Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Rodičům

 

     V těle matky prochází nová lidská bytost celým vývojem fyzické formy  na této planetě. Je to nezbytné k uvědomění si své pozice. Během této doby je již vlastní bytost - duše přítomna v těle a učí se od matky reagovat na různé podněty. Je to velice důležité období. Přestože tělo je zejména zpočátku ještě ne zcela podobné člověku, vlastní bytost je již přítomna. DÍTĚ JE PLNĚ VĚDOMÉ A JEHO EXISTENCE V PŘÍTOMNOSTI JE DOKONALÁ. Postupně jak se vlastní tělo vytváří a je už ovlivňováno vnějšími faktory, vzniká potřeba realizovat, se narodit se. V této fázi je znát, zda je vztah, kam dítě přichází, harmonický, či nikoliv. Lidská bytost přichází na svět přesně. Nepřichází ani dříve, ani později, přichází právě tehdy, jak to potřebuje pro svůj vývoj.

     Těsně po narození je dítě velmi zranitelné. Otec by měl být vždy přítomen porodu. Ruce otce jsou první, které dítě po porodu drží, a ihned je dává matce. Dítě tak pocítí přítomnost a ochranu (přijetí) od otce a vzápětí přijetí matky, které se projeví přiložením k prsu.Je tím nastartována (změněna) základní komunikace mezi matkou a dítětem, nahrazena komunikace pupeční šňurou. Tak se postupně rozebíhá nový způsob komunikace - kojení. Kojení je jedna z nejdůležitějších forem komunikace dítěte s matkou a s prostředím.

     Lidská slova: NE - SPO - KOJENÍ. Nebyli jste dostatečně kojeni svou matkou. Tady vůbec nejde o nějaké látky a živiny, jak uvádí rozumem ovlivněná věda. Kojení je širokospektrální prostředek komunikace. Dítě má na horním patře místo - jakýsi "senzor", jímž s matkou komunikuje. Naopak žena má toto místo na bradavkách. Tím, že má dítě bradavku v ústech, dochází k přenosu informací.

     Nejen mateřským mlékem živa je lidská bytost. To je vysvětlení, proč někdy děti vyžadují kojení bez vnějších, rozumových příčin a proč někdy, sotva se přisají, tak se hned odvrátí. Došlo v tu chvíli "jen" ke komunikaci, výměně informací mezi matkou a dítětem. Tak jak si dítě samo říká, jaký obsah mateřského mléka potřebuje, podobně se tímto způsobem i dozvídá, co se děje. Vidí např., že matka pláče, ale nechápe proč - jeho aktuální zkušenost mu nedostačuje na to, aby děj pochopilo. Pak si dítě žádá o přiložení k prsu. Dítě si chtělo třeba jen něco potvrdit. Představte si, jak se asi cítí dítě, které nemá tuto příležitost. Kolik nezodpovězených otázek právě z období věku kojence zůstává uloženo v podvědomí. Třeba odložená miminka v kojeneckých ústavech. Vývoj, kterým lidská bytost - dítě projde v dětství, má přímý vliv na další život. I vy jste byli dětmi. 

     Pokud po přečtení těchto řádek cítíte nějaké děje "uvnitř" sebe sama, je to znamení, že tato oblast je u vás nevyřešená. Jak opět dosáhnout harmonie? 

     Zkuste si uvědomit, že odpouštíte své matce, že ona neuspokojila plně vaši biologickou potřebu, pokud se tak stalo. Proto se uvnitř cítíte nespokojení. No a pokud již víte, nečiňte tak svým dětem. Pokud se už tak stalo, omluvte se jim. Pokud nemáte odvahu, učiňte tak v duchu. Opakujte jim tuto omluvu tak často, jak budete potřebovat. Slyší vás a potřebují slyšet pravdu, stejně jako vy.

     Další základní potřebou je, aby dítě bylo během prvních let života doslova přilepené na matce. To vidíme u různých domorodých kultur, kde ženy mají svou pozici a nikdo jim neříká, co mají se svými dětmi dělat. Pokud jste ženou, vnímejte své instinkty. Jako matka víte, co máte dělat. Jen dovolte věřit si! Pokud ještě nejste matkou, nemějte strach, z toho, co přijde. Dovolte si vědět, dovolte si využívat mimosmyslového vnímání, které jako žena máte aktivní. 

 

     Miminko nevnímá čas. Pokud je odloženo, neví, že tento stav někdy skončí, že vůbec může skončit, že se jedná o přechodný stav, ne o konečný (nekonečný). Proto odložené miminko, pokud aktuálně v přítomnosti potřebuje přítomnost matky nebo otce, prožívá toto odložení jako definitivní a jeho reakce je tedy naprosto přiměřená. Reakce podrážděné zoufalé matky typu: "Proč tak řveš, vždyť já se hned vrátím", je neadekvátní. Miminko žije v přítomnosti. Buď tam matka je, nebo tam není. Nějaké doufání, naděje jsou pro dítě czí pojmy. Pokud matku potřebuje a ona u něj není, tak jí volá. Tím nejpřirozenějším způsobem, pláčem.

     Také pláčete, pokud nejste uspokojeni. Pláčete, protože si nevíte rady. Všechno, vzdělání a zkušenosti jsou vám k ničemu, nic nemění situaci, kterou prožíváte. Jste v koncích, rozum je v koncích. Co je pod rozumem? Instinkty. Jaký je prvotní instinkt smyslové komunikace kromě doteku?  Pláč. Tak pláčete, vlastně voláte maminku. Potřebujete obejmout. Jistě to znáte.

 

DÍTĚ TU NENÍ PROTO, ABY SVÉ RODIČE OMEZOVALO, ALE ABY JE UČILO!

ABY SI UVĚDOMOVALI!

UVĚDOMTE SI, KOLIK LÁSKY VÁM DÁVÁ VAŠE DÍTĚ,

JAK BEZMEZNĚ VÁM VĚŘÍ...

     Pokud budete tuto přirozenost respektovat, najednou zjistíte, že nemáte méně času, než dřív. Navíc svému dítěti umožňujete spolu s vámi prožívat běžný den, život takový, jaký je. Právě to dítě zajímá! Proto přišlo právě k vám, protože potřebuje vaše životní zkušenosti. Jste to vy, právě vás si vaše dítě dítě vybralo. Nesuďte podle "obecných" norem, jak to má být.

     Zabývejte se tím, co potřebujete a přitom mějte dítě u sebe. Dítě totiž ze všeho nejvíce potřebuje prožívat běžný život. Nikoliv být ve svém "dokonalém pokojíku a hrát si s "dokonalými" hračkami. Nevnímejte své dítě jako omezení. Ono vás také tak nevnímá a to by mohlo lépe, než vy. Dítě totiž žije vědomě v přítomnosti. Nechápe zatím čas, řídí se instinkty těla. Ty jsou správné.

     Představte si, že si přijdete do této reality užít, hrát tuto velkolepou hru. Vnímate zvuky, barvy, doteky a chcete víc. Chcete poznávat a odhalovat. Používáte své smysly, kterými poznáváte a uvědomujete si hrubohmotný svět. Jste připraveni. Potom přijde vaše ustrašená matka, která se vás bojí i dotknout. Prošla všemi dostupnými kurzy, přečetla všechny doporučené knihy. Zná syndrom "náhlého umrtí kojence" a "dává pozor". Váš pokojík vybavila tím nejlepším, co si mohla dovolit. Kouká na vás jako na zjevení. Kojit přestala po několika týdnech, prý to stačí a moderní strava je plnohodnotná, tak to píšou na letáčku z lékárny. A taky si nechce zničit prsa, manžel by si mohl najít jinou. Máte pod sebou nějakou zvláštní elektronickou věc, která hlídá, jestli dýcháte. Ležíte v tichu svého dokonalého pokojíčku a koukáte na nehybné předměty kolem vás. Všude ticho a tlumené světlo. Matka vybavená informací, že nesmí reagovat na pláč, jinak bude dítě rozmazlené, dovádí tuto dovednost k "dokonalosti", po několika týdnech spolu s odstavením od kojení dává dítě spát do jiného pokoje, než spí ona. Zoufalý pláč miminka, které je přítomné a nechápe čas, naznačuje cosi podivného. Je potřeba vytrvat a v tom pomáhá zásadový otec, který ví, že pravidla je potřeba vštěpovat dítěti od útlého dětství, aby nám pak nepřerostlo přes hlavu. Horor mateřství a dětství se začíná rozbíhat na plné obrátky. Dva ustrašení rodiče, kteří netuší, co se děje a co mají dělat, se řídí vnějšími informacemi. Dítě se to od nich pomalu, ale jistě učí. Postupně zjistí, že přiblížit se k rodičům lze prostřednictvím nemoci. Naučí se vytvářet chronické nemoci, které ho dostanou zpět do očekávané blízkosti rodičů, do náručí matky. Potřebuje dotek, objetí, takže jako první přicházejí různé druhy ekzemů.

 

CO S TÍM?

     Uvědomte si, že pro dítě je přirozené a očekává to, že bude žít vaši každodenní prací. Tím mu dáte víc, než tím, že si na něj vyhradíte denně dvě hodiny, během kterých se mu plně věnujete. Dítě totiž vnímá, že jste uvnitř nespokojení, když si s ním hrajete, protože máte ještě nedodělanou práci. Dítě si to neumí vysvětlit jinak, než že za to může, a pocit viny je na světě. To je chyba. Objímejte své dítě vždy, když to potřebuje.  

     Respektujte dítě, neočekávejte nic. Zejména nepředjímejte, jaké bude, co bude nebo nebude dělat, jak se zachová v té, které situaci. Chovejte se k němu, jako k vítanému hostu. Své dítě berte jako sobě rovné. Pokud tak nečiníte, berete mu božskou podstatu.

     V předchozí době s dětmi bylo zacházeno jako s podřadným člověkem. Nerespektovaly se. Podobné principy chování, přenášíte i vy na své děti. Vždyť si to uvědomte.

     Rodič přece ví lépe než dítě, kdy má jíst. Ví lépe, co mu chutná a kolik toho má sníst. Kdy má jít na záchod. Jak má a nemá vypadat jeho výkal. V jakém má být množství. Kdy je toho málo a kdy moc. Kdy a jak má spát. Kdy se má vzbudit a podobně. S čím nebo s kým a jak si má hrát. Přitom právě od dětí se máme tolik co učit.

     Vzpoměňte si, jak vás to omezovalo, když s vámi podobným způsobem jednali. Doma, ve školce, ve škole. Vzpomeňte si a uvědomte si své pocity. Máte tu moc toto prokletí zastavit. Zastavit ho pro sebe, pro své děti, pro všechny zúčastěné.  

     Veďte své dítě přirozenou cestou potřeby, nikoliv podmínkami a příkazy. Velkou chybou je neodpovědět, pokud se dítě ptá, nebo mu odpovědět nějakou hloupost, jen abyste něco řekli.

     Uvědomte si, že dítě je tím nejlepším učitelem, kterého můžete mít. Je to úžasná zkušenost, pokud ji přijmete. Dítě s vámi jedná z přirozenosti v úrovni očí. Což mnozí rodiče a zejména prarodiče vnímají jako nedostatek úcty. Dítě se nepovyšuje, ale ani se neponižuje. Pokud mluvíte s dítětem, komunikujte v úrovni očí. Sedněte nebo klekněte si k němu dolů na zem. Nekoukejte svrchu ani ho nezvedejte nahoru k sobě, ztrácí tak pevnou půdu pod nohama, ztrácí tak kontakt se Zemí, s matkou.

     Náš vztah s dětmi je ovlivňován naším vztahem s vlastními rodiči. Jde o velmi citlivé téma. Řada lidí se přes něj nedostane a právě v tom je problém. Lidé stále hledají způsob, jak toto téma obejít, jak se sním nezabývat. Přecházejí mezi různými duchovními směry, nebo se uzavřou v nějakém dogmatu. Neustále hledají tu správnou cestu, kde by se nemuseli zabývat svým vztahem se svými rodiči.

     Každé dítě má vlastní vztah s oběma rodiči, vlastní trojúhelník. Nenahraditelný, a neslučitelný. Pokud to rodiče nerespektují, dochází k problémům s vnímáním se u jednotlivých dětí. Zejména se objevují problémy na úrovni sebevědomí a sebejistoty. Když čtete tyto řádky, uvědomte si, jak to bylo, když jste vy byli dětmi. Ve vztahu rodičů a dětí hledejme příčiny.

     Proto je nezbytné věnovat plnou pozornost dětem. Každá generace může prokletí ve formě výchovy zastavit. Právě vy máte tu možnost, právě teď je ta správná chvíle. Prostě důvěřujte sobě a svým dětem.

"NEBOŤ, KDO JE NEJMENŠÍ MEZI VÁMI VŠEMI, TEN JE NEJVĚTŠÍ."

Lukáš 9:48

Jaký odkaz nám děti přinášejí?

Je to odkaz dokonalosti. Jejich svět je přítomný.

 Možná proto mu někdy nerozumíte.

Jak může plakat a hned se smát?

No protože je přítomné.

Nebere si nic z minulosti (pláč), když zrovna prožívá radost (smích).

Děti vás učí, kam jít.

Ukazují vám cestu.

Proberme se a naslouchejme jim!

zpracovala jsem podle knihy  Transformace vědomí od Tomáše Keltnera

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode