Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Svět myšlenek

     Maminka četla dětem před spaním pohádku o králi Midasovi. Ten král si přál, aby se vše, čeho se jen dotkne, proměnilo ve zlato. To zvláštní přání se mu splnilo a král se velmi radoval. Ale jen do té chvíle, než dostal hlad. Ve zlato se totiž proměnil nejen příbor, který vzal do rukou, ale i všechno jídlo, co si nabral. Když zavolal služebníky a nechal se krmit, ve zlato se mu proměnilo i každé sousto v ústech, každý doušek vody. Po krátkém čase král Midas prosil, aby bylo všechno jako dříve. Co mu byly platné hromady zlata, když se už bez jídla a bez pití slabostí nemohl ani hnout? Ale dobře to dopadlo...

     Děti se radovaly, že byl král zbaven všeho zlata a mohl se opět napít a najíst, jinak by přece uprostřed toho bohatství musel zemřít žízní a hladem.

"To bylo ale hloupé přání," řekla Johanka, "to já bych si přála něco lepšího."

"A co by sis přála, Johanko? Co byste si, děti, přály, kdyby se vám mohlo splnit jen jedno jediné kouzelné přání?"

"Maminko, já bych si přála, abychom byli všichni zdraví."

"To je pěkné přání, Johanko."

"Já bych si přál, aby byly stále prázdniny."

"Ale Patriku, to byste nic neuměli... a co tvoje přání, Marku?"

"Já bych si, maminko, přál, aby se splnilo všechno, na co jen pomyslím. To bych pak měl z jednoho přání třeba tisíc dalších."

     Marek se usmíval a připadal si náramně chytrý, čekal, že ho maminka pochválí. Maminka se však jen usmála a řekla, aby to domyslel do konce. Pak dětem popřála dobrou noc a zhasla jim.

Marek se převaloval v posteli, co by na tom měl domýšlet? Stačilo by pomyslet, aby byli všichni zdraví a byli by. Pomyslel by, aby všechny děti všechno uměly a mohly by být stále prázdniny. To by přece bylo něco úžasného! Teď by jen pomyslel na to, aby už spal, a nemusel by se tu převalovat...

     Za chvíli však Marek spal i bez kouzelného přání. Co se mu zdálo? Povím vám to:

Marek šel ve snu polní cestou a na zádech si nesl batůžek se svačinou. U cesty odpočíval dědeček a zeptal se Marka, jestli nemá něco k jídlu, že má veliký hlad. Marek byl hodný chlapec, rád se s dědečkem rozdělil o makový závin a jablko. Dědeček si pochutnal a nabídl Markovi, že mu za tu dobrotu splní jedno přání. Ale jen jedno. Marek měl, jak už víme, přání přichystané.

 "Dědečku, prosím, aby se hned splnilo vše, na co jen pomyslím."

"Chlapče, rozmyslel sis to dobře?"

"Ano," odpověděl Marek sebejistě.

"Tak tedy dobrá." řekl stařeček a zmizel.

     Marek zavolal „Děkuji“ a rychle, co si honem přát? ... kolo? Kolo ne, to dostane k narozeninám, psa, vlčáka... nebo raději kopací míč? Také ne. Markovy myšlenky byly rychlé a stejně tak rychle se objevilo a opět zmizelo kolo, pak pes vlčák a pak kopací míč. Marka napadlo ještě několik dalších věcí, co by si mohl přát a všechny se kolem něj objevovaly a mizely.

     Marek se spokojeně usmál: už to mám, přeji si velikánský kopec zmrzliny. Sotva pomyslel, byl vedle něj tak velký kopec zmrzliny, až od něj šel chlad. Ještě lžičku, přál si, a ihned ji měl v ruce. Marek se mlsně olízl a pomyslel si: ještě, že tu není maminka, řekla by, že mě z tolika zmrzliny bude bolet břicho.

Ale co to? "Au!" Marek se chytil za bříško... no ano, pomyslel na bolavé břicho a splnilo se. Ať mě hned přestane bolet břicho! Přál si usilovně. Bolest ustala, ale Marek se nepustil do zmrzliny. Překvapeně stál a říkal si:

„Hmm, to asi nebude jen tak!“

     Slunce pálilo a zmrzlinová hora se počala roztékat. Vždyť se rozpustí. Pomyslel Marek a rychle natáhl ruku, aby si nabral... ale myšlenka byla rychlejší: než se zmrzliny stačil dotknout, byla všecka rozpuštěná. Pomyslel a splnilo se. Marek se díval na lepkavou bažinu, která po ní zbyla. Neměl už na zmrzlinu vůbec chuť. Jaké by to asi bylo, kdybych do takové bažiny zapadl? Pomyslel si zvědavě. Ale... už asi víte, co se stalo... sotva na to pomyslel, už byl v té rozteklé zmrzlině až po kolena.

     Vždyť jsem si to nepřál, říkal si vyčítavě. Ale vlastně ano, přál jsem si, aby se mi splnila každá myšlenka. Co teď s tím? Jak mám uhlídat, abych nepomyslel na nic špatného? Marek dostal strach. Co když pomyslím na to, že bych do té bažiny mohl zapadnout úplně? Ne, já nechci, nechci už, aby se mi splnilo vše, na co jen pomyslím! „Maminko, tatínku, pomoc!“ Volal Marek. Jenže to už křičel ze sna hlasitě.

Maminka vešla do dětského pokoje, rozsvítila lampičku a pohladila Marka po čele. Marek otevřel oči a udiveně se na maminku podíval.

„Maminko, ten dědeček a ta zmrzlina...“

„To se ti, Marečku, jen něco zdálo.“

„Mami, to je dobře, že to byl jen sen, já už nechci, aby se mi splnila každá myšlenka .“

     Maminka Marka pěkně přikryla, ještě jednou ho pohladila po čele a Marek opět usnul.

Ráno pak vyprávěl svůj sen mamince a dětem u snídaně. Už věděl, že by na tom nebyl se svým přáním o nic lépe než král Midas, splnilo by se mu tolik myšlenek, o které by vůbec nestál... .

     Patrik s Johankou se při Markově vyprávění smáli té zmrzlinové bažině, ale maminka je napomenula:

„Děti, na tom není nic k smíchu. Představte si, že tam nahoře, v jemných úrovních, se skutečně hned stane, co si tam lidé přejí nebo na co pomyslí. My tady na zemi se máme naučit si své myšlenky a přání hlídat, abychom v těch krásných sférách jednou mohli přebývat. Dobře si zapamatujte, že i zde na zemi se myšlenka, pokud je dostatečně silná, také uskuteční – ať už chceme nebo ne, ale stane se tak až za delší dobu, abychom měli čas si to ještě „rozmyslet“...

„Maminko a mají myšlenky podobu toho, co si přejeme? Jako v tom Markově snu?“

„Ano, mají formu a podobu, ale je velmi jemná na to, abychom ji mohli vidět, ale můžeme myšlenky poznávat jinak.“

„Jak? Maminko, jak můžeme poznat, co si kdo myslí? To jako kouzelníci?“

„Ale ne, děti, můžeme to poznat docela snadno a žádné kouzlo v tom není. Představte si člověka, který myslí jen na sebe a ostatním nic dobrého nepřeje, nebo se v myšlenkách zabývá dokonce tím, jak by druhým způsobil škodu nebo jim ublížil.... S takovým člověkem není nikomu dobře.

     A pak jsou lidé, kteří chtějí i myšlenkami jen pomáhat, chtějí, aby zde na zemi bylo krásně, a přitom nemyslí na to, co by chtěli pro sebe. Když takového člověka potkáte, je to jako pohlazení.

Tak, teď si už ale vezměte tašky a oblečte se, je čas jít do školy. Chtěli byste zkusit po celý dnešní den vytvářet jen samé krásné a pomáhající myšlenkové formy? Není to lehké, naše myšlenky je někdy velmi těžké uhlídat, Marek by nám o tom mohl vyprávět, viď, Marku?“

Děti se s maminkou pěkně rozloučily a sami sobě slibovaly, že když je to tak, budou se velmi snažit, aby myslely stále jen pěkně.

     Maminka děti vyprovázela pohledem a byly to právě její myšlenky, které se zformovaly do prosby za děti a rozprostřely se kolem Johanky, Marka a Patrika jako lehoučký závoj. Závoj, který je však pevnější než brnění a bude děti chránit po celý den, aby je nepotkalo nic zlého. Až se děti vrátí ze školy, budou mamince vyprávět, jak se jim celý den dařilo a tentokrát nezapomenou ani na to, jak se jim dařilo čisté myšlení.

     Také se o to můžete pokusit. Z počátku se vám možná bude zdát nemožné uhlídat si své myšlenky. Ale ten, kdo si přeje jen dobro a krásu, ten přece má i myšlenky dobré a krásné... škoda, že o tom lidé nevědí a svých myšlenek si tak málo všímají...

 

http://www.os-obroda.cz

 

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode