Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Jak uniknout z vlastního vězení - Doreen virtue

„Nechť je tvé já vždy pravdivé.“

–William Shakespeare

Oddána s bolestí

Často jsem pracovala s klienty, s nimiž jsme hledali zdroj jejich bolesti, u kterých se objevilo téměř zázračné uzdravení. Když oběť přestala obviňovat samu sebe a namísto toho obrátila svůj hněv na osobu, která ji poškozuje či na danou situaci, a dala hněvu volný průběh, bylo to jakoby se vytáhl hřebík z pneumatiky. Přebytečváha zmizela téměř před mýma očima. Ráda bych vám jako příklad vyprávěla Cindin příběh.

 Jednou do mé praxe zavítala třiačtyřicetiletá bruneta, aby se zbavila svých nadbytečných padesát kilogramů, které byly rozloženy na jejím asi 165 cm vysokém těle. Cindy byla učitelka, měla líbezný hlas, byla rozvážná a inteligentní. Když mluvila, měla sevřené rty, celou tvář napjatou. Cítila jsem z ní, z jejího hlasu i slovníku obrovský nahromaděný hněv. Její vyprávění mělo sartkastické ostří, což silné kontrastovalo s jejím líbezným hlasem a celkovým jemným projevem, který si zjevně pečlivé pěstovala. Bylo zřejmé, že trpěla velkým vnitřním napětím a že se přejídala jen proto, aby trochu uklidnila své naprosto vyčerpané nervy. Cindy byla vdaná 18 let. Ralph byl obchodním cestujícím a doma pobýval jen o víkendu. Manželé spali v oddělených postelích a sexuální život ukončili před deseti lety, když se jednou Ralf přiznal, že prožil vztah na jednu noc. Není divu, že oba po tomto zážitku začali přibírat. Oba tak nevědomky vyjadřovali svůj hněv, odpor, zklamání a hořkost, stejně jako neuspokojení svých sexuálních potřeb. Ani jeden z nich nebyl ochoten si o svém manželství otevřeně pohovořit. Cindy začala uvažovat nad rozvodem již tehdy, když se jí Ralph přiznal k nevěře. Nicméně konečné rozhodnutí stále odkládala. Deset let se zmítala mezi rozhodnutím, zda se rozvést či nikoli. Na jedné straně byl Ralph pro domácnost zdrojem docela velkých příjmů a domů přijížděl pouze na víkend. To Cindy dávalo obrovskou volnost i dostatek času na vlastní aktivity a odpočinek. Dále také uvažovala nad tím, že se svým obtloustlým tělem by asi jen těžce hledala za Ralpha náhradu. Na druhé straně však věděla, že jejich manželství je už mrtvé a oba v něm zůstávají jen kvůli konvencím. Už je nespojovalo ani potěšení ze sexu, které často manželství drží dohromady. Žili s Ralphem spíše jako spolubydlící než jako manželé. Už jsem se zmínila o tom, že rozvod vidím jako poslední řešení manželských problémů. Doporučuji, aby se předtím pár nejdříve svěřil se svými potížemi odborníkovi, a tak se pokusil o jejich řešení, zvláště pokud jsou ve hře ještě i děti. Naštěstí to nebyl jejich případ, protože Cindy a Ralph děti nikdy neměli. Naléhala jsem na Cindy, aby ke mně přivedla také Ralpha. Dokonce jsem souhlasila, že bych pro něj zajistila jiného psychoterapeuta, kdyby ke mně Cindy chtěla chodit pouze sama, jako ke své osobní nikoli manželské terapeutce. Ralph však její pozvání odmítnul. Nebyl ochoten přijít ani o víkendu. Za čas muselo dojít k tomu, že Cindy požádá Ralpha o to, aby se navždy odstěhoval. Byla jsem Cindy v jejím těžkém rozhodnutí oporou, a pomáhala jsem jí poté překonat i období žalu. Co bylo však zcela pozoruhodné, je, že jakmile se stoprocentně a s naprostou jistotou rozhodla, že se s Ralphem rozvede, její váha začala klesat, jako když vyfouknete balón. Její postava se z neforemné koule změnila ve štíhlou a atraktivní. To všechno proto, že takříkajíc „vytáhla hřebík z pneumatiky“, či onen trn z paty, máme-li zůstat u srovnání z úvodu knihy. Je však potřeba si uvědomit, že nešlo o čistý vzorec „příčiny a následku“, to jest „rozvod = zhubnutí o 50 kg“. Cindy si prošla obdobím žalu nad ztrátou svého „spolubydlícího“, během terapie si nic neulehčovala a tvrdě pracovala na tom, aby se konfrontovala se všemi svými negativními pocity. Bylo výhodné, že Cindy už byla ve skutečnosti vnitřně na rozvod připravená, což jí pomohlo se se smutkem vyrovnat rychleji a lépe. Stejně tak hodně pomohlo, že Ralph s rozvodem souhlasil (i on byl na rozvod připraven). Za těchto podmínek byla tato dramatická změna mnohem snesitelnější.

Když to shrnu, Cindy zhubla proto, že k sobě byla upřímná. Překonala svůj strach ze ztráty Ralpha a uznala, že oba se musí osvobodit z pout svého již dávno mrtvého manželství. Každý z nás má hluboko ve svém nitru uloženou představu o tom, jaký měl náš život vypadat. Pokud se pak skutečnost od tohoto vnitřního obrazu liší, začne se v nás odehrávat konflikt. Reakcí na takový vnitřní konflikt je nemoc, nebo přejídání či holdování alkoholu. Jedná se o únik, aby si člověk nemusel přiznat, že jeho život je pravým opakem jeho snů.

Je to k lepšímu či k horšímu?

I já si pamatuji dobu, kdy pro mě byl můj život noční můrou, a ani vzdálené se nepodobal mým představám. Možná si vzpomenete, že jsem vyrůstala v milujícím náručí svých rodičů a s citovým, slovním a psychickým zneužitím jsem se poprvé setkala kolem svého dvacátého roku. Jako novomanželka jsem byla vcelku nezkušená hospodyně. Vzala jsem si muže, který na mě křičel, nadával mi za všechno – za to, že jsem mu nepřipravila včas kávu, za to, že mi dlouho trval nákup. Ať jsem udělala cokoli, nic pro něj nebylo dost dobré. Moje sebehodnota klesla na minimum. Není divu, že jsem i já trpěla nadváhou! Přejídala jsem se, abych potlačila hlasy, které se ozývaly z mého nitra. Jeden hlas dokonce volal: „Takový tvůj život být nemá! Odejdi od něj!“ Zjistila jsem, že pokud se nebudu neustále přejídat a jídlo mi nepomůže potlačit vědomí, jak hrozný je můj život, neunesu ten pocit hluboké prázdnoty, neuvěřitelného smutku, který souvisel s mým tehdejším životem a manželstvím. Samozřejmé že není nic ostudného na tom, být jen ženou v domácnosti, ani na tom mít jen maturitu. Ale osobně jsem s těmito okolnostmi Šťastná nebyla. Hluboko ve svém nitru jsem doslova viděla, jaký život byl pro mé předurčen. Opravdu jsem ho viděla tak jasně, jako bych se dívala na film v televizi! Mé manželství mělo být láskyplné a klidné, podobné manželství mých rodičů. Co se týče mé profese, věděla jsem, že mým posláním je psát knihy o duchovní a citové sebeléčbě, založené na novém pojetí psychologie a medicíny, a v nichž by se současně zúročily i mé metafyzické základy, kterých se mi dostalo rodičovskou výchovou – prostřednictvím křesťanství a náboženské védy. Také jsem „věděla“, že nejenže mým posláním je psát knihy, ale také to, že bych měla žít u vody, a že mé tělo mělo být svou štíhlostí obrazem štěstí a zdraví. Měla jsem co měnit! Tehdy jsem si téměř vůbec nevěřila. Ustavičné manželovy urážky umocněné tíživou finanční situací stravovaly mou sebehodnotu. I když jsem ve škole mívala nejlepší známky, cítila jsem se jako naprostý hlupák. Říkala jsem si, že kdybych byla opravdu chytrá nemohla bych být finančně na dně, a ještě k tomu tak nešťastná. Finančně jsme na tom byli opravdu velmi špatné: stěží jsme měli na nájem, za telefon a elektřinu jsme každý měsíc zaplatili těsné předtím, než nám je stačili odpojit. Často jsme jedli jen brambory nebo špagety, protože na nic jiného jsme neměli peníze. Cítila jsem se ošklivá, hloupá a neschopná. Můj manžel mě přesvědčil, že žádný jiný muž by o mě nemohl mít zájem, takže mám být ráda, že ho mám. Pomalu, krok za krokem naplňoval jedem celý můj život. Musela jsem tomu nějak uniknout!

Život je pouhý sen

Mým snem bylo stát se psycholožkou a spisovatelkou. Jak bych se ale mohla odvážit uvěřit, že bych mohla dosáhnout tak vysokých cílů? Skoro se mi zdálo, že spisovatelé jsou lidé, kteří jsou od takových, jako jsem já přímo geneticky odlišní. Jakoby měli jeden publikační chromozom navíc. Přesto ve mně moje touhy neustávaly. Ponoukaly mé, naléhaly, abych svůj život změnila tak, aby se podobal mým snům. Uvědomila jsem si, že mám dvě možnosti :  setrvat v nynější situaci a tloustnout stále víc a cítit se také stále víc mizerné. Anebo začít dělat něco proto, abych uskutečnila svou vizi, v níž jsem psala knihy v domě u moře a úspěšně je publikovala. Prvním důležitým krokem bylo, že jsem si před očima neustále držela obraz toho, čeho chci dosáhnout. Každý z nás má ve svém životě nějaký úkol, nějaké poslání. A každý z nás toto poslání zná, pokud nahlédnul dostatečné hluboko do své duše. Věřím, že Bůh má pro každého z nás náš životní plán ještě předtím, než se narodíme. Proto také dohlédne na to, abychom měli k dispozici všechny prostředky, abychom Jeho poslání na světě mohli naplnit. Budete-li pozorně naslouchat svému nitru, uslyšíte Jeho hlas, který vám vaše poslání prozradí. Jistěže ne každý člověk má předurčenu slávu a bohatství. Měla jsem například jednoho klienta, který mi při rozhovoru na toto téma řekl, že ví, že jeho posláním na světě je, aby byl nejlepším automechanikem se specializací na výměnu pneumatik! A myslel to vážné! Pokud alespoň trochu tušíte, jaký je váš úkol na Zemi, postačí to. Můžete se po tomto tušení vydat jako po Ariadnině niti, odvíjející se z klubíčka, která vás postupné dovede k vašemu cíli. Nitku postupně odvíjejte neboli žádejte o další informace týkající se vašeho poslání během meditace, a to nejen vsedě, ale klidné i při chůzi, cvičení nebo i sprchování. Soustřeďte se ve své duši na vizi svého vysněného života, dokud neuvidíte všechny detaily. Nesnažte se proces uspíšit. Dopřejte dostatek času tomu, aby se podrobnosti postupně dotvořily. Najednou to „zacvakne“ a vy budete vědět, že jeto obraz, který se vynořil z hlubin vašeho nitra jako poselství od Boha. Poté však musíte být připraveni na další bod v tomto procesu. Je obvyklé, že ve stádiu, kdy jste pohlédli na obraz svého vysněného života, zasáhne vaše nižší já svým negativním myšlením. Začne na vás dorážet, a přesvědčovat vás o vaší neschopnosti. Mně například začalo našeptávat, že nejsem dost schopná na to, aby mi něco vydali, studium vysoké školy by mi dlouho trvalo, a jak bych si vůbec mohla dovolit bydlení u moře...

Všechny tyto negativní myšlenky byly jen lži, ale já jsem je přijala jako pravdu. Dalo mi obrovskou námahu, abych si připomněla a uvědomila, že Bůh by mi nedal můj sen, pokud by mi zároveň s tím nedal také prostředky, jak jej uskutečnit. Musela jsem důvěřovat v Jeho sílu, protože jsem v té době neměla dostatek té vlastní. Začala jsem proto používat afirmace, abych podpořila svou sebehodnotu. Nemohla jsem si tehdy kazetu s afirmacemi dovolit koupit, a tak jsem si vytvořila svou vlastní. Dnes vím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Výzkum totiž dokazuje, že náš vlastní hlas působí na naše podvědomí obrovskou silou. Kromě toho jsem mohla vytvořit afirmace tak, aby odpovídaly přesné mým potřebám – to jest mému cíli. Nahrála jsem si na kazetu stovky pozitivních myšlenek. Zaznamenala jsem si každičký svůj sen, na který jsem si vzpomněla. Od své touhy mít krásnou postavu až po mé odhodlání bydlet u vody. Zjistila jsem, že nejlepší způsob, jak afirmace týkající se našich tužeba snů formulovat, je vytvořit afirmaci tak, jakoby to, po čem toužíme, už bylo skutečností. Namísto abyste řekly „Chtěla bych mít krásnou postavu“, řeknete: „Mám krásnou postavu!“ Další důležitou zásadou je, že afirmace musí být vždy formulovány kladné, nikoli záporně. Například je potřeba říci: „Chutná mi zdravá strava!“, a nikoli „Vyhýbám se nekvalitním potravinám!“ Význam obou vět je sice více méně stejný, ale první afirmace na vaše podvědomí působí mnohem mocněji. V 11. kapitole najdete příklady afirmaci, které můžete zařadit na svou vlastní kazetu. Pak jsem si kazetu poslechla dvakrát až třikrát denně. Ze začátku reagovalo mé nižší já na každou afirmaci záplavou negativních myšlenek. Vyslechla jsem například afirmaci „Jsem autorkou bestsellerů.“ A moje nižší já na to automaticky reagovalo: „Takový nesmysl! To přece nemůže nikdy fungovat!“ Bylo to, jakoby mé negativní myšlení bylo jako ochablé svaly, které se díky afirmacím probudily a začaly se dostávat do kondice. Ale nevzdala jsem se! Po nějakém čase jsem najednou začala sama od sebe, bez pásky, slyšet afirmace, jak přicházejí z mého nitra. Například jsem uklízela, a najednou jsem si pomyslela  „Zasloužím si šťastný život!“ Věta, kterou jsem měla nahranou na pásce! Po čtyřech týdnech poslouchání kazety jsem najednou začala vidět, že je skutečné možné změnit svůj život. Byla jsem sice pořád ještě trochu ustrašená a nejistá v důsledku týrání ze strany svého manžela, ale donutila jsem se, abych vytrvala, protože jsem věděla, že nemám jinou volbu. Někdy jsem dokonce měla pocit, že kráčím dolů temnou chodbou, a že mi nezbývá nic jiného než zcela důvěřovat, a že jakmile dosáhnu cíle, budu v bezpečí. Mé snažení začalo nést ovoce. Moje váha začala dramaticky klesat, protože jsem přestala v důsledku snižujícího se stresu pořád něco uždibovat a přejídat se. Jakmile však můj manžel viděl, jak se mé tělo mění, začal žárlit a podezírat mě. Byl přesvědčený, že hubnu kvůli jinému muži. Nedovolila jsem však už, aby jeho vlastní nejistota a pocity méněcennosti ovlivnily můj cíl. Zapsala jsem se na vysokou školu a brzy jsem dostala svou první výbornou. Byla jsem z toho šokovaná, protože už jsem zapomněla, že jsem chytrá! Vždyť jsem na dlouho vyměnila své vědomí, že jsem chytrá a schopná za manželovy lži (které mi měly zabránit, abych ho opustila), že jsem neschopná a k ničemu a že žádný jiný muž by mě nechtěl. Mou sebedůvěru ničil po kouscích, a tak nenápadně, že jsem si ani nevšimla, čeho se na mě dopouští. Najednou to bylo jiné: brala jsem si zpět, nač jsem měla bytostné právo - svou sebehodnotu a svůj život. Dostala jsem 2.500 dolarů na studentskou půjčku a použila jsem těch peněz, abych se od svého manžela odstěhovala.

A jak je to dnes? Mám čtyři vysokoškolské tituly z psychologie; jsem autorkou bestsellerů; vystupovala jsem v mnoha talkshow po celých Spojených státech; mám zdravé a přitažlivé tělo; úžasné manželství; a bydlím a tvořím u vody. Můj život je v zásadě shodný s obrázkem, který jsem si hýčkala ve své mysli. Jsou to kouzla? Nikoli. Musela jsem na sobě velmi tvrdě dřít. Protože jsem se však vydala správnou cestou, byla jsem schopna uskutečnit i své nejvyšší cíle.

Totéž můžete udělat i vy !

Jak se dostat na správnou kolej

Zjistila jsem, že když jsme na správné cestě, svět nám dá vědět. Věci se začnou dařit, všechno jde hladce, i když nás to stojí kus těžké práce a dlouhé hodiny úsilí. Ale dveře jakoby se před námi otevíraly samy. Když však nejsme na správné cestě – to jest, když neplníme své poslání, svůj životní úkol - i tehdy nám dává svět vědět. Je až neuvěřitelné, kolik nejrůznějších věcí se nedaří, když ze své cesty sejde. Naše chuť na jídlo, a to, v jaké míře ho člověk konzumuje, je spolehlivým ukazatelem, zda jsme a nebo nejsme na správné cestě. Pokud žijeme život, který je protikladem života, po němž naše nejvnitřnější nitro touží, pak máme přehnanou potřebu jídla. Namísto abychom svůj život doslova uzdravili, tak své problémy maskujeme a potlačujeme jídlem. Jednáme podobně jako vězni, kteří se z bezútěšnosti života utečou k drogám, aby přehlušili svou životní realitu. Věděli jste, že máte právo změnit svůj život k lepšímu? Věděli jste, že nikdo jiný než vy sami vám k tomu nedá svolení? A věděli jste, že tyto změny můžete začít uskutečňovat okamžité! Kladu vám tyto otázky proto, že vím, že když jsem já sama žila ve lži, která mé nutila být tlustou, nešťastnou a nevzdělanou manželkou, tehdy jsem si myslela, že nemám právo na svém životě nic měnit. Cítila jsem se jako vězeň, jemuž vzali osobní svobodu. Čekala jsem na nějakou „autoritu“, která by mi řekla: „Tak, Doreen, teď nastal čas, abys začala dělat něco pro to, abys byla šťastná“. Ale nikdo takový neexistuje. Jediný, kdo znal mé sny, byl pouze Bůh, a já sama. Trvalo mi, než jsem si uvědomila, že autorita, která mi může dát svolení k tomu, abych změnila svůj život, je ve mně samotné! Zjistila jsem úžasnou věc: mám právo rozhodnout se, jak chci žít svůj život. Měla jsem právo změnit svůj způsob života tak, aby odpovídal mé vnitřní vizi. A učinila jsem tak. Díky Bohu

Právo na šťastné manželství

V žádném případě nepropaguji rozvod ani rozchod jako cestu ke šťastnému životu nebo ke zhubnutí. Znám mnoho žen, které neprávem obviňovaly své muže za to, že jsou nešťastné.

 Jedna má klientka jménem Belinda byla přesvědčená, že její život by byl perfektní, kdyby se nechala rozvést. A tak se rozvedla a byla ještě nešťastnější než předtím. I po rozvodu měla stejné problémy jako předtím. Jednoduše proto, že to byla ona, nikoli její manžel, kdo byl původcem a zdrojem jejích problémů. A k problémům starým se ještě přidaly problémy nové – finanční. Musela se přestěhovat do menšího bytu, přišla samota a těžkosti při boji osvěření dětí do její péče.

Rozvod (rozchod) tedy není zázračným všelékem. Pokud je však manželství opravdu nešťastné, změna je nutná. Když se objeví potíže, prvním řešením by měla být návštěva odborníka. Mezi některé ukazatele na potíže ve vztahu patří časté hádky, „tichá domácnost“ s atmosférou napětí, nedostatek sexuální touhy, takzvané „rýpání“ do druhého a slovní napadání, a samozřejmé fyzické projevy vzteku a hněvu. Někdy však lidé svalují vinu za všechna svá příkoří a za to, jak mizerně se cítí, na svá manželství. Typická jsou podobná prohlášení: „Kdybych neměl tak špatné manželství, určité bych byl (a) šťastný(á) “, nebo: „Kdyby nebylo mého manžela, tak jsem tu skvělou práci mohla dělat.“ Namísto aby se svým životem něco podnikli, a uskutečnili tu obrovskou a strach nahánějící změnu, oddávají se ničivému svalování viny na někoho jiného. Tento přístup je zárukou, že člověk zůstane uvězněn ve slepé uličce. Protože jestliže je chyba v partnerovi, znamená to, že oni sami nejsou a nemohou (ale hlavně nechtějí) být zodpovědní za své vlastní naplnění a štěstí. Ale víte, jak to ve skutečnosti opravdu je? (Už asi víte, co budenásledovat.) Váš partner není zodpovědný za to, zda naplníte své životní poslání. Pokud jste dali právo rozhodovat o svém vlastním životě někomu jinému, pak to byla vaše volba. Avšak stejně tak platí, že máte v každém okamžiku právo vzít svůj život opět do svých rukou a naložit s ním podle svých představ. Pokud si ve vztahu oba partneři takříkajíc hledí svého, pak jejich vztah zůstane šťastný a živý, jinými slovy: pokud bude každý z obou partnerů následovat svou vlastní cestu za štěstím tak, jak mu to velí jeho nitro, pak budou oba spokojení a šťastní. No, a pokud je jeden i šťastný, a jsou manželi, pak se jedná o šťastné manželství! Obviňovat svého partnera je ztrátou drahocenného času a energie. Zaměřte se na to, abyste si vyjasnily svou vlastní vnitřní vizi o tom, jaký by měl být váš život, a pak se neustále ujišťujte: „Dokážu to!“ Všechno ostatní se o sebe postará samo. Pokud je váš partner zdravý, bude se cítit přirozeně přitahován k vitalitě a energii, které najednou začnete vyzařovat. Takový člověk bude chtít být součástí vašeho pozitivním směrem se proměňujícího života. Ve vhodnou chvíli jej pak můžete podpořit v tom, aby i on objevil ve svém nitru ukrytý obraz svého opravdového života. Jste-li však ve vztahu s člověkem, kterého váš pocit štěstí ohrožuje, podobně jako tomu bylo u mého prvního manželství, o němž jsem vám vyprávěla, pak budete muset zvážit možnosti řešení. Ráda bych vás v tomto bodě vyzvala k opatrnosti při volbě přátel, milenců, spolupracovníků či členů rodiny. Lidé, s nimiž se pravidelně stýkáte, na vás totiž mají obrovský vliv, který může být pozitivní a podpůrný, či nebo naopak ničivý. Doslova hypnoticky zhoubné působí, být obklopen lidmi, kteří stále dokola opakují „To nemá žádný smysl!“, nebo „Jsou to jenom sny! My nikdy nemůžeme být šťastní jako ti druzí!“, anebo „Ty budeš vždycky jenom chudák!“ Jejich negativní afirmace brání vašemu podvědomí, aby přijalo pravdu, že skutečné máte právo, schopnosti i sílu dosáhnout úspěchu. Musíte-li trávit čas s negativními lidmi, například s členy rodiny, kterým se prostě čas od času nedá vyhnout, snažte se omezit komunikaci s nimi na minimum. Vyzbrojte se pozitivními afirmacemi a vzdalte se od nich co nejčastěji, abyste si je připomněli a znovu se pozitivně naladily. Pokud byste musely vstoupit na infekční oddělení, kde byste se mohly nakazit, jistě byste se také chránily ústní rouškou a pláštěm,  není-liž pravda? Tady jde o stejnou situaci, jenže onou infekcí je negativní myšlení.

Vaše vyšší já vás vždycky povede po správné cestě a poskytne vám vedení v tak těžkých situacích jako je rozhodnutí o rozvodu či ukončení vztahu s negativním přítelem, přítelkyní, nebo členem rodiny. Travte co nejvíce času se svým vnitřním hlasem a svou vizí cíle. Máte-li strach, anebo si nevíte rady, mějte se sebou trpělivost. Vnitřní hlas promlouvá jasné, jen je někdy příliš tichý a přehluší jej lomoz negativního myšlení a strachu.

 z knihy  Zbavte se svých kil bolesti od Doreen Virtue

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode