Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Duchovní transformace

 "Lidská mysl obohacená o novou myšlenku

se nikdy nevrátí do své původní dimenze."    

O. W. Holmes

 

"Změňte své myšlení a změníte svůj svět."     

   N. V. Peale

      Nemůžeme se napít slova voda, rovnice H2O neunese loď a slovo déšť nás nepromočí. Abychom pochopili, co tato slova doopravdy znamenají, musíme vodu nebo déšť cítit, jelikož samotná slova nás oddělují od skutečného zážitku.

      Chceme-li začít proces probuzení, musíme se vyrovnat s myšlenkou paradoxu. Proč? Protože my sami jsme v každém okamžiku našeho života jedním velkým chodícím a dýchajícím paradoxem. A zmateni budeme do té doby, dokud se nesmíříme s následujícími protiklady. Jsme tělem se všemi zákony, které se jej týkají, a zároveň myslí se všemi jejími opačnými zákony.

      Uvnitř jednoho těla jsme zároveň ostýchaví i agresivní, pilní i pohodlní. Dostává se nám nejvíce ocenění, když nám o něj nejde. Čím pevněji se snažíme uchopit vodu, tím méně jí máme. To, co nám vadí u druhých, je to, čeho bychom se měli zbavit sami. Dualismus je všude. Místo toho, abychom svou lineární polovinou mozku odmítali tuto myšlenku, nezapomínejme, že máme zároveň intuitivní, pravou stranu mozku, která dovolí protikladům žít bok po boku.

      R. Dass napsal ve své knize Buď v tomto okamžiku: "Nejúžasnější paradox....jakmile se všeho vzdáte, můžete všechno mít... Dokud chcete moc, nemůžete ji mít. V okamžiku, kdy moc nechcete, budete ji mít víc, než jste kdy považovali za možné."

     Dokud se s touto myšlenkou dokonale nevyrovnáme, dokud se nesmíříme s tím, že žijeme zároveň v těle a mysli, budeme s tímto paradoxem zápasit. A skutečně to funguje, když se tomu nebráníme.

     Tělo je centrem transformace. Toto slovo označuje naši tělesnou schránku. A přesto jsme mnohem více než hromádka kostí, svalů a ostatních částí... Všechno toto mají i zvířata. Naše skutečné já, jedinečné já je neviditelné, je nemožné jej vnímat smysly, které znají jen materiální formy. 

      Největší částí našeho já je to, čemu se říká mysl, cítění, myšlenky nebo vyšší vědomí. A ať se tomu říká jakkoliv, není to tělo. Všechno naše vědění a duchovní vědomí se nachází v této druhé nehmotné dimenzi.

     Žijeme-li výhradně ve svém těle, žijeme ve světě různých omezení, která existují pouze v materiální dimenzi.

    Podíváme-li se na materiálně neomezenou část našeho já, na dimenzi myšlení, zjistíme, že schopnost myslet je neomezená. Můžeme si představit, že děláme cokoli, můžeme být čímkoli, jít kamkoli, prožívat všechno, co si přejeme. V této transcendentní dimenzi můžeme prožívat větší část našeho života. Po určité praxi v této dimenzi odstraníme prakticky všechna omezení ve svém životě.

     Tohle je dimenze transformace, kde můžeme zázraky nejen prožívat, ale také je dělat. Jak? Tak že budeme věřit, že jsme duše s tělem, nikoliv tělo s duší. Začneme žít prakticky neomezeným životem. Začneme vidět zázraky jen proto, že v ně věříme a očekáváme, že se stanou. Uvědomíme si, jakým zázrakem jsme my sami, až začneme léčit své vlastní tělo. Naše nové návyky začnou vycházet z našeho ocenění všeho, čím jsme, i když to nemůžeme definovat v materialistické terminologii.

     Život se stane fascinující cestou, naplněnou radostí a úžasem. Ta část našeho já, která tak dlouho žila v omezeném materiálním světě, se osvobodí a uvidí nové panorama...., ale teprve až tomu uvěříme.

     V hloubi duše budeme vědět, že se nemusíme obávat názorů a jednání druhých. Náš život se stane vyrovnanějším a radostnějším. Bude pro nás snadnější přijímat protichůdné názory, neboť si uvědomíme, že nejsme závislí na ničem vnějším. Najdeme velkou radost v pohodě, která nahradí nenávist a bolest. Vyhneme se konfliktům a konfrontacím, neboť nebudeme považovat za nutné cokoli druhým dokazovat. Začneme čerpat nesmírnou energii své mysli. Budeme klidně meditovat, zatímco ostatní budou kolem nás šílet. Budeme mocí klidné mysli a často se tam budeme vracet.

     Za vším hmotným je neviditelná a nedotknutelná inteligence, které dáváme různá jména. Někdo ji nazývá Bohem, druzí životní energií, vyšším vědomí nebo božským duchem. Jméno není důležité. Důležité je tuto inteligenci prožívat.

     Je to pocit podobný tomu, který se snažil vyjádřit Carl Jung, když se ho jeden reportér zeptal, zda věří v existenci Boha. Jeho odpověď zněla: "Ne." A po chvíli zamyšlení dodal: "Já vím, že Bůh existuje."

     Jsme mnohem více, než pouhé materiální tělo, v němž žijeme. Jsme duší s tělem nikoliv tělo s duší. Tato entita, které někteří říkají duše, jiní naše existence nebo naše já, je naší skutečnou podstatou. Je to ona inteligence za materiální formou.

     Největší změnou transformace je uvědomění, že pak prožíváme skutečnost tak, že nejsme výhradně svým materiálním tělem. Schopnost myslit a překračovat hranice materiálního těla určuje kvalitu našeho života. Můžeme pozorovat, jak naše tělo dělá to, co jsme si vybrali a zároveň zpoza této materiální formy vidět, jak vyjadřujeme lidství. Když si uvědomíme svou materiální činnost, prožíváme rovnováhu a jednotu svého já. Naše schopnost být samostatným myšlením je skutečným zázrakem, jehož jsme součástí.

     Nikdo se nemůže dostat do naší hlavy a prožívat naši vnitřní realitu, stejně jako my nemůžeme vstoupit do těla druhého a stát se jeho vnitřním procesem. Můžeme si však dovolit stát se svou vlastní myslí místo toho, abychom byli pouze svým vlastním materiálním tělem.

     Pak prožíváme každý den tak, jako by ona inteligence, která je přítomna ve všech živých tvorech, byla postatou života. Už nemáme strach ze smrti, neboť víme, že nejsme nikdy definitivně zformováni, protože jsme ve stavu ustavičného přechodu. A přestože materiální tělo může nakonec umřít- je nemožné zabít myšlenku.

      Čím méně důležitosti přisuzujeme vnějším okolnostem, tím méně omezení nacházíme ve svém životě. Cítíme, že jsme schopni všeho, pokud se řídíme svým vnitřním hlasem. Změní se naše osobní entita. Kdokoliv se nás snaží posuzovat nebo ovládat, nebudeme angažovat naši citovou energii. Ztratili jsme potřebu něco dokazovat nebo ospravedlňovat naše přesvědčení. Nemáme žádnou potřebu někoho přesvědčovat o správnosti našich názorů. Klidné a vyrovnané vědomí toho, kdo jsme, se mísí s úctou k druhým.

     Je snazší vyzařovat svou vlastní frekvenci a ignorovat žádosti těch, kteří chtějí, abychom žili svůj život jejich způsobem. Je to tím, že zmizí hranice mezi mým já a druhými. Uvědomujeme si, že druzí jdou svou vlastní cestou a dokážeme je mít rádi za to, že jsou právě tam, kde jsou.

     Pokud se nám druzí snaží vnutit svá morální kritéria a postoje, víme, že to může pozměnit naši rovnováhu a harmonii. Ale pokud jsme již na své cestě dál, můžeme klidně pozorovat, jak druzí projevují svou pravdu. Naše autentické já- naše myšlenky a pocity, které prožíváme, již nemusíme bránit a můžeme jen pozorovat, aniž máme potřebu dokazovat druhým, že se mýlí.

     Tato nová vize nám dovoluje žít zároveň v mysli a zároveň v materiálním těle, aniž jsme kýmkoliv ohrožováni nebo ovládáni. Přestaneme obviňovat druhé za okolnosti našeho života. Nebudeme se již dívat na svět z hlediska nešťastných náhod. V hloubi duše budeme vědět, že všechno ovlivňujeme a přemýšlíme o tom, proč jsme určitou situaci způsobili místo toho, abychom se ptali: "Proč právě já?"

     Toto zvýšené vědomí nás nutí hledat ve své duši. Za vše co se stane, jsme zodpovědní, a to se stává fascinující výzvou, když se pokoušíme ovlivnit oblasti našeho života, o kterých jsme si dřív mysleli, že jsou pod naší kontrolou. Pak máme pocit, že řídíme všechno. Jsme schopni dělat zázraky, jsme-li vnitřně vyrovnaní a užíváme-li svého myšlení k užívání svého světa, který chceme.

     Okolnosti našeho života z nás nedělají toho, kým jsme, ale ukazují nám, čím jsme si zvolili být. Čím více uklidníme svou mysl, tím lépe budeme vnímat spojitost mezi našimi myšlenkami a city. Čím kladnější je naše mysl, tím méně jsme negativní a kritičtí.

      Klidná mysl nám poskytuje klidný život a pomáhá i druhým kolem nás si vybrat klidný a užitečný život. Proto způsob jakým myslíme, přímo ovlivňuje druhé. Říká se, že přítomnost Ježíše nebo Buddhy ve vesnici přímo zvyšovala vědomí všech vesničanů. Rozumějme tomu tak, že pokud jsme klidní a svůj klid vyzařujeme, uklidní se i lidé v téže místnosti.

     Každá lidská zkušenost je příležitostí přemýšlet o tom, kde jsme a kde nejsme. Znamená to, že se musíme vzdát některých starých, hluboce zakořeněných zvyků. Znamená to přistihnout sami sebe u nějakého nevyrovnaného chování a uvědomit si, kde právě jsme a kde nejsme! A dále to znamená dostat se ve své mysli tam, kde chceme být a pomalu obnovit svou vnitřní harmonii.

     Náš pocit spokojenosti nezávisí na vnějším uznání. Soutěživost a chaos v naší duši byly nahrazeny vnitřním klidem a harmonií. To je bezpodmínečná láska, která začíná ve vnitřním já.

     Proč by se někdo bránil tomuto stavu existence? Třeba proto, aby si zachoval iluzi bezpečí. Dokud jsme přesvědčeni, že nejsme více než materiální tělo, nemusíme se zabývat svou vlastní velikostí , ani rizikem, které jde ruku v ruce s transformací.

     Všechny překážky na cestě k úspěchu a spokojenosti lze vysvětlit jako hranice naší materiální existence. Z tohoto hlediska můžeme usoudit, že druzí měli prostě štěstí nebo že se narodili s určitými výhodami, které jsme nikdy neměli. Toto jsou myšlenky člověka, který nepřekročil hranice těla.

      Prožít transformaci předpokládá otevřít se možnosti naprosto nové myšlenky. Je velmi pohodlné a přirozené zaujmout opačné stanovisko, to jest: "Uvěřím tomu, až to uvidím! Ani o minutu dříve!" Většina lidí nerada opouští své bezpečné zóny. V hloubi své duše pravděpodobně víme, že život nelze vysvětlit z čistě materialistického hlediska a že věda nemůže definitivně odpovědět na takové otázky jako např.:"Co je to život? Kam odchází, když umře? Jak vůbec myslíme? "

     Navzdory tomuto tušení dáváme přednost tomu, co vidíme- to jest materiální formě existence. Je možné, že věřit v něco nehmotného je pro nás příliš strašidelné nebo fanatické. A přesto v hloubi duše musíme vědět, že je něco více než materiální tělo, v němž žijeme.

     Zpočátku je nebezpečné odhodit všechny své staré pohodlné názory a udělat první krok, který nám umožní navázat spojení se svou vnitřní existencí. A právě v tomto vnitřním prostoru žijeme. Právě tam všechno cítíme, právě tam jsou všechny naše myšlenky.

     Je však pravděpodobné, že nejsme zcela připraveni prozkoumat tuto sféru, kde jsme naprosto zodpovědní za všechno. Naše neochota přijmout možnost transformace pochází z toho, že chceme pokračovat v našem navyklém způsobu života.

     A přesto je zcela jasné, že byste nečetli tyto stránky, kdybyste nebyli zvědaví, zda existuje možnost vzlétnout za hranice našeho obvyklého života. Mohu vás ubezpečit, že není třeba se příliš snažit. Jakmile si jednou uvědomíte, že nejste pouhou hromádkou kostí, svalů a pod., jste na dobré cestě.

     Jsme ve spojení s dokonalou inteligencí, která podporuje všechny materiální formy existence, a tím jsme neoddělitelnou součástí všeho. Nejsme ničím omezeni. Nechceme to všechno získat, neboť tím vším už jsme.  

     Jakmile si jednou uvědomíme, že máme božskou podstatu už jen proto, že máme mysl a univerzální inteligenci, která podporuje naše materiální tělo, kráčíme vpřed. Všechno ostatní pak přijde automaticky. Přijdeme na to, že svět se nezměnil, ale že my jsme teď naprosto jinými lidmi- transformovanými lidmi.

copyright© 2009 Iva Radulayová

http://www.amiresah.cz/

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode