Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Co s námi dělají emoce

     Pokud jednáme pod vlivem emocí, nejsme to v podstatě my, kdo jedná, ale aktivitu za nás přebírá naše emoční tělo, které je vytvořeno z energie všech nevyjádřených emocí a nahromaděných bolestí. Takže to nejste vy, ale vaše zlost, která křičí na vaše děti a dává jim nezasloužený výprask. Rozlobila vás spousta situací předtím, ale zlobení dítěte bylo jen poslední kapkou, kterou se rozumové ovládání vašeho jednání vyřadilo z provozu a velení převzaly emoce. Většina dospělých lidí jedná tedy buď rozumně, nebo emočně. Rozumné jednání vychází z rozumového zhodnocení situace, tedy co si v dané situaci ke komu můžeme dovolit, co by nám uškodilo, co zamlčet, co překroutit, kde zalhat. Je zde plno taktiky, mlžení, diplomacie - ale velmi málo upřímnosti. Rozumně jednáme pod vlivem vnějších pravidel, strachu, morálky, lidských norem a každou větu si nejprve promyslíme. Jde o jakýsi divadelní výstup, v němž hrajeme roli, která se bude co nejvíce líbit našemu okolí. Brzy ale zjistíme, že ač se snažíme myslet na vše a hrát co nejlépe, stejně se nedokážeme zavděčit všem. To vše nás stojí energii, neboť ve skutečnosti něco jiného cítíme a něco jiného říkáme. Na tom je založen i detektor lži, neboť pokud lžeme, vždy si musíme svá slova promyslet a pamatovat, což zabere určitý čas a spotřebuje energii. Pravda vychází přímo z našeho nitra a nemusíme o ni přemýšlet. Rozumné jednání znamená, že naše rozumová složka sídlící v levé mozkové hemisféře, ovládá naše tělo a naše chování prostřednictvím mysli. Pokud se však emoce nahromadí nad únosnou mez, to znamená, že již nemáme dostatek energie k jejich potlačení, v zájmu zachování života přebírá režii našeho jednání naše tělo, které je již potlačovanými emocemi natolik zatíženo, že je ohroženo jeho přežití. V takové chvíli je odpojena rozumová kontrola a emoce jsou nekontrolovatelně vypuštěny. Často tomu pomáhá vyřazení rozumových zábran například alkoholem. Tyto stavy nazýváme hysterickým záchvatem, afektem, záchvatem hněvu, zkratovým jednáním. V podstatě záleží na tom, která emoce je dominantní. Například lítost vede k hysterickému pláči a výčitkám, agresivita k fyzickému napadání a rozbíjení věcí, závist k ničení cizího majetku. Jakmile se emoce vypustí, tělu se uleví, rozum převezme kontrolu a začne vymýšlet, jak napáchanou škodu urovnat. Ať už jde o jednání rozumné či emoční, jde vždy o jenání ovlivněné strachem. Rozum radí, že se nesmíme chovat, jak to cítíme, protože by nás druzí odsoudili; emoce říkají: bojím se vás, nenávidím vás, rozčilujete mne. Naše pravé a láskyplné Já se ani v jednom z popsaných způsobů jednání nemůže projevit. Naše pravé Já se učíme projevit tam, kde jsme upřimní, říkáme to, co cítíme, a emoce vyjedřujeme tak, aby nás neovládly, ale my ovládáme je. A také se nenecháme zatahovat do emocí druhých lidí. Ale to se nám daří pouze tehdy, pokud nejsme sami plni potlačených emocí.   

     Když jsme si vysvětlili, že nám stejně škodí rozumné jednání a jednání pod vlivem emocí, tak je na místě otázka, jak máme jednat, abychom si neubližovali a neztráceli zbytečně spoustu energie. Znamená to jednat podle svého vnitřního přesvědčení. Znamená to jednat moudře  a upřímně. Moudrost je ale něco jiného než rozum. Pokud jednáme moudře, využíváme obě mozkové hemisféry, rozumově jednáme s využitím jen levé hemisféry. Zapojujeme tzv. vnitřní moudrost neboli intuici a jsme do svého jednání díky ni schopni zahrnout i skutečnosti a informace ze svého podvědomí. Je zajímavé, že moudře jsou schopny se chovat děti a staří lidé, kdežto u lidí v tzv. produktivním věku převládá jednání rozumové, které je zaměřené na materální prospěch a vnější efekt. Moudré jednání je takové, kdy jednáme sami za sebe  a děláme a říkáme to, co cítíme a co ve skutečnosti chceme. Zapojíme i své srdce a v něm sídlící lásku. V pravou chvíli jsme také schopni mlčet, neboť víme, že nejsme povinni nikomu zdůvodňovat své jednání, neboť jsme za ně zodpovědni jen my sami. Pokud je potřebujeme zdůvodňovat a obhajovat, znamená to, že o nich nejsme sami přesvědčeni a snažíme se utvrdit se v tom, že jsme se rozhodli "správně". Ale neexistuje správné ani špatné rozhodnutí, neboť jako dobro a zlo je i toto posouzení relativní a zdánlivě správné rozhodnutí vás neučiní šťastnými, a naopak. Zkrátka se rozhodněte podle svého přesvědčení a přijměte následky svého rozhodnutí. stejně dopředu nevíte, jak vše dopadne, a každé rozhodnutí vám přinese důležité poučení. Teprve tak se dozvíte, jaký bude mít rozhodnutí výsledek. Pokud jste s ním spokojeni, víte, že příště máte jednat stejně, a pokud spokojeni nejste, pochopíte, že tudy cesta nevede.

 

přepsala jsem z knihy Vlčí nářek od Jiřiny Slámové

 

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode