Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Léčení je možné pouze za přítomnosti lásky

 

 

     V 80. letech jsme prováděli výzkum, zda všichni léčitelé mají něco společného. Vyhledali jsme mnoho léčitelů, většina z nich byli ti, kteří používali různou léčebnou formu nebo techniku. Téměř každá technika léčení zde byla zastoupená. Přikládání rukou, psychická chirurgie, reiky, léčení pránou, medicinmanství, šamanství, čarodějné praktiky, psychotronici, apod. Studovali jsme energie z jejich těl a zjistili jsme, že všichni mají téměř identickou charakteristiku sinusoidy, stejný vzorec tří vyšších vln a jedné nízké, které se dokola opakovaly - a zdroj tohoto vzorce se nacházel v univerzální srdeční čakře.

     Z geometrického bodu pohledu to bylo velice zajímavé, protože délka dýchací trubice nad srdeční čakrou a pod ní byla přesně v poměru jedna část mužská a tři části ženské. To byl jeden aspekt, který se shodoval u všech léčitelů, alespoň v době, kdy léčili. Léčitelé se koncentrovali v kristově čakře v místě nad sternem, v okamžiku, kdy léčili - v primární čakře univerzální bezpodmínečné lásky!

     Z tohoto výzkumu a dalších experimentů jsem získal dojem, a jsem dosud o tom přesvědčen, že nezáleží na léčitelské technice, kterou léčitel používá, ta má menší důležitost. Technika dává jednoduše mysli léčitele konstrukci, na co se má zaměřit, ale opravdové léčení pochází z lásky, kterou dává léčitel osobě, která je léčena. Osobu léčí léčitelova láska, ne jeho vědomosti. Tak se vyprávění o léčení, aniž by zahrnovalo lásku, vždy vyhýbá pravdě.

     Léčení lidí, léčení vesnic nebo léčení celé planety je to samé. Jediným rozdílem je větší stupeň lásky.

     Mysl má vědomosti, jak manipulovat s hmotou, ale láska má sílu nejen s ní manipulovat, ale má schopnost bez námahy stvořit hmotu z ničeho. Nezáleží na tom, jaký je problém, který potřebuje být vyléčen, láska si vždy dokáže najít cestu. PRAVÁ LÁSKA NEMÁ ŽÁDNÉ OMEZENÍ.

     Co je to za závoj, který nás drží od vidění a žití této velké pravdy? Jsou to modely víry, které nás omezují. To, čemu věříme, že je pravda, je vždycky naše omezení. Pokud nám doktoři řeknou, že určitá nemoc je nevyléčitelná, a my tomu věříme, nemůžeme se sami vyléčit. Zamrzneme v této víře. Pak s touto vírou musíme žít, dokonce  i pokud  to znamená život s velkou bolestí a nepohodlím po zbytek našeho života. Pouze zázrak, něco mnohem většího, než my sami, dokáže překonat tuto zamrzlou víru. Tak je to naše mysl, která vězní naše vyléčení. Pokud je to naše mysl, která má nad námi kontrolu a ne naše srdce, téměř vždy budeme trpět.

     Poslechněte si pravdivý příběh o triumfu jedné ženy nad svojí myslí a nad svými modely víry. Jmenuje se Doris Davidson.

     Doris se nakazila dětskou obrnou a byla připoutána na invalidní vozík téměř dvanáct let, než jsem ji potkal. Její lékař jí řekl, že už nikdy nebude chodit, a ona se sama s touto "skutečností" smířila. Žila sama se svým synem, který obětoval svůj život, aby se o ni staral.

     Jednoho dne začala číst knihy o léčení krystaly. Byla nadšená autorovými slovy, která hovořila o tom, kolik nemocí je léčitelných. Díky těmto slovům začala mít poprvé po mnoha letech opět naději. Zavolala autorovi, požádala ho o radu, ale z jistých důvodů ji autor požádal, ať zavolá mně.

     Když mi Doris zavolala a požádala mně o pomoc, řekl jsem jí, že budu muset nejdříve požádat o povolení a že jí zavolám zpátky. (v této kapitole budeme hovořit o důležitosti zažádat o povolení). mluvil jsem s anděly a všechny kanály se otevřely, aby mohla začít léčba. andělé mi ale řekli, abych nedělal léčebnou praxi, kterou obvykle dělávám, ale abych pracoval pouze s jejím modelem víry. Řekli, že jakmile ona začne věřit tomu, že je možné se uzdravit, uzdraví se sama.

     Volal jsem jí zpátky a udělal jsem pouze to, že jsem s ní vedl hovor. Jednou týdně po několik měsíců jsme spolu hovořili a vždy jsme vedli konverzaci směrem k tomu, aby si připustila, že se může uzdravit sama. Po všechny tyto měsíce se nic nestalo.

     Pak mi jednoho dne zavolala a z jejího hlasu a způsobu hovoru bylo zřejmé, že se změnila. Řekla mi, že udělala určité rozhodnutí. Za prvé se rozhodla, že už si nikdy nesedne do svého invalidního vozíku. Tak ho prodala a lékař jí opatřil speciální výztuhy, které jí zpevnily boky a nohy. Její nohy byly zchátralé mnohaletým sezením a byly velmi ochablé. Vedle toho potřebovala čtyřnohé chodítko, aby se vyhnula pádu. Mnoho měsíců chodila s tímto omezením.

     Pak jednoho dne pocítila, že jsou její nohy dostatečně silné, a vyměnila dosavadní pomůcky za normální berle. To začalo fungovat a Doris si byla mnohem jistější v tom, že se může vyléčit sama. Její nohy byly tak silné, že již nepotřebovala výztuhy na boky a vyměnila je za výztuhy, které zpevňovaly pouze její kolenní klouby. Začala poměrně dobře chodit a začala se cítit sebejistě, že požádala svého syna, aby jí nechal doma samotnou, aby mohl sám žít svůj život. Nyní byla schopna se sama o sebe postarat bez jakékoliv vnější pomoci.

     Pak přišel velký den. Doris byla schopna bez berlí, užívaje pouze výztuhy. Začala být tak vzrušená, že jsem s ní sotva dokázal v telefonu udržet řeč. O pár dní později navštívila kalifornský úřad pro motorová vozidla a zařídila si, aby získala řidičský průkaz. Vzápětí poté, co prodala svůj dům a koupila si nové rekreační vozítko, jela do města Taos v Novém Mexiku, kde jsem bydlel a navštívila jeden ze seminářů Květu života. Přišla na seminář bez pomoci a s úsměvem tak velkým, že vypadala jako, když se vznáší. Byl to jiný člověk.

     O devět měsíců později jsem se procházel po ulici v Taosu a viděl jsem Doris, jak ke mně pospíchá. Bylo to poprvé od semináře, co jsem s ní hovořil. Získala práci a na určitý čas se vypařila. Točila se přede mnou dokola a ukazovala mi, že její výztuhy jsou pryč. Podívala se na mně a řekla: "Drunvalo, jsem úplně vyléčená, na sto procent, jsem tak šťastná, mám vás ráda," a znova tancovala. Pozoroval jsem ji, jak pak skákala po ulici bez nemenší známky toho, že kdy měla dětskou obrnu nebo že vůbec strávila dvanáct let na invalidním vozíku.

     Každý rok, už pět nebo šest let, mi posílá vánoční přání s děkováním. Ale já jsem nic neudělal, ona se vyléčila sama. Pochopila problém a uvěřila z hloubi srdce, že je opravdu možné sám sebe vyléčit - a samozřejmě to udělala.

     Vzpomeňme si na dámu, která se prostě dotkla oděvu Ježíše a vyléčila se. Ježíš jí řekl: "Dcero, tvá víra tě uzdravila, jdi v pokoji."

     Čemu věříte, to se stává pravdou a vytváří to vždy hranice. Pokud nevěříte hranicím, jste svobodni.

 

Přepsala jsem z knihy Prastaré tajemství květu života II.  Drunvalo  Melchizedek

 

 

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode