Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Minulé životy

MOTTO:

Všechno je jinak, než se jeví naší omezené lidské existenci.

Neexistuje čas ani prostor, je jen věčné Vědomí,

Kosmická inteligence, Věčný Bůh,

vyvíjející se Vesmír se svými slunci, planetami, mlhovinami.

Jen naivní se domnívá,

že žije pouze jeden život ve vesmíru,

jednou a sám.

 

V nejvýznamnější knize bráhmanů v Bhagavad Gitě se píše: "Tak, jako se člověk zbavuje starých obnošených šatů a obléká si nové, stejně tak duše uvězněná v těle se zbavuje starých těl a vstupuje do nových. Neboť smrt čeká každého, kdo se narodí a narození každého, kdo zemřel." Jestliže jsme však již kdysi na zemi žili, proč si to nepamatujeme? Zdá se, že řada z nás si na své předchozí životy matně vzpomíná. Kdo po spatření neznámého města nezažil pocit, že zde již kdysi byl? Nebo po setkání s neznámým člověkem neměl pocit, že ho odjakživa zná? Mohly by tyto pocity mít původ v minulých životech? A jak si na to vše vzpomenout?

     Někdo si scény z minulých životů může vybavit během meditace, ve snu, nebo jen tak. Většina však volí hypnotickou regresi - návrat zpět do minulých životů. Popsat tento fenomén je pro osoby těžké, nicméně shodují se v těchto bodech - pocit klidu a míru, hluk, tmavý tunel, opuštění těla, setkání s jinými bytostmi, Světelná bytost, zpětný pohled, rekapitulace, nepřekročitelná hranice a návrat. Díla od MUDr. Raymonda Moodyho netřeba představovat. V knize najdete i postup, jak takovou regresi provést (třeba nahráním vlastního slova na kazetu).

     Pro zjištění minulého života, případně karmického problému, můžeme použít Tarotové karty, klasické kyvadlo, numerologii nebo jiné rozličné techniky, jako hypnóza a různé regresivní metody.

     Pomocí těchto způsobů potom můžeme přijít na příčiny různých životních problémů, můžeme pochopit různé rodinné krize, důvody rozchodů s partnerem/partnerkou. Člověk může postoupit o kousek dál. Některé "špatné" věci se dějí jen pro to, aby si člověk něco uvědomil, tím vyřeší svou karmu... Protože zná příčiny, tak svou chybu už nebude opakovat a pokud ano, tak nic nepochopil. Karma je jako kruh. Jedině když pochopíš, že jsi v kruhu, tak z něj dokážeš vystoupit a jít svou cestou. Člověk je potom o něco moudřejší, dozrává jeho osobnost a kruhům se vyhýbá...

     V případě, že se děje něco špatného, tak vidíme následky dané situace... Je potřeba vždy přijít na příčinu. Když známe příčinu, tak ji stačí odstranit a pak už nejsou následky.. tak probíhá řešení karmy. K odstranění příčin vede mnoho cest. Některé příčiny stačí jen pochopit, jiné musíme přijmout a změnit část sebe sama, další nás učí tolerovat a respektovat druhé.

     Je třeba mít na paměti, že ČLOVĚK má SVOBODNOU VŮLI a my musíme respektovat rozhodnutí druhých. Typickým příkladem je, že vás opustí milovaný člověk a vy ho chcete zpátky. Obvykle to není možné. Svobodná vůle toho člověka se rozhodla jít svou cestou... Co to učí Tebe? Umění respektovat rozhodnutí (svobodnou vůli) druhého, navíc to učí vyrovnávat se s věcmi, které není možné změnit... Věci, které nejdou změnit je potřeba přijmout!

A právě, když Tě někdo opustí, tak věř tomu, že Tě čeká něco jiného, co Tě zase naučí jiné věci.

 

 

"Člověk je podivuhodný výtvor přírody. 

 Není v jeho silách pochopit, co je tělo,  

 a ještě méně, co je duch,

 a nejméně, jak je duch spojen s tělem;

 to je vrchol těžkostí - a přece právě v tom je jeho podstata."

Pascal

 

1.VTEŘINA NAŠÍ SMRTI

 

Jiří Mašek

 

     Aby bylo možné porozumět procesu smrti, měli bychom vědět, co se děje, když spíme, neboť smrt je spánku velmi podobná. Ve spánku se odpoutává astrální tělo od fyzického, zůstává ovšem spojeno s fyzickým tzv. astrální šňůrou. Během spánku se může astrální tělo vzdálit velmi daleko od fyzického těla, ale spojení pomocí astrální šňůry zůstane vždy zachováno. Mnoho lidí po smrti však ani neví, že již zemřeli. Putují v astrální rovině a snaží se dát o sobě vědět "těm dole". Mluví na ně, lomcují s nimi. Ti však nereagují. Velmi často to zemřelí nemohou pochopit a ani si to uvědomit. Zkuste si ve spánku něco uvědomit. Totiž možná si to uvědomíte, ale to je tak vše, tělo neposlouchá, děj se děje nezávisle na nás. Jede na nás vlak, nemůžeme uhnout, někdo nás zabijí a my se nebráníme, chvilku jsme tím, pak se oním.... Smrt se od spánku liší jen tím, že se po výstupu astrálního těla z fyzického astrální šňůra oddělí, tedy je přerušeno aktuální spojení mezi oběma těly. V procesu umírání vystupuje astrální tělo ve formě šňůry z levé části těla, spirálovitě se stáčí kolem hlavy umírajícího a nakonec, poté, co zcela opustilo tělo, vytváří obraz v podobě oblaku. Z toho "oblaku" se formuje v prvních hodinách po smrti nejprve obličej a potom celé tělo zemřelého. Tělo a výraz obličeje jsou sice na stáří zemřelého nezávislé, odrážejí však ve stylizované formě jeho charakter. Jakmile je nové formování astrálního těla završeno, probudí se zemřelý ve svém astrálním těle a cítí se tak, jako by procitl po dlouhém spánku. Zdá se mu, že se pro něj nic zvláštního nezměnilo, kromě zostřeného vnímání, rozšířené možnosti pohybu a nárůstu jiných schopností.

     Zemřelý se nachází ve vysněném světě, vytvořeném pouze z jeho přání a představ, v buddhismu se hovoří o májá, světě iluzí, vzniklém psychickou projekcí zemřelého. Na základě naší materialistické výchovy si těžko většina z nás dokáže představit onen svět, jenž je reálný, ačkoliv je jen "psychický". Žije-li zemřelý se svým psychickým tělem v psychickém světě, je to pro něj absolutní realita. Prožívá vše přesně tak, jak byl zvyklý. Tento psychický svět je světem oscilací. Pouhá myšlenka stačí k tomu, aby získala skutečnou formu - umožňuje zažít zemi hojnosti, má to však zároveň také své stinné stránky. Sice stačí pouhé přání, aby se bohatství a překypující život staly reálnými, ale stačí také i ten nejmenší pocit strachu, aby se také jeho obsah přenesl plně do reality.

     Tak se člověk stává v tomto stavu obětí svých vlastních pudů, žádostí, přání i myšlenek. Může vstupovat do kontaktu jen s těmi živými bytostmi, které se nacházejí na stejné vlnové délce. Tak může lakomec navazovat kontakt jen s lakomými, vrah s vrahy atd. (Zde připomeňme tzv. Boží soud - vždyť co je to jiného, když člověku se dostává vrchovatě toho, jaký život žil?) Tím, že člověk prožívá své vlastní vnitřní Já jako vnější svět, pomalu v něm roste pochopení, sebepoznání a přání rozvíjet se výše. Obtěžkaný těmito přáními se pomalu zdánlivě sám přehoupne do výše, podporován těmi bytostmi, které už tohoto vývoje dosáhly. Tyto bytosti s ním ovšem mohou navázat spojení jen tehdy, když on sám v sobě taková přání chová a tím vytváří tuto "vlnovou délku".

     V této souvislosti je zajímavé připomenout, že se při tzv. výzkumu hlasů, při kterém mohou být s pomocí technických přístrojů zachyceny hlasy zemřelých na magnetofonovou pásku, objevuje závislost mezi vyzařovanou frekvencí a úrovní hlasů z onoho světa. Jinými slovy: čím vyšší je frekvence nosiče, která je vyzařována, o to náročnější jsou odpovědi zachycené na pásku.

     Všeobecně se onen svět člení na mnohé různě hierarchicky uspořádané sféry, většinou v počtu sedmi. Důležité je pouze to, že duchovní vývojový stav a obsah života určuje ty sféry, do kterých se po smrti vstupuje nejdříve. Úkolem mrtvých je potom zráním a pochopením dál se uvnitř této hierarchie vyvíjet. Přeji vám i sobě, abychom vstoupili do takových sfér, do kterých si zasloužíme. Každou vteřinou naše mysl předurčuje náš posmrtný život. Buďme proto pozitivní, buďme láskyplní, buďme dobří......

 

 

Proč přicházíme NA TENTO SVĚT?

 

Člověk přicházející na tento svět se inkarnuje z "neprojeveného" světa (je to svět našeho "domova", svět, který ještě neumíme poznat našimi omezenými možnostmi poznání), aby na sobě pracoval, aby se v něčem zdokonalil, aby postoupil ve svém vývoji dál.

Většina lidí ale chápe život tak, že si chce užít všeho - lásky, jídla, odpočinku, přátel, tvorby, rodiny, zdraví a všeho ostatního. Ano, člověk má právo na skvělý život, ale jen za určitých podmínek. Chceme-li se vyvarovat problémů a neštěstí, musíme znát a dodržovat správná pravidla chování v životě. Základním pravidlem je vyvarovat se negativních emocí vůči okolí, tzn. konfliktních vztahů. Zajištění dlouhotrvajícího komfortu v životě, a to i s přispěním Vyšších sil, vyžaduje, abychom se naučili přijímat okolní svět takový, jaký je a ignorovali z pohledu jednotlivce jeho nedokonalost.

Abychom mohli pracovat na růstu svého nedokonalého „já“, přinášíme si s sebou určitou zátěž - v ezoterice se nazývá zralá neboli rodová karma. Je to jakési předurčení, ale není bezvýchodné. Vždy můžeme svou situaci změnit, ovlivnit, vždy můžeme najít východisko. Nebo alespoň pochopit, proč jsme se právě „takto“ narodili a smířit se.

Zdá se, že ještě větší vliv na náš život má karma získaná. Jde o nahromaděné negativní emoce, které si člověk nakupil během svého současného života. Důležité je pochopit, že člověk může mít názor na svět jakýkoliv, ale nesmí odsuzovat jiné lidi, že nesdílejí jeho názor, nesmí být nespokojený se světem, jaký je. Vše, co je, má nějaký svůj smysl a není to náhoda. Pokud v našich myslích existuje vyhraněná představa o tom, jaký má být svět, který nás obklopuje, nazýváme tento stav idealizací.

Idealizovat si cokoliv znamená připisovat tomu nadměrnou důležitost a prožívat negativní emoce v situaci, kdy se reálný svět neshoduje s naším ideálním modelem. Něco nás může otevřeně dráždit a rozčilovat. Mohou být také situace, kdy neprožíváme negativní emoce přímo, ale už při představě ztráty této věci. Je to vlastně jedno, jak prožíváme své idealizace. Jedno je ale jisté. Cokoliv si idealizujeme, o to rozhodně přijdeme. Říká se tomu karmická výchova a je to proces rozbití našich ideálů.

Duše přicházející na Zem si volí pobyt zde buď jako prožití očistce nebo odpočinku a osvícení. Úroveň této karmické výchovy závisí na vyspělosti duše. Hodně výchovy = očistec. Málo výchovy = odpočinek. Takto snáze pochopíme, proč se někdo narodí do materiálního blahobytu, do skvělých lidských vztahů, jako génius v nějaké tvorbě, a někdo do rodin postižených chudobou, válkami a násilím. Ale důležité je, jak s těmito podmínkami naloží. Vždy může z tohoto jednoho života odejít jako lepší než na něj přišel. A nebo horší..

Nezapomínejme, že na tomto světě jsme pouze na krátkém výletě. Těch několik desítek let je pouhý okamžik ve srovnání s délkou existence naší duše. Zároveň nezapomínejme, že náš život je exkurze. Máme možnost stát se člověkem, jít, dívat se a vyzkoušet si všechno. Napravit své hříchy. Všechno používat, ale vědět, že nic mi tu nepatří, není to můj svět. Narodil jsem se beze všeho a tak i odejdu.

Zdroj: Karma - život bez konfliktů, Alexander Svijaš, převzato od www.empatia.cz

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode