Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Když jsi úplně na dně bůh vždy s něčím přijde

Mladá žena vyskočila z křesla hned, jak uviděla chirurga vycházet z operační místnosti. Ptala se: „Jak se má můj synek? Bude v pořádku? Kdy ho můžu vidět?“Chirurg odvětil: „Je mi to líto, dělali jsme, co bylo v našich silách, ale váš syn to nepřežil.“ Anna se s nářkem ptala: „Proč malé děti dostanou rakovinu? Cožpak se o ne už Bůh nezajímá? Kde si byl Bože, když tě můj syn potřeboval?" Chirurg se zeptal: „ Chcete být na chvíli o samotě s vaším synkem předtím, než ho odvezou na univerzitu?“Anna požádala sestřičku, aby zůstala s ní, dokud se nerozloučí se svým synem. S láskou pročísla svými prsty kučeravé vlasy. „Chtěla byste si nechat na památku pramínek vlasů?“ zeptala se sestra. Anna naznačila, že ano. Sestra odstřihla chlapci pramínek vlasů, vložila ho do plastového sáčku a podala ho Anně. Byl to Tomášův nápad darovat svoje tělo univerzitní nemocnici na studium. Říkal, že by to mohlo pomoci někomu jinému. Nejdříve jsem řekla ne, ale Tomáš řekl, mami, ja už to tělo nebudu potřebovat, když umřu. Možná to pomůže jinému malému chlapci, aby mohl strávit s matkou víc dní než já… můj Tomáš měl zlaté srdce. Vždy myslel na jiné. Vždy chtěl pomoci jiným, jak mohl…“  Anna přešla naposled nemocnicí, potom co tam strávila skoro šest měsíců. Tašku s Tomášovými věcmi položila na sedadlo v autě vedle sebe. Jízda domů byla velmi těžká, ještě těžší bylo vkročit do prázdného domu. Tomášovy věci a sáček s vlasy donesla do synova pokoje. Začala ukládat modely autíček a ostatní osobní věci v jeho pokoji přesně na místo, kde si je vždy odkládal on. Lehla si napříč jeho postelí, přitlačila k sobě jeho podušku, a vyplakala se…a  únavou usnula. Bylo okolo půlnoci, když se Anna vzbudila. Vedle ní na posteli ležel složený dopis, kde stálo: „Drahá maminko, vím, že ti budu chybět, ale neboj se, že na tebe někdy zapomenu, anebo tě přestanu mít rád jen proto, že nejsem vedle tebe, aby sem ti řekl: „Mám tě rád…“ Stále tě budu milovat, mami, dokonce každý den víc a víc. Jednoho dne se opět uvidíme. Do té doby, kdybys chtěla, mohla by sis i adoptovat malého chlapce, abys nebyla tak sama, mně by to nevadilo. Mohl by mít můj pokoj a všechny moje staré věci, aby si s nimi mohl hrát. Ale kdyby ses rozhodla pro děvčátko, asi by se jí nelíbily ty stejné věci jako chlapcům. Musíš jí koupit panenky a dívčí věci, vždyť víš. Neteskni kvůli mně. Tady je to skutečně nádherné místo. Děda a babička se se mnou uvítali hned, když jsem sem přišel a ukázali mi to tu kolem, ale bude mi trvat hodně  času, než to všechno poznám. Bůh mi povídal, aby sem ti dal odpověď na jednu otázku, na kterou jsi se ho ptala. „Kde byl, když sem ho já potřeboval?“ Bůh mi řekl, že byl se mnou na tom samém místě tak, jako byl se svým synem Ježíšem, když byl na kříži. Byl přesně tam, a tak je vždy se všemi jeho dětmi. Mami, nikdo jiný nemůže vidět, co jsem ti napsal, jen ty. Pro všechny ostatní je to jen kus bílého papíru. Není to super? Musím už vrátit Bohu jeho pero zpátky. Musí psát další jména do Knihy života. Dnes musím zasednout k večeři za stůl s Ježíšem. Jsem si jistý, že jídlo bude vynikající. Oh, skoro jsem ti zapomněl povědět, že už mě nic nebolí. Všechna ta rakovina zmizela. To mě těší, protože jsem už nemohl vydržet tu bolest a Bůh už taky nemohl vidět, že mě to tak moc bolí. To bylo tehdy, když ke mně poslal Anděla milosrdenství. Anděl mi pověděl, že jsem speciální zásilka. To je co?

Podepsané:  S láskou od Boha Otce, Ježíše a ode mě.

přišlo mi emailem

 

Obrázky na profil, obrázky na lide.cz

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode