Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Nižší světy a jak se jim vyhnout - igor chaun

Milý Tome, děkuju za otázku. V diskusi na Gošárně ses mne zeptal, jak si představuju „nižší světy“.

NIŽŠÍ SVĚTY existují, jsou to místa, kam padají i lidské duše a kde přetrvávají, v bolesti a touze po Světle. Buddha popisuje, že se dokázal do nich dostat a silou své Lásky a Světla vyvádět duše ven, osvobozovat je z tohoto prostoru. Ony  světy jsou zaplněny hladovými duchy, démonickými silami a jsou spravovány pekelnými bytostmi. Ale myslím, že nás tam nemučí tyto bytosti, ale NAŠE VLASTNÍ VÝČITKY A BOLEST, že jsme PROMARNILI SVOU ŠANCI, že jsme uvízli, že jsme Bohu vzdálenější. Protože ve stavu beztělesného zcitlivění jsme mnohem vnímavější a vše negativní, i vlastní myšlenky výčitek, se do nás strefuje jako hořící šípy do obnaženého masa - naší duše... A zároveň si bolestně a mnohem více než v lidském těle uvědomujeme oddělenost od Boha, vlastní vinou…

Tak jsem alespoň poznal "nižší světy" já, při pobytu a rituálech v Amazonii. Je ovšem dobré uvážit, že v jistém smyslu je "nižším světem" i tato naše realita. Její výjimečností v multi-vesmíru je, že z ní lze jak padnout dolů, tak už i Boha poznat a přijmout, a postoupit výš, byť je to těžké, přes zástěru klamu a iluze materiálního světa, a také našeho ega, jímž jsme při vstupu SEM vybaveni, a také zástěru našeho lidského strachu a sobectví. Ze všeho toho vychází jednoduché, PROSTĚ SE SNAŽIT. A kráčet dál... Ke Světlu a vědomě. Zpřítomňovat ho v sobě, okolo sebe, a dokážeme-li to, pro své blízké. Je to podivuhodná hra mezi člověkem a Bohem, jakkoliv nás kupříkladu maha jóga učí, že nic takového neexistuje, a vše je Bůh, a že jiný způsob myšlení, tedy jakákoliv dualita, nás od Boha odděluje. V zásadě je to pravda, ale domnívám se, že ono POMOCNÉ rozvrstvení (a dělení) je pro lidské vědomí a mysl (při vtělení se do člověka) na naší Cestě potřebné, k lepšímu chápání našeho úkolu a místa. Omlouvám se, Tome, za možná trochu expresivní odpověď, ale těžko jinou na tvou otázku dát… :-) Nižší světy jsou vytvořeny jako přechodné stanice pro padlé duše. V DÍLE Stvořitelově existuje cosi, jako PERMANENTNÍ ELASTICITA TVOŘENÍ, která v případě potřeby vytváří neustále nové a další prostory, světy, vesmíry, planety, reality, potřebné pro „život“ a „bytí“ různě duchovně pokročilých bytostí (a formací energií, které se nám jeví jako mrtvé, ale jsou také formou organizovaného života), a to vše V NEKONEČNÉ ŠÍŘI a v nám mnohdy nepředstavitelných podobách. Tato elasticita v grandiózním aktu tvorby vytvořila i „nižší světy“, jako prostor, kam se dostávají padlí, včetně velkolepých kulis, dotvářejících ona prožívaná muka. Tato Jeho TVORBA není aktem krutosti, ale aktem Stvořitelovy milosti, protože permanentně vytváří to, co je nutné k Jeho poznání, k naší zkušenosti. Člověk, který nečekaně a bez přípravy nahlédne sílu těchto souvislostí, šíři této škály, těchto multivariant a obrovského proudu energie, inteligence, Lásky a pestré geniality, s níž je to VŠE v každém jednom okamžiku stále znovu tvořeno, se může zbláznit. A také se to občas děje. Ano, i na elektrických spotřebičích máme uvedeno, kolik snesou napětí: přístroj na 220 není kalibrován na 380, protože jej toto napětí spálí. Ani to není projevem „krutosti“ lidského konstruktéra vůči přístroji, ale důsledkem záměru, s nímž přístroj stvořil, pro jeho momentální úkol. Dokud se „nepřevine vinutí“, tak se přístroj při vyšším napětí (při použití v „jiné dimenzi“!) spálí. Přátelé, JAKO V NEBI, TAK I NA ZEMI. Příměr s elektrickým napětím nemyslím obrazně, ale doslova. Ve vesmíru je vše vytvořeno podle jednoho klíče. Ale v pestrosti, která je pro kapacitu našeho současného vědomí ŠOKUJÍCÍ. Proto je ten příměr poměrně přesný. - Proto je třeba pracovat, připravovat se. Duchovně přemýšlet, navzájem se posilovat, vyměňovat si inspiraci, posilu, naději, podržet padajícího, a naopak POSTOUPIT TŘEBA I SÁM, když mne ostatní zdržují svým váháním na Cestě…  - Nižší světy obývají jim energeticky, duchovně a vibračně odpovídající bytosti. I odtud se lze dostat, ale cesta je mnohem bolestnější a vzdálenější… Mistři - a vysoké duchovní bytosti - do těchto světů umějí sestoupit, mají na to dostatek Světla (tedy ochrany), a umějí padlé duše vyvádět… Je to jedna z nejsilnějších a nejnádhernějších forem osvobození ve vesmíru… Pokání a plné pochopení viny, včetně nesmírně bolestného prožitku způsobené bolesti, je pak cestou, jíž se pomalu a dlouze (čas tam není, ale tak se to duši jeví) probíjí a protrpí k vlastnímu osvobození každý jeden padlý tvor. Protože vesmír je spravedlivý, a jeho Tvůrce také. Protože bez jistoty konečného opětovného splynutí s Ním by to celé nedávalo smysl. A ono to smysl má, a obrovský, a nedokonalost lidského vnímání (však díky, Bože, Tobě, za ty záblesky!) na tom nic nemění… Chtěl bych zdůraznit, že tady hovoříme o velice závažné věci a že i já, který mám rád humor, bych podotkl, že tady žertování není příliš na místě. Spíše velká obezřetnost, jak se „tam“ nedostat.

Ne nadarmo hovoří duchovní Mistři všech tradic s takovou naléhavostí, ne nadarmo nás varují před pádem, před smyslovou šalbou, a informují o vyšších možnostech člověka! … Ne nadarmo hovoří Kristus ústy Boženky Cibulkové tak naléhavě, a ve SLOVĚ KRISTOVĚ před pádem do nižších světů varuje, a tak nesmírně, až přísně, nabádá k Jeho následování, totiž k Cestě ke světlu, totiž k záchraně, kterou ztělesňuje, kterou nabízí… Uf. Děkuju, Igor… Přátelé, tohle není legrace. Hraje se opravdu o hodně. O samotnou naši duši. – A ani dílčí uvědomění neznamená ještě výhru. Čeká nás ještě hodně společné Práce. Každý jeden z nás, ve svém srdci v prosbě Vzhůru, o sílu, o inspiraci. O Lásku. Protože s tím to lze zvládnout. A těžko jinak. Z rozumu se lze jen zbláznit, nebo zatvrdit. I když je často tak „tak moudrý, tak rozumný“.

Ano, používejme i rozum, je to také Boží dar, ale na věci tohoto světa a naše řízení se v něm. Ale na Cestu k Bohu používejme, přátelé milí, ten jemný dar, který od Něj také máme, ten kompas v nás, který se právě teď probouzí, to jemné tušení, to volání krásy, tu touhu po Lásce a vyšší sounáležitosti, tedy hodnoty, které v sobě každý máme, ať se navenek tváříme sebetvrději. Ať se slzy úlevné radosti linou po naší tváři, ať obruče strachu a nevědomosti praskají jedna podruhé, ať SLZY LÁSKY KANOU VZHŮRU... - Mám vás rád. I sebe. Respektive, učím se to. Uf. ... Děkuju, Igor

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode