Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Andělé proti terorismu

 

     16. května 1986 se městečko Cokeville ve státě Wyominq stalo svědkem hrozící tragedie. V jednu hodinu po poledni David Younq, muž bílé pleti a horlivý zastánce rasismu, s manželkou Doris vtlačili nákupní vozík plný zápalných bomb, pušek a pistolí do budovy místní základní školy. Younq kdysi zastával post šerifa, ale pro nezpůsobilost a nevhodné chování musel odejít.

     "Tohle je ozbrojené přepadení a vaši školu si beru jako rukojmí," oznámil překvapené sekretářce. "Nezapínejte poplašné zařízení a nikam nevolejte, nebo vy i vaše děti zemřete." S tím Younqovi vehnali stopadesát dětí - skoro třetinu městské populace - i s učiteli do velké třídy.

     Pak přednesli své požadavky: Od americké vlády obdrží do deseti dnů tři sta milionů dolarů a telefonicky se s nimi spojí osobně prezident Ronald Reagan. jestliže jim nevyjdou vstříc, odpálí zápalné bomby. A nepřistoupí na žádné vyjednávání.

     Později z deníku Davida Younqa zjistili pravý záměr přepadení - až Younq dostane peníze, vyhodí do vzduchu školu i s dětmi, sebe i manželku. Cokevilleští za to draze zaplatí a on se jim konečně pomstí. Tento silně psychicky narušený muž totiž věřil, že všichni se znovu narodí "do mnohem příznivějších podmínek". Výbušnin měl mnohem víc, než bylo zapotřebí. Před čtrnácti dny si na odlehlé střelnici vyzkoušel bombu mnohem účinější, než jaké by bylo zapotřebí k likvidaci školní třídy plné dětí.

     Už přes půl druhé hodiny venku za policejními zátarasy postávali rodiče a známí, spolu se zástupci sdělovacích prostředků a čekali. Doufali, modlili se za záchranu dětí a věřili v zázrak.

     Celý incident nakonec ukončil silný výbuch. Chvíli předtím předal Young své ženě odpalovací zařízení a odešel na chvíli do umývárny. Z pozdějšího šetření vyplynulo, že Doris bombu odpálila, nejspíš náhodou - jen pár metrů od klubka asi padesáti dětí schoulených v rohu třídy.

     Vzápětí vyběhla Doris celá v plamenech ze dveří a v hale narazila na Davida. Ten jí bez váhání střelil do hlavy - byla to rána z milosti - zároveň zranil učitelku, která probíhala kolem. Pak se vrátil do umývárny a pak se zastřelil.

     Podle vyprávění očitých svědků shromážděných před školou třídou probleskl oheň a celé městečko z hrůzou hledělo na černý dým valící se okny. Když lidé vběhli do třídy, kde oheň už dohoříval, explodoval obsah vozíku a rozprskl se místností.

     Šerifova dcera Barbara Fredericksonová později vyprávěla, jak to ve třídě vypadalo těsně po výbuchu. "Ozvala se velká rána, a děti se daly do křiku. Učitelé se plazili po zemi a vyhazovali děti z oken. Celá třída byla v plamenech."  V té pekelné výhni utrpělo dvaatřicet osob popáleniny druhého stupně, většinou ve tváři, a jedno z dětí zranila zbloudilá střela. Nikdo z přítomných však nebyl těžce raněn. Je neuvěřitelné, všichni rukojmí přežili.

     Asi bychom se nikdy nedozvěděli, co způsobilo ten zázrak, kdyby děti nezávisle na sobě nezačaly líčit rodičům, učitelům i policii přítomnost zvláštních světlem prostoupených bytostí, které se k nim snesly od stropu. Prvňáček Nathan Hartley je viděl a hned usoudil, že to jsou andělé. Rachel a Katie Walerovy tvrdily, že ty bytosti zářily jako světlo žárovky a že se vznášely nad každým z rukojmích. Nathan se dozvěděl, že anděl je jeho prababičkou. "Bomba co nevidět vybuchne, a ti dva zlí lidé zahynou", varoval chlapce anděl. Poradil mu, aby zůstal poblíž okna. Totéž řekl další z andělů malé Katie. Také její bratr Travis uslyšel hlas, který ho důrazně vybídl, aby vzal sestřičku k oknu a tam oba zůstali - prý všechno dobře dopadne. A také další šestiletý školák uvedl, že ta paní mu řekla, že bomba už brzy vybuchne, radila mu, ať jde k oknu a rychle vyskočí ven. Také ostatní děti viděly, slyšely nebo jinak pocítily přítomnost těchto bytostí.

     "Víte, lidé tam uvnitř měli velké štěstí," řekl později pyrotechnik Richard Haskel z okresu Sweetwater. místnímu šerifovi. Když se podíváte na tu třídu - když vidíte všechen ten zničený nábytek a ohořelé stěny - pak je s podivem, že tam těch sto padesát dětí nezahynulo. Nejspíš bych to nazval zázrakem století."

přepsala jsem z knihy Osudové zásahy D.Millman a D.Childers

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode