Láska, víra, krása, harmonie, pravda, mír

Jsi jiná

...psáno pro všechny, kteří cítí, že jsou "jiní"...

Tuto větu jsem slyšela nejméně tisíckrát za svůj život.....

Kam až moje paměť sahá, tato věta mě provází celý život. 

Jak já jí jako dítě nesnášela...

Mé vzpomínky na dětství jsou z větší části zapomenuté, 

jen některé zůstaly....

   Na období do svých asi tak třinácti let mám pouze pár vzpomínek a to většinou, jak stále sedím zamčená v koupelně, brečím, nechci žít tady na Zemi a prosím své jediné přátelé, ať mě odnesou na svých křídlech zpátky domů. A nebo, jak se dívám z okna do nebe a volám, kdy už se pro mě vrátí, ať už mě tady déle nenechávají, že chci domů....že sem nepatřím.....

   Existoval pro mě jediný svět... ten můj...svět mých snů.... dívání do nebe......s očekáváním, kdy mě andělé zase vezmou z této reality, zpátky domů... Život na zemi byl pro mě utrpením, než jsem pochopila, že mi nic jiného nezbývá, že tu musím žít. A že mě nikdo zpátky nevrátí, dokud si to neodžiji. Bylo to ještě horší takové zjištění......

  A tolik práce přede mnou - smířit se a naplnit si svůj život tak, jak bylo mým původním záměrem. Splnit to, proč jsem přišla a ještě se naučit u toho být šťastná.....z části jsem i věděla, co mě čeká ........... v mých vizích...

  Každý říkal : "Ona je taková jiná " Ve škole tomu říkali "zakřiknutá".

   Byla jsem velmi přísně vychovávána v rodině Svědků Jehovových, kde existovaly jen příkazy a zákazy a poslušnost založená pouze na strachu. Neexistovalo mít na něco svůj vlastní názor, který se neslučoval s tímto učením. Po mě se vyžadovalo, abych bez výhrad věřila tomu, co mi bylo předkládáno, bez jakýchkoli mých názorů a odmluv. Nesměla jsem si číst jiné knížky, dodnes si pamatuji, jak jsem pod dekou s baterkou četla "Život po životě" od Moodyho a jak pak za to následoval trest...

   Ale jak jsem mohla věřit, když jsem byla jiná ? Já viděla energie andělů a slyšela jejich hlasy.....oni jediní mi rozuměli, byli to moji jediní a nejlepší přátelé, nemohla jsem to nikomu říci a také jsem nemohla věřit něčemu,co se po mě žádalo, jen proto, že to někdo napsal a že tomu slepě věří většina.

  Chodilo k nám spoustu lidí v oblecích a kravatách, všichni se mnou hovořili, prohlíželi si mě, zkoumali mě a všichni měli jediný cíl - pomoci mi. Můj táta vždy říkal, že oni jsou ovce a všichni jdou po té správné cestě k Bohu a já jediná jsem tou černou ovcí nebo tím kozlem, co nejde s nimi. A chtěl, aby mi všichni pomohli. Takže mě nezbylo nic jiného, než se stát rebelem. Asi tak od mých 15 let jsem byla pro své názory a myšlenky rebelem, který nezapadal do této společnosti. A postupem času jsem si začala uvědomovat, že chci být jiná. Že nechci být ovcí, že nikdy nechci jít s davem. Uvědomila jsem si, že být "jiná" se mi líbí, že je to darem. Že to ke mě patří. Že je to moje přirozenost. A čím více jsem si toto uvědomovala, tím více mi bylo lépe. Být volná, svobodná v myšlení, nesvázená, mít své myšlenky, své názory, které se postupně upravují, vybarvují, tvoří.... Být sama sebou....

   Byla doba, před léty, kdy jsem si myslela, že jsem jediná "jiná". Nebyl jediný člověk, který by mě pochopil, rozuměl mi, nemohla jsem si s nikým o tom popovídat. Moje bývala rodina mě zavrhla, nikdo z nich se se mnou celá leta nebaví, ani mě nepozdraví. Můj bratr se svou rodinou mě nepozdravil asi tak 30 let. Protože nejsem ovcí. Jsem zkrátka "jiná".

   Jsem jiná, protože jsem si dovolila jít jinou cestou, než tou, kterou mi někdo naplánoval. Dovolila jsem si mít své vlastní názory, své vlastní myšlenky, svou vlastní intuici, své vlastní pocity, dovolila jsem si být sama sebou. Nejsem na nikom a na ničem závislá (pouze ještě z části na systému, což zatím neumím změnit, ale třeba časem.... :) nepotřebuji nikoho, kdo by mi řídil život a říkal, co je správné a co není. Od toho mám své svědomí. 

   Dovolila jsem si používat svou vlastní intuici a své srdce a tím se řídit. Dovolila jsem si spoléhat se na své pocity, jako na svůj barometr v těle. Dovolila jsem si být zdravá, nepoužívat léky a asi tak 28 let nejít k žádnému lékaři, protože ho nepotřebuji. Přestala jsem kouřit, což bylo několik let mou závislostí. Učím se jíst zdravě a učím se...stále něco....a dívání do nebe mi zůstalo po celý život, jen už nečekám....

Dovolila jsem si používat andělské a archandělské energie ve svém životě, které mi pomáhají na mé cestě.

Dovolila jsem si mít se ráda a vážit si sama sebe, radovat se z maličkostí a z každého dne, kde není místo pro negativitu.

Dovolila jsem si postupně se zbavovat strachů a omezení ve své mysli.

Dovolila jsem si být taková, jaká jsem - přirozená, šťastná, spokojená sama se sebou.

Dovolila jsem si říkat, co si myslím, bez přetvářky, na rovinu, ale jasně s láskou k sobě i druhému

Dovolila jsem si být "jiná", bez ohledu na to, co si o mě kdo řekne a co si pomyslí, protože to není můj problém.

   Ne vždy to bylo jednoduché. Byla to celkem dlouhá a klikatá cesta, plná učení, zkoušek, pádů, bolesti, ale také radosti a lásky a pocitu naplnění. A jak šel čas, tak jsem ve svém životě začala potkávat také "jiné" lidi, čím dál tím víc. Mám "jiné" děti. A také "jiná" vnoučata. Ohruh mých přátel se skládá většinou jen z "jiných" lidí. A ti, kteří nejsou až tak úplně "jiní", mě chápou, rozumí mi a berou mě takovou, jaká jsem. Žiji si ve svém světě, který jsem si za ten čas vytvořila. Tak, jak dnes říkají mnozí lidé :"Ty si žiješ ve svém světě." Ano, žiji. A jsem za něj vděčná. Můj svět je plný těch "jiných lidí"......

   Učím se a samozřejmě bych ještě chtěla změnit spoustu věcí. Pracuji na tom a mé myšlenky k tomu směřují. Ještě mám čas, ještě nikam neodcházím. Ale vím, že až budu jednou odcházet, pak, teprve tehdy, mi andělé splní můj sen a mé přání z dětství - odnesou mě na svých křídlech, odnesou mě zpátky domů....

   Děkuji za svou rodinu a děkuji za všechny své přátele. Děkuji i za svou bývalou - tu původní rodinu, která mě vlastně ani nezná, za všechny ty zkušenosti, které mě posunuly na mé cestě životem.

   Děkuji za to, že jsem "jiná", protože já jsem ráda, že jsem "jiná". Jsem šťastná, že nejsem ovcí. Jsem ráda sama sebou.

   Děkuji Bohu a všem andělům za jejich pomoc a podporu v celém mém životě. Nikdy jsem nebyla sama, vždy byli se mnou, tak jak slíbili, dávno předtím, než jsem se narodila....

Milena

Kontakt

Moji andělé

mojiandele@seznam.cz

MILENA

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode