Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Když milujeme jako Bůh...

   Mistr jógy Paramahansa Jógánanada se setkal s jedním mužem, který tvrdil, že všichni zlí lidé by měli jít do pekla, a také tam půjdou.    

   "Máte nějaké děti ?" zeptal se ho Jógánanda.

   "Mám syna" odpověděl muž.

   "Má nějaké špatné návyky ?"

   "Někdy přijde domů opilý."

   "Až to příště zase udělá, strčte mu hlavu do trouby, zapněte jí na maximum a nechte ho v ní navěky", navrhl Jógánanda.

   "To bych nikdy neudělal", ohradil se muž.

   "Proč ne?"

   "Protože ho miluju."

   "Jestliže se všemi svými lidskými nedostatky tak milujete syna, představte si, o kolik víc miluje Nebeský otec vás. Určitě by se mu nelíbilo, že lidé trpí."

   Od doby, kdy jsme byli malými dětmi, jsme byli známkováni, ohodnocováni, srovnáváni a posuzováni téměř ze všeho, co jsme dělali a ještě jsme byli vybízeni k tomu, abychom posuzovali druhé. Život se stal nekonečnou soutěží o všechno nej... nejlepší známky, nejlepší tým, nejvyšší prodeje, nejvyšší uznání, nejvíce "lajků", nejvíce peněz, atd. Ať se obrátíme kamkoli, všude je soutěživost, hodnocení, vítězové i poražení. Mark Twain řekl, že "srovnávání je smrt radosti." Není divu, že tolik lidí propadá neuróze.

   Andělé říkají, že člověk, který je na vlně vzestupu, člověk jehož  vibrační frekvence jsou jemné a  kmitají velmi rychle, už je mimo tuto hru, mimo tuto iluzi. Takový člověk už je mimo realitu posuzování, protože ví, že v očích Boha je dokonalý a že Bůh ho miluje, takového, jaký je. Nemá potřebu, se s nikým srovnávat a nemá potřebu ani nikoho hodnotit, protože ví, že Bůh miluje všechny své děti, že nikdo není lepší či horší. Všechny věci, o kterých jsme se kdy domnívali, že jsme v nich neuspěli, jsou bezvýznamné. Nemusíme soutěžit, abychom si něco dokazovali, protože každý jsme jedinečný a každý má své jedinečné schopnosti. Toto uvědomění je velmi osvobozující a krásné.

   Jen ten, kdo je odpojen od Lásky, zůstává dále v "pasti", má potřebu, kopat kolem sebe, kritizovat a odsuzovat druhé, jakoby sám byl bohem. Jen ten, kdo se ve své mysli stále zabývá realitou strachu, se cítí nedoceněný, uvězněný ve své ralitě, ve svém malém strachem omezeném světě a předpokládá, že úspěch, štěstí a každodenní radosti jsou nedosažitelné iluze, zatímco boj a trápení jsou reality, s nímiž musíme žít. A že není jiné cesty, než cesty utrpení. Takoví lidé obrací svou pozornost často k druhým, místo k sobě, kritizují, hodnotí druhé, mohou se snažit zničit druhým jejich štěstí, ale pokud takovým lidem neposkytneme moc, nemohou nám nikdy sebrat náš vnitřní klid.  Není to nic jiného než volání po lásce. Takový člověk se musí nejprve naučit, jak dát lásku sám sobě, vážit si sebe a znovu se "napojit"na Lásku. Ten, pro něhož je slovo "Láska" jen sladkým slovem, nepochopil ještě nic. 

  Strach zraňuje, láska hojí. 

  Vždy odpovídejme na strach láskou a nalezneme vnitřní mír, který hledáme.

  Můžeme si vybrat mezi dvěma směry. 

  Jeden vede k Nebesům, takže půjdeme buď k nim, nebo od nich nikam. 

  Jiné volby není.

  Jak prostá je volba mezi dvěma tak nepodobnými věcmi.

  Můžeme si dovolit se z celého srdce zasmát při pomyšlení na strach, protože víme, že na naší cestě, kterou jsme zvolili,  jdou s námi andělé, jde s námi Bůh...

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode