími ostatních. Mistr si je vědom své velikosti, ale necítí pýchu, protože jasně vidí a chápe, že na jeho růstu se podílelo mnoho jiných, byť někdy nevědomě.

Pochopení tohoto vede k pochopení mých slov, že nejvyšší světec není mnou milován více než poslední nuzák. Mistr chápe tuto pravdu. Ne proto, že chce být pokorný, ne proto, že je natolik moudrý, než aby se povyšoval, ale proto, že jasně vidí, že jinak to být nemůže a vidí smysl skrze zlaté nitky, proč tomu tak je.

Protože Mistr si uvědomuje, že kdyby mu ku příkladu jeho učitelka v dětství nedodala svojí chválou, důvěrou a uznáním pocit výjimečnosti, neměl by odvahu se takovým uvidět a tím pádem později se stát. Kdyby mu neposkytla alespoň jednou pocit jedinečnosti a povzbuzení zabývat se tím, čím chce, nedošel by po této cestě Osvícení. Jeho rozhodnutí by možná byla jiná. Vycházela by z mylného pocitu jeho obyčejnosti (mylného proto, že nikdo z vás není obyčejný), a nikoli z vědomí vlastní jedinečnosti, volil by v životě menší cíle, protože by nevěřil ve svoji sílu. Mistr chápe dokonale, že vaše životy jsou propojené, vidí, jak se jeden přelívá v druhý a ví, že mu bylo umožněno či usnadněno prohlédnout nejen skrze vlastní moudrost, ale také skrze moudrost a pomoc jiných. Mistr pociťuje hlubokou vděčnost a pokoru ke všemu a všem, protože vidí a chápe dokonale, že vyrostl jen díky tomu, že je součástí proudu.

Cítím teď sklíčenost některých z vás. Vidím vaše myšlenky – mnohé z vás napadá, že nevíte, čím byste mohli přispět. Chcete a jste nadchnuti tvrzeními tady napsanými, ale přitom začínáte pociťovat zmar z toho, že vás nenapadá žádná konkrétní činnost, kterou byste mohli ostatním přispět či je pozdvihnout. Ó mé děti, jsem šťasten! Ne proto, že jste sklíčení, ale proto, co tento váš momentální pocit znamená! Znamená totiž, že se chcete zažít jako „pomáhající“, jen máte obavy, že nemáte ostatním co nabídnout. Neumíte skládat básně, nejste si vědomi žádného zvláštního nadání, nevěnujete se růstu ostatních, nemáte přebytek na rozdávání? Vy nádherní! Neslíbil jsem vám snad, že kdykoli požádáte, odpovím? Tedy poslouchejte! Každý z vás má co nabídnout, každý můžete udělat jednu konkrétní věc, kterou víc než čímkoli jiným pomůžete ostatním a povedete je – ŽIJTE ŠŤASTNÝ ŽIVOT!

Můžete pro ostatní udělat to, že budete šťastní a spokojení.

To je nejvyšší Smysl, nejkrásnější vyjádření pokory a vděčnosti za život, to je ve vašem lidství nejtěžší úkol. Buďte šťastní, radujte se ze života a ukažte druhým, jak je možné život milovat! Postavte se svým strachům, zbavte se svých trýznitelů, povstaňte proti nespokojenosti a oprostěte se od zlých návyků. Zdá se vám to „málo“? Ale vždyť vám právě zkušenost ukazuje, jak přetěžký úkol to je.

A užitek pro všechny je obrovský – šťastný člověk nezávidí, nesráží ani neodsuzuje. Nepřemýšlejte, co můžete udělat pro ostatní, snažte se pomoci sobě. Naplňte svůj život radostí a spokojeností, žijte v pohodě a následujte své blaho. Nikdy nešlapte po druhých, ale nebojte se následovat své touhy a brát si. Dělejte to tak dlouho, až budete natolik přeplněni štěstím, vědomím lásky a pohodou, že z vás toto všechno začne prýštit ven. Samo, prostě proto, že šťastný člověk, který ví, že žije v hojnosti (čehokoli), si již nemá potřebu brát víc. To bude váš přebytek, to bude to, co můžete rozdávat ostatním.

Radost ze života pro zatrpklé, víru, že nejste ztraceni pro ustrašené, dobrou náladu pro smutné, otevřenou náruč pro opuštěné a sílu pro zesláblé. Konejte tak záměrně, vědomi si toho, čím pomáháte a vděčni za to, že pomáhat můžete a účinek vašeho jednání se ještě zesílí. A věřte, že euforický pocit toho, kdo se zažívá jako vědomě a nezištně pomáhající, vám bude největší odměnou.

Usmívejte se a rozdávejte radost a naději. Těžko říci, zda vůbec existuje ušlechtilejší Záměr pro vaše lidství.

 

Zdroj: ROZVZPOMÍNÁNÍ - Helena Nebeská

http://gaia2010.sk/ Tento text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdroje i s aktivními odkazy.

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode