Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Los

     Nový domov. Nové město. Nová škola.

     Pro kluka ze šesté třídy může být sotva něco horšího, zvlášť když se jmenuje Jared Cameron. Jared byl na svůj věk malý a nosil kšandy a brýle. Bože můj, už mu chyběla jen cedule „úplný blbec“ přilepená na čele. Právě tak se Jared cítil, když procházel dveřmi Grandenovy střední školy.

     Ještě ani neskončilo vyučování a Jared nenáviděl novou situaci ještě víc. Ani jediný člověk s ním nepromluvil, dokonce ani „blbečkové“. Netušil, že to nejhorší teprve přijde. Když přišel na poslední hodinu, zjistil, že jediné prázdné místo zbylo vedle velkého nepříjemně vypadajícího kluka, který se na něj díval vlčím pohledem. „Hej, blbečku , sedni si,“ povídá kluk hrozivě. Jared se posadil, ale nestačil dosednout dost rychle, aby mu kluk nepřilepil žvýkačku na sedačku. Jared v tichém zoufalství zavřel oči a ani se nesnažil vstát a žvýkačku si odstranit.

     Hodina se rychle blížila ke konci. Jared zvedl ruku a požádal o dovolení jít ven. Vstal a šel chodbou k chlapeckým záchodům.

     Přítomnost svého souseda Jared ucítil ještě před tím, než zaslechl jeho hlas. „Hej, ty hrdinský obličeji, s tou svojí září způsobíš automobilovou nehodu!“ Jared se přikrčil v naději, že hrozivý hlas staršího kluka nemíří na něj. „Hej, ty s těma čtyřma očima, oslepuješ těma svýma kokakolovýma láhvema.“

     Jared vběhl na záchod, opřel se o dveře a zprudka dýchal. Doufal, že nějaký učitel zaslechne, co se děje a přijde mu na pomoc, ale nikdo se neobjevil.

     „Hej holčičko! Jéé, promiň, myslel jsem, že jsi holka, když jsi tak malej!“ Hlas se teď přiblížil, už ho slyšel přímo za dveřmi, a připadal mu teď ještě hlubší a hrozivější, než předtím. Jared v hrůze zapřel nohy do podlahy a co největší silou se opřel o dveře. Začal plakat a připadal si jako absolutní nula před byčím zápasem, ale nemohl si pomoci.

     V tu chvíli uslyšel hlas nějakého učitele, jak křičí na dotyčného býka, totiž Billyho, aby se vrátil do třídy.

     Jared zůstal pro jistotu na záchodě deset minut, ale pak ho ješte víc vyděsilo, když zjistil, že tam není sám. Uslyšel totiž spláchnutí. Mnohem starší a ještě větší chlapec, dokonce ještě větší než býčí Billy, se vynořil ze sousední kabinky, umyl si ruce a spolu s Jaredem vykráčel beze slova ven.

     Jared se vrátil do třídy a snažil se pokud možno ani nedýchat. Neměl odvahu pohlédnout na Billyho, jenom si zkontroloval židli, zda tam není další žvýkačka. Po zvonění vyběhl ze třídy s úmyslem nezastavit se, dokud neproběhne celých pět bloků, které ho dělily od domova. Poprosí rodiče, aby se okamžitě přestěhovali zpátky tam, kde dříve bydleli.

     Už byl jenom dva bloky od domova, když znovu uslyšel ten nesnesitelný hlas. „Hej, ty zbabělá holčičko – kluku! Myslíš si, že mi utečeš, viď? Hej, holčičí kluku, zbabělej ksichte, blbečku odnikud!“

     Jared zrychlil, ale Billyho hrozivý hlas se přibližoval. Jared si utřel nos do rukávu a po tvářích se mu začaly koulet slzy.

     Zbývala poslední zatáčka, aby se dostal do jejich ulice. Běžel, ale za sebou uslyšel zvuk někoho mnohem většího, než byl sám a pak ucítil na rameni ruku, jak ho tlačí dolů k zemi. Těsně před tím, než zavřel oči, si stačil všimnout, že Billy má s sebou partu dalších kluků, kteří nedočkavě čekají na to, až budou moci „blbečkovi“ napráskat. Jaredovi se chtělo křičet, ale zcela ho ovládla hrůza a v očekávání toho, co bude následovat, úplně oněměl.

     Zavřel oči a čekal na první ránu.

     Mnohem dřív, než ji stačil ucítit, ji ale uslyšel. Ve skutečnosti ji vůbec neucítil. Když sebral odvahu a otevřel oči, aby zjistil, co se děje, uprostřed křiku přihlížejících si všiml, že Billy leží na zemi vedle něj a drží si tvář.

      Nad Billym stál rozkročený velký kluk v modrých džínách a černém saku, a s rukama založenýma na prsou zíral shora na Billyho. Jaredovi připadalo, že v životě tak velkého kluka neviděl, ale pak si uvědomil, že ho vlastně už dnes potkal na záchodech.

     „Jestli chceš s někým bojovat, bojuj se mnou,“ utrousil velký kluk s pohledem na vystrašeného Billyho, „a nech mého kamaráda na pokoji, rozuměls?“

     Billy přihlouple přikývl a přitom si třel zrudlou tvář. Jared se posadil s pusou dokořán.ŘEKL, OPRAVDU „KAMARÁDA“?

     Velký kluk k němu natáhl ruku. „Jmenuji se Los“. Jared mu váhavě podal ruku a Los mu s úsměvem pomohl vyskočit. „K službám“. Jared ze sebe také vysoukal své jméno a oba si potřásli rukama. Když se Billy zvedl, Los ochranářsky položil paži Jaredovi kolem ramen. Billy se podíval na Jareda úplně jinak, s úctou. Pak mu všechno došlo a utekl pryč.

     Los doprovodil Jareda domů, ale když ho Jared pozval dál, odmítl a řekl, že musí pokračovat v cestě.

     Toho večera jared vzrušeně vyprávěl rodičům, všechno, co se stalo první den ve škole, i o tom, že musel málem bojovat, a o klukovi jménem Los, který ho zachránil. Dalšího dne Lose všude hledal, ale nenašel ho. Ani nikdo jiný nevěděl, kde by Los mohl být. Nevěděl to ani Billy, který se stal Jaredovým novým kamarádem.

 

Když trpíme, andělé okolo nás ovinou svá křídla,

 

aby nás uklidnili a ochránili a dopřáli nám čas k uzdravení.

 

Když se nám vrátí síla,

 

andělé rozevřou svá křídla a znovu nám dají volnost,

 

abychom mohli svobodně žít.

 

přepsala jsem z knihy  Anděl vám žehná

 

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode