Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Cesta lásky, cesta strachu

Milovat se naučíte jedině tím, že budete milovat.

Svou lásku nemusíte nikomu vysvětlovat ani ospravedlňovat, 

stačí milovat.

Don Miguel Ruiz

   Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen o vás. Každý člověk má svůj osobní sen o životě a tento sen se liší od snů všech ostatních lidí. Naše sny jsou ovlivňovány našimi názory a zkušenostmi. Když s někým žijeme, můžeme předstírat, že jsme stejní, že myslíme stejně, cítíme stejně a sníme stejně, ale není to tak. Jsme prostě dva lidé s různými sny. Každý člověk má své vlastní sny. Proto musíme přijmout rozdíl mezi lidmi, musíme respektovat sny druhých lidí. Mám vztah s každým svým dítětem, ale každý vztah je úplně jiný , než ty ostatní. Způsob, jak sníme, ovlivňuje sen, kterému říkáme vztah. Každý náš vztah   - s matkou, otcem, bratry, sestrami nebo přáteli - je jedinečný, protože sníme malý sen společně. 

   Jako buňky tvoří vaše tělo, tvoří emoce vaše sny. Existují dva hlavní zdroje emocí : jedním je strach a druhým je láska. Abychom těmto emocím porozuměli, můžeme popsat jisté vlastnosti lásky a strachu, jímž říkám "cesta lásky" a "cesta strachu".

   Láska nemá žádné závazky. Strach je plný závazků. Cokoli děláme na cestě strachu, děláme proto, že to dělat musíme a očekáváme, že druzí něco udělají, protože to udělat musejí. Jakmile máme nějaký závazek a musíme něco udělat, okamžitě se tomu bráníme. Čím víc se bráníme, tím víc trpíme. Dříve nebo později se snažíme svým závazkům uniknout. Cokoli děláme z lásky, děláme proto, že to chceme dělat. Je to pro nás potěšení. Je to jako hra, která baví.

   Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme a když s to nestane,máme pocit, že nám bylo ublíženo - připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme, nic neočekáváme, cokoliv děláme, děláme proto, že to dělat chceme a také ostatní dělají to, co chtějí dělat. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, když se to nestane. Necítíme se poškozeni, protože nám připadá dobré cokoli, co se stane.

   Láska je založena na úctě. Strach si ničeho neváží - neváží si ani sám sebe. Jestliže vás lituji, znamená to, že si vás nevážím. Myslím si, že nejste schopni vlastního rozhodnutí. Jestliže musím rozhodovat za vás, nevážím si vás. Jestliže si vás nevážím, snažím se vás ovládat. Dětem říkáme, jak se mají chovat, protože si jich nevážíme. Litujeme je a snažíme se pro ně dělat to, co by měly dělat samy pro sebe. Když si nevážím sám sebe, lituji se. Nevěřím, že v tomto světě něco dokážu. Sebelítost pochází z nedostatku úcty.

   Láska je bezohledná, nikoho nelituje, ale přesto zná soucit. Strach je plný lítosti, lituje každého. Litujete mě, když si mě nevážíte, když si myslíte,že nejsem dost silný,abych něco dokázal. Láska si lidí váží. Miluji vás, vím, že to dokážete. Vím, že jste dost silní a inteligentní, abyste se uměli samostatně rozhodovat. Nemusím rozhodovat za vás. Jste toho schopni sami. Jestliže upadnete, podám vám ruku a pomohu vám vstát. Řeknu vám : "Dokážeš to, dej se do toho!" Tomu se říká soucit a soucit není lítost. Soucit vychází z úcty a lásky, kdežto lítost vychází ze strachu a nedostatku úcty.

   Láska je naprosto zodpovědná. Strach se zodpovědnosti vyhýbá, ale to neznamená, že je nezodpovědný. Snaha vyhnout se zodpovědnosti, je jednou z největších chyb, které se dopouštíme, neboť každý čin má svůj důsledek. Důsledky má všechno, co si myslíme, všechno, co děláme. Když učiníme nějaké rozhodnutí, má to důsledek. Když neučiníme žádné rozhodnutí, má to důsledek. Proto je každý člověk zodpovědný za všechny své činy, i když si to nepřeje. Druzí lidé se mohou pokusit zaplatit za vaše chyby, ale nakonec za ně zaplatíme vy sami, často dvojnásobně. Snaží-li se být někdo zodpovědný za vás, vytváří to ještě větší drama.

  Láska je vždycky dobrosrdečná. Strach je nepřátelský. Máme-li strach, jsme plni závazků, plni očekávání, vyhýbáme se zodpovědnosti a litujeme se. Jak se můžme cítit dobře, když máme takový strach ? Máme pocit, že nás každý zneužívá, jsme rozzlobení nebo smutní nebo žárliví nebo opuštění.

   Hněv je zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárlivost je zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu, můžeme dobrosrdečnost jen předstírat. Nejsme dobrosrddeční, protože se necítíme dobře, protože nejsme šťastni. 

   Jste-li na cestě lásky, nemáte žádné závazky a žádná očekávání. Nelitujete sebe ani svého partnera. Všechno se vám daří a proto se stále usmíváte. Cítíte se dobře a proto jste dobrosrdeční. Láska je vždycky dobrosrdečná. Láska vás činí štědrými a otevírá vám všechny dveře. Láska je štědrá. Strach je sobectví, sobectví zavírá všechny dveře.

   Láska si neklade žádné podmínky. Strach má spoustu podmínek. Mám-li strach, miluju druhého jen tehdy, pokud mi dovolí, abych ho ovládal, pokud je ke mě hodný, pokud odpovídá představě, kterou jsem si o něm vytvořil. Mám o něm určitou představu a protože takový není a nikdy nebude, odsuzuji ho a shledávám ho vinným. Často se za něho stydím, protože není takový, jak s ho představuji.Trápí mě to a pomalu ztrácím trpělivost. Dobrosrdečnost jen předstírám. Na cestě lásky nejsou žádné podmínky. Miluji svého partnera bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je a může si dělat, co chce. Jestliže se mi nelíbí, jaký je, mohu si najít někoho, kdo se mi líbí. Nemáme právo nikoho měnit a nikdo nemá právo měnit nás. Jestliže se změníme, pak jen proto, že se chceme změnit, protože už nechceme trpět.

   Jestliže mě má někdo kritizovat nebo odsuzovat, jestliže se mám cítit špatně, pak nemám zájem. Jestliže vás nemiluje jeden člověk bude vás milovat někdo jiný. Vždycky někdo takový existuje.

   Většina lidí žije celý život ve strachu. Zůstávají v manželském svazku, protože si myslí, že v něm zůstat musí. Mají všelijaké představy o sobě a o svém partnerovi. Veškeré drama a utrpení vzniká proto, že užíváme komunikační kanály, které existovaly před naším narozením. Lidé odsuzují druhé, jsou zneužíváni a jeden druhého pomlouvají. Nutí druhé, aby se mezi sebou nenáviděli. Hromadí se v nich emoční jed a ten pak předávají svým dětem. "Podívej se, co mi udělal otec. Nebuď takový jako on." "Takový jsou všichni muži, takové jsou všechny ženy." Tak se chováme ke všem lidem, které milujeme - ke svým dětem, ke svým přátelům, ke svým partnerům.

  Na cestě strachu máme tolik podmínek, že si vytváříme spoustu pravidel, které nás mají chránit před emoční bolestí, zatímco bychom neměli mít žádná pravidla. Tato pravidla narušují komunikaci mezi námi, neboť, když máme strach, tak lžeme. Jestliže partner očekává, že se budu chovat určítým způsobem, mám pocit, že mám povinnost, chovat se podle toho. Ve skutečnosti prostě nejsem takový, jak si mě partner představuje. Když jsem upřimný a jsem sám sebou partner se rozzlobí. Já mu pak lžu, protože mám strach z jeho odsouzení. Mám strach, že mě shledá vinným a potrestá mě. A kdykoliv si na to vzpomene, bude mě trestat znovu a znovu a znovu za tutéž chybu.

   Na cestě lásky je spravedlnost. Když uděláte chybu, zaplatíte za ni jen jednou a jestliže se opravdu milujete, pak se ze svých chyb poučíte. Na cestě strachu není žádná spravedlnost. Za každou svou chybu platíte tisíckrát. Také svého partnera trestáte za každou chybu tisíckrát. To v něm probouzí pocit křivdy a otevírá emoční rány. Váš vztah musí skončit neúspěchem. Lidé si vymýšlejí dramata pro všechno, i pro takové malichernosti.Tato dramata vidíme v normálních vztazích, protože lidé žijí ve strachu.

   Když z vás vychází láska, nehledáte lásku proto, že byste měli strach žít sami. Milujete-li sami sebe, můžete být sami a není to pro vás žádný problém. Jste šťastni, když jste sami a také vás baví být s někým.

   Každý vztah se skládá ze dvou polovin. Jednou polovinou jste vy a druhou polovinou je váš syn, vaše dcera, váš otec, vaše matka, váš přítel nebo partner. Každý je zodpovědný za svou polovinu vzájemného vztahu, nejste zodpovědní za druhou polovinu. Ať už někoho milujete sebevíc, nemůžete být zodpovědní za to, co má v hlavě. Nikdy nevíte, co si myslí a co cítí. Nic o něm nevíte. Tak tomu je a co my děláme ? Snažíme se být zodpovědni za druhé a proto jsou naše vztahy založené na strachu a snaze ovládat druhé.

  Snažíme-i se ovládat druhé, znamená to, že k nim nemáme úctu. Znamená to, že je nemilujeme. Naše láska je sobectvím. Když si druhého nevážím, snažím se ho ovládat, protože za něj cítím zodpovědnost. Musím ho ovládat,protože si ho nevážím. Musím za něho být zodpovědný, protože cokoli se mu stane, může ublížit mě a já se chci vyhnout bolesti. Když vidím, že není zodpovědný, snažím se ho k tomu přinutit, samozřejmě ze svého hlediska, což neznamená, že mám nutně pravdu.

  To se děje, když máme strach. protože si partnera nevážím, chovám se k němu, jakoby nebyl schopen uvědomit si, co je pro něho dobré a co pro něj dobré není. Předpokládám, že není schopen se o sebe postarat. Musím se o něho postarat já. Řeknu mu : "udělám to za tebe", nebo "tohle nedělej." Snažím se potlačit jeho polovinu našeho vzájemného vztahu a začnu rozhodovat o všem. Když to dělám, kde je pak on ? Takže to nefunguje.

    Společně můžeme vytvářet ten nejkrásnější sen. Každý z nás však má svůj vlastní sen, svou vlastní vůli, takže nemůžeme jeden druhého ovládat, ať se snažíme sebevíc. Vždycky máme volbu : můžeme vyvolat konflikt, nebo můžeme spolupracovat jako partneři.  

   Když milujete, dáváte víc, než přijímáte. A samozřejmě milujete sami sebe, takže nedovolíte sobeckým lidem, aby vás zneužívali. Nechcete se druhému mstít, ale vyjadřujete se jasně. To není sobectví, ale sebeláska. Sobectví, strach a snaha ovládat druhého zničí skoro každý vztah. Štědrost, svoboda a láska udělají z každého vztahu tu nejkrásnější romanci.

  Víte-li, co je láska a co strach, uvědomujete si, jak sdělujete své sny druhým. Kvalita vaší komunikace záleží na tom, zda naladíte své emoční tělo na lásku, nebo na strach. Když si uvědomíte, že jste se dostali na cestu strachu, můžete soustředit svou pozornost na cestu lásky. Tím, že si uvědomíte, kde jste, a zaměříte svou pozornost na cestu lásky, všechno kolem vás se změní.

  Uvědomujete-li si, že jen vy sami se můžete učinit šťastnými a že štěstí je důsledkem lásky, která vychází z vás, dosáhnete nejvyšší dokonalosti Toltéků - dosáhnete dokonalosti lásky.

   Můžeme hovořit o lásce a můžeme o ní napsat tisíc knih, ale láska je pro každého z nás jiná, protože jí musíme prožívat.

 

 Láska není teorie, láska je život. 

Láska produje štěstí. 

Strach produkuje utrpení.

zpracovala jsem z knihy - Láska, vztahy, přátelství - Don Miguel Ruiz

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode